Záleží nám na každé rybě, tvrdí největší norský producent lososů

Když v roce 1989 největší norská rodinná společnost koupila krachující konkurenci, začala s tzv. akvakulturou – šetrným chovem ryb v mořských sádkách. V prvním roce vyprodukovala 150 tun lososů. Nyní firma Nordlaks ročně expeduje 42 tisíc tun lososů a pstruhů a stejně nedokáže uspokojit poptávku.

zápisník zahraničních zpravodajů Oslo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lososy krmí automatické zařízení, které zaměstnanaci firmy ovládají na dálku ze sofistikovaného řídícího střediska. | Foto: Vladimír Kroc | Zdroj: Český rozhlas

Tento kout Norska označil spisovatel Karel Čapek za nejkrásnější část celé Skandinávie. Jsme za severním polárním kruhem na souostroví Vesterály – Velrybích ostrovech. Je polovina června, na moři je asi šest stupňů, pocitová teplota pod nulou. Do mikrofonu se opírá silný vítr a naše loď se blíží k jedné z četných lososích sádek.

Krmení na dálku

„Lidé se mě často ptají, proč lososi skáčou. Nemám na to jednoznačnou odpověď. Možná se chtějí předvést a soupeří, kdo vyskočí výš a ukáže více síly. Nebo jen chtějí provětrat žábry,“ odhaduje náš průvodce Lars Fredrik Martinussen.

Sledujeme, jak automatické zařízení čeří vodu granulemi a Lars pokračuje ve výkladu. Mluví o tom, jaký je rozdíl mezi krmením lososů a pstruhů. Zatímco pstruzi prý žerou jak utržení ze řetězu, lososi, když jsou sytí, zkrátka přestanou.

To usnadňuje práci obsluze v řídícím středisku, které je o pár kilometrů dál. Když propadne na dno první granule, je operátorům, kteří sádky na dálku monitorují, jasné, že je čas s krmením přestat.

Americké lososy napadají tasemnice z Japonska, zjistili Češi. O objevu píšou světová média

Číst článek

Velká lososová revoluce

V řídícím centru to vypadá trochu jako v centru řízení letového provozu. Rozdíl je jen v tom, že tady obsluha za monitorem sleduje chování ryb. Pozná například, že se k sádce blíží velryba a je čas vyslat loď, která kytovce nasměruje jinam.

Operátoři už podle Larse Martinussena zkušeným okem rozeznají jednotlivé sádky, protože každé hejno lososů se prý chová trochu odlišně.

Tento způsob chovu souvisí s velkou lososovou revolucí z roku 1989. Tehdy se nevětší norská rodinná firma Nordlaks začala věnovat tzv. akvakultuře, tedy ekologickému obhospodařování vodních ploch a plánovanému a šetrnému chovu ryb.

Oběť, nebo nepřítel? Polským vědcům i rybářům dělají starost tuleni v Baltském moři

Číst článek

Od hlavy až po ocas

Další zpracování už není tak šetrné – každý jednotlivý losos musí být podle norských předpisů podříznut ručně. Následné zpracování už je automatické. Po vykuchání se polotovary vracejí do tanků s vodou k propláchnutí, ochlazení a pak se řízky rozdělují podle kvality.

V továrně se zpracuje skoro celá ryba včetně hlavy, vnitřností a zbytků, ze kterých se lisuje mimořádně zdraví prospěšný rybí olej. Jen s krví si tu neumějí poradit. Zatím pro ni nenašli využití, a tak ji vylévají zpátky do moře.

Vladimír Kroc, and Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme