Pro kvalitní fotografii mraků urazí i stovky kilometrů. Lovci bouří končí s prvními kapkami
Letošní červen byl pro lovce bouří jeden z nejzajímavějších měsíců vůbec. Několikrát vyjížděli fotit zlověstně vypadající mračna do různých koutů Česka. Jejich práce pomáhá meteorologům a dalším vědcům lépe pochopit současné projevy extrémního počasí. Jedním z nich bylo i tornádo, které přesně před rokem vzalo život šesti lidem. Zničilo více než 1200 domů na jižní Moravě.
S lovcem bouří Miroslavem Štefkem zastavujeme naše auta na krajnici nedaleko Ivanovic na Hané. Nad kukuřičným polem se tyčí šedočerná hradba z mraků. „To jádro není až tak silné, takže se nejedná o supercelu. Každopádně ten pohled je pěkný,“ libuje si Štefek, který je součástí týmu Czech Thunderstorm Research Association.
Ze zadního sedadla svého auta vytahuje brašnu s fotoaparátem. Objektiv namíří přímo do bouře, která se žene od Brna.
Do prvních kapek
Pak už se ozývá jen cvakání závěrky fotoaparátu. „Je to jedna z činností našeho spolku, pořizovat fotografie v terénu a pak je zpětně analyzovat.“ Podle struktury bouřky lze totiž zpětně posoudit, zda se jednalo o supercelu, nebo ne.
Rok po tornádu. Posttraumatický syndrom mám dodnes, říká žena z Moravské Nové Vsi
Číst článek
Olověné nebe protne blesk a vzápětí se zvedne vítr. Podle Štefka je načase nasednout do auta změnit místo pro focení. „Máme takové nepsané pravidlo, že s prvními kapkami je vhodné se posunout jinam.“
Přejíždíme na nejbližší čerpací stanici, kde chceme promyslet, jak budeme bouřky nadále nahánět. V den natáčení, tedy 20. června se jich totiž přes Českou republiku prohnalo hned několik. Zaskočil nás ale silný vítr, který naši cestu dočasně zastaví.
V autě si na tabletu prohlížíme radarové snímky a několik předpovědních modelů. Pohyb barevných fleků, který zjednodušeně řečeno zobrazuje, kudy bouřky postupují, směřuje dál na jihovýchod. Ideální místo pro další fotografování se tak jeví okolí Mohelnice.
Koníček se prodražuje
Je ale potřeba dotankovat. Miroslavu Štefkovi zbývá v nádrži nafta na zhruba 500 kilometrů. V mém autě je o něco méně. Podle Štefka je vždycky dobré mít „plnou“.
Pro měření vzdálenosti bouřky stačí prsty, vědci ale používají satelity. Nejdelší blesk měl 768 kilometrů
Číst článek
Každá ztracená minuta pak totiž na lovu může znamenat, že se nepodaří bouři včas vyfotit nebo natočit. „Je to v dnešní době i finančně náročné. Jsme spolek amatérských meteorologů, takže to také platíme ze svých peněz jako náš koníček.“
Bouře, kterou jsme jen před půl hodinou fotili, nás doprovází dál. Prší tak intenzivně, že na dálnici před sebou vidíme jen jedno, maximálně dvě auta před sebe. Pro větší bezpečnost zapínáme mlhovky. Po cestě míjíme nabouraná auta a odstavené kamiony. Některé úseky jsou plné vody a hrozí aquaplaning.
Provazům deště nakonec ujíždíme, směřuje do Mohelnice a dále pak k Litomyšli. Z okolí tohoto města lze velmi dobře vidět další bouřku, která se stáčí na Pardubice. Na obloze mi Miroslav Štefek ukazuje takzvanou kovadlinu, tedy typický tvar pro bouřková oblaka.
„Ten cumulonimbus vypadá jako takový květák, typické bouřkové mraky. Většina těch bouřkových buněk směřuje na severovýchod. Tato se ale stáčí přímo na nás, takže bude nejlepší, když se opět přesuneme.“
Hledání vhodného místa
Najít ideální místo pro focení bouřek není snadné. Ideální je fotit mimo obydlené oblasti a bez stromů, aby majestátnost bouře vynikla. Pro focení jsou tak skvělá třeba pole na jižní Moravě.
Jak v Lanžhotě potvrzovali tornádo? ‚Zkroucená kůra stromů a omotaný plech,‘ popisuje meteorolog
Číst článek
Orlické hory, které máme na dohled už tolik ne, a proto se přesouváme jižněji. Několik bouřek nás ale obklíčí u Hradce nad Svitavou. Vyskakujeme za městem do pole a jdeme rychle fotit.
Miroslav Štefek fotoaparátem míří na všechny světové strany. „Právě nad námi můžeme vidět okraj velké bouřky, kterou jsme se snažili dohnat. Dynamika je opravdu velká,“ dodává Štefek a ukazuje mi prstem na oblohu, kde pomalu rotuje formující se jádro bouřky. K němu rychle míří černošedé cucky mraků. To je podle Štefka vlhkost, kterou bouře nasává.
Ne vždy ulovíte, co chcete
Na horizontu ale vidíme další mračna, která se tentokrát ženou na Brno. Cílem je dostat se na dálnici D2 dřív než supercela, která se v dálce pomalu tvoří. Závod na sedmdesát kilometrů dlouhé trase ale po hodině prohráváme.
Moravská Nová Ves tři měsíce po tornádu: domy mají novou střechu, řeší se výměna oken
Číst článek
„Bohužel nám chyběla půl hodinka, abychom stihli tu bouřku předjet,“ říká mírně zklamaný Štefek v zaparkovaném autě u nákupního centra v Modřicích u Brna. Bouře je podle radarů velmi silná, což jen o několik minut později dokumentují videa a fotografie, které se postupně objevují na sociálních sítích z Hustopečí, Šakvic nebo Mikulova.
„Nedoporučuje se vjíždět do bouřkového jádra, a už vůbec ne do jádra supercely,“ uzavírá těmito slovy pondělní lov Miroslav Štefek. I přesto byl podle něj úspěšný.
Po zkušenostech s loňským tornádem, které na jižní Moravě vzalo šest životů a způsobilo materiální škody za miliardy korun, jsou podle lovců bouřek lidé na výstrahy meteorologů citlivější.
„Je vidět, že pokud se nějaké takové varovaní objeví, lidé jsou v napětí. V komentářích u toho varování na sociálních sítích se dá vždy najít příspěvek, jestli můžou očekávat tornádo nebo nějaký podobný extrémní jev. Prostě jsou v pozoru, co se bude dít,“ dodává Štefek. Situace z 24. června roku 2021 ale podle něj byla extrémně výjimečná.
