Ozonová díra nad Antarktidou vloni patřila k největším za 40 let, v prosinci se zacelila
Ozonová díra nad Antarktidou se zacelila v posledních prosincových dnech, vloni však patřila k největším za posledních 40 let. Uvedla to tento týden Světová meteorologická organizace (WMO). Ozonová díra se vloni rozrostla kvůli velice nízkým teplotám ve stratosféře, ze stejného důvodu se vyskytla i nad Arktidou.
Vloni se ozonová díra začala výrazně otevírat v polovině srpna a na začátku října její velikost zaznamenala nejvyšší hodnotu, když dosáhla rozlohy 25 milionů kilometrů čtverečních. Díra byla jednou z největších, nehlubších a dlouho trvajících za posledních 40 let, po něž se tento fenomén měří. Naopak v roce 2019 měla relativně malou rozlohu.
„Tyto dva ročníky nám ukazují, jak se může díra v ozonu meziročně měnit, a pomáhají nám pochopit, jaké faktory přispívají k velikosti, trvání a závažnosti (díry v ozonu),“ uvedla Oxana Tarasovová z WMO. Podle ní je i nadále zásadní dodržovat Montrealský protokol z roku 1987, který napomohl k omezení emisí freonů. Tento druh plynu přispívá k destrukci ozónu.
V Česku je letos výjimečně čistý vzduch. Může za to teplá zima, deštivé a větrné počasí i nouzový stav
Číst článek
Vývoj ozonové díry nad Antarktidou má sezónní charakter. Díra se nejvíce otevírá během australského jara (od srpna do října) a zaceluje se během australského léta - na konci kalendářního roku. Narušení ozonové vrstvy totiž souvisí s teplotami ve stratosféře, to znamená ve výšce deseti až 50 kilometrů od zemského povrchu, kde se ozonová vrstva nachází.
Když teplota ve stratosféře klesne pod -78 stupňů, začínají se vytvářet tak zvaná perleťová oblaka, díky kterým se uskutečňují chemické reakce, které ozon ničí. Vloni byly dlouhodobě zaznamenány ve stratosféře nízké teploty, což napomáhalo vzniku těchto mraků.
Z podobných důvodů se vloni v dubnu otevřela díra v ozonové vrstvě i nad Arktidou, což je neobvyklý jev.
Dopady znečištění se podepisují na zdraví lidí po generace, pomoct může životní styl, radí genetik
Číst článek
Ozonová vrstva chrání živé organismy na planetě před ultrafialovým slunečním zářením. Postupné narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k nárůstu rakovinných, kožních a očních onemocnění i k dalším negativním důsledkům.
Na pólech nastal v 80. letech minulého století obzvlášť rychlý úbytek ozonu. Situace se ale zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí. Zejména freony se masově používaly třeba jako nosné plyny v tlakových sprejích nebo jako chladicí média v ledničkách. V posledních letech vědci zaznamenali posílení ozonové vrstvy ve stratosféře.
