Svět zarůstá křovinami, jsou jako obrnění rytíři mezi pěšci. Jenže kvůli nim ubývají ve světě pastviny

Otevřené krajiny světa nebezpečně zarůstají křovinami. Negativní proces sledují vědci po celém světě od Afriky po Austrálii. „Oku člověka lahodí, když je něco krásně zelené a zarostlé dřevinami, ale pak je pohled hospodářský a přírodovědný: Tam, kde byly louky, louky nejsou. Tam, kde byl les, les není. A tam, kde dřív byly stepi se spoustou motýlů a kvetoucích bylin, jsou zase jen křoviny. To je problém,“ říká parazitolog Miloslav Jirků.

Tento článek je více než rok starý.

České Budějovice Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Torzo Jiljova je značně zarostlé

„Největší problém s ním mají tam, kde jsou hospodářsky závislí na velkých travnatých nebo lučních rozlohách, které umožňují živočišnou produkci,“ říká Jirků. | Foto: Jaroslav Hoření | Zdroj: Český rozhlas

Křovinám se nejlépe daří právě v středoevropských zeměpisných šířkách. „Těšíme se tu takovému mírnému příjemnému klimatu. Nemáme zde ani moc horko, ani moc zimu. Nemáme ani velké sucho, ani nám příliš neprší,“ přibližuje Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky pro českobudějovický rozhlas.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s biologem Miloslavem Jirků o problematice křovin v přírodě

„Naše středoevropská krajina je pořád hustě osídlená, intenzivně obhospodařovávaná a každý hektar je opečováván. Expanze křovinami u nás nemá příliš možnost se projevit. Chybí plochy, o které by se nikdo nestaral,“ dodává. Výjimkou jsou některé přírodní rezervace nebo bývalé vojenské prostory, v Česku to jsou například Milovice.

Obecně křovinami zarůstají ty oblasti, které jsou suché. „Ve vlhčích oblastech sice vyrostou křoviny, ale nakonec zvítězí stromy,“ dodává parazitolog.

Vůbec nejhorší situace je na jihu a východě Afriky, severu i jihu Ameriky a v Austrálii.

Ekologické zemědělství výnosy nesnižuje, uvádí studie. Výnosy může naopak znásobit

Číst článek

„Největší problém s křovinami mají tam, kde jsou hospodářsky závislí na velkých travnatých nebo lučních rozlohách, které umožňují živočišnou produkci, zejména maso. Ve chvíli, kdy začnou intenzivně zarůstat tradiční pastevní oblasti a přestávají být pastvinami, je to samozřejmě problém,“ vysvětluje biolog s tím, že v zasažených oblastech se o problému mluví už desítky let.

Výskyt křovin se podle Miloslava Jirků zaznamenává několika metodami.

„Nejčastěji se dnes využívá dálkový průzkum, kdy se analyzují letecké fotografie a satelitní snímky. Senzory satelitů dokážou rozpoznat i různá barevná spektra, precizně rozliší různé typy vegetace – dubový les, březový les, porost kopřiv i kvetoucí louky.“

Lépe využívají čas a zdroje

Proč se křovinám tolik daří, ještě vědci neví jistě.

„Spalujeme obrovské množství fosilních paliv a dusíkatých látek, které potom jako neviditelný déšť a permanentní hnojení dopadají zpátky na krajinu. Předpokládá se, že právě nadbytek živin a dříve ne tak vysoký podíl dusíku v atmosféře, hrají křovinám takzvaně do karet,“ nabízí Jirků jedno vysvětlení a dodává, že právě křoviny dokážou s těmito živinami nakládat lépe než stromy a byliny.

„Také se má za to, že svou roli hrají i změny klimatu a nikoliv změnou hospodaření člověka. Ve východoafrických savanách nikdy nikdo intenzivně nehospodařil, stejně tak v arktické tundře. Přesto i tyto regiony silně zarůstají,“ upozorňuje parazitolog.

Před 500 miliony let rostliny osídlily souš. Dokázaly to díky změně 218 genů

Číst článek

„Křoviny jsou takoví obrnění rytíři v bojové vřavě plné pěšců, kteří na sobě brnění nemají,“ zdůrazňuje Jirků.

„Jsou totiž hrozně odolné. Odolné vůči nedostatku vody, okusu od zvířat, ořezávání. Když keř ořežete, paradoxně ho zmladíte. Odolnost jim dává velkou konkurenční výhodu oproti ostatním typům vegetace.“

Křoviny také dokážou lépe využívat čas a zdroje. „Byliny vyrostou a odkvetou, vyprodukují semena a uschnou. Vegetační období využívají spíš k rozmnožování než růstu. Naopak křoviny dokážou růst prakticky od jara do podzimu, dokud jim to vlhkost a teploty dovolí.“

Vědci proto teď přemýšlí, jak se se zarůstáním křovinami vypořádat.

„Zatím se experimentuje s různými přístupy, například vyřezáváním, vypalováním, postřiky nebo mechanickým odstraňováním pařízků. Žádný z těchto postupů ale nefunguje stoprocentně. Je to boj, zaručený recept zatím neznáme,“ uzavírá Miloslav Jirků.

Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.

Hana Šoberová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme