Psi umí rozeznat cizí jazyky i pouhé blábolení, ukázala studie. Kromě nich to dokážou jen primáti

Upřeně vás sledují svýma velkýma očima, jako by rozuměli každému slovu. Vědci už dávno potvrdili, že některá slova psi skutečně znají. Jak moc si ale uvědomují určitou řeč? A dokážou poznat, jestli na ně mluvíte cizím jazykem, nebo jen tak plácáte nesmyslná slova? Tyto otázky si položili vědci v Maďarsku a rozhodli se to zjistit.

Tento článek je více než rok starý.

Video Budapešť Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Laura Cuaya mluví na svého psa Kun-kuna

Laura Cuaya mluví na svého psa Kun-kuna | Foto: Bernadett Szabo | Zdroj: Reuters

Dali psům na hlavu sluchátka, postupně na ně mluvili různými jazyky a nějakou hatmatilkou a při tom jim skenovali mozek. Vědci z oboru etologie na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti do výzkumu zařadili 18 psů různých ras.

Domácí mazlíčci už nebudou ve Španělsku považováni za věci. Mohou dědit i být ve střídavé péči

Číst článek

Byly mezi nimi border collie, australští ovčáci, labradoodle, kokršpaněl, zlatí retrívři a taky několik voříšků. Všichni byli ve věku od tří do jedenácti let a pocházeli z různých jazykových prostředí.

„Zvolili jsme psy, kteří rozumějí španělsky a ty, kteří znají maďarštinu. Chtěli jsme zjistit, jestli jsou v jejich mozku oblasti, které odlišují řeč od nesmyslného blábolení a jiné oblasti, které odlišují známé jazyky od neznámých,“ vysvětlil pro CNN šéf studie Attila Andics.

Aby psi dokázali v klidu projít magnetickou rezonancí, museli je na to nejdřív majitelé vycvičit. Do sluchátek jim pak klidný ženský hlas předčítal úryvek z Malého prince - španělsky, maďarsky a pak sadu nesmyslných slov. Během toho jejich mozek vědci skenovali. Nebyli si přitom jistí, jestli uvidí nějakou reakci.

Spontánní jazykové schopnosti

Podařilo se jim prokázat, že psi mají spontánní jazykové schopnosti - jako vůbec první živočišný druh, který nepatří do skupiny primátů. Dokázali taky přesně lokalizovat, kde v psím mozku se lidská řeč zpracovává.

Při nesmyslech se zapojilo primární korové centrum sluchu ve spánkovém laloku. Konkrétní řeč - i ta neznámá - se pak projevila v jiné, složitější části mozku, v sekundárním korovém sluchovém centru. Při zpracovávání známého a neznámého jazyka se tam pak zapojily zase různé části.

Každý jazyk má různé zvukové zákonitosti a experiment ukázal, že si psi dokážou během svého života s lidmi tyhle zákonitosti osvojit. Je to podobné, jako u velmi malých kojenců, kteří umí mezi jazyky rozlišovat, ještě než se sami naučí mluvit.

Vyvrácený mýtus

S netradičním nápadem přišla neuroetoložka Laura Cuaya z Mexika. Když se se svým psem Kun-kunem přestěhovala do Maďarska, všimla si, že jsou Maďaři ke psům hodně přátelští a na její border collii často mluvili maďarsky. Kun-kun znal ale do té doby jen španělštinu. Vědkyni proto zajímalo, jestli její pes dokáže cizí jazyk rozpoznat.

„Pro psy jsme důležitým zdrojem informací. Myslím, že je dobře, když jim můžeme dát příležitost, aby se učili,“ popsala.

A psi se skutečně učí. Experiment ukázal, že čím déle jsou určitému jazyku vystaveni, tím lépe umí rozlišovat jeho náležitosti. Už dříve se potvrdilo, že nezáleží jen na tom, jak věci říkáme, ale důležitý je i obsah. Šlo o mýtus. Důležité je tak i to, co říkáme.

Psi jsou schopni některá slova zpracovat bez ohledu na intonaci a také zvládají rozeznat známé fráze, i když je budeme říkat stejným způsobem i tónem. Podle Attily Andicse to vypadá, že psi zřejmě za ty tisíce let domestikace získali pro zpracování řeči jakousi výhodu.

Kateřina Schmiedová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme