Emise v době pandemie klesly, co dál? Teď záleží na udržitelných investicích, shodují se odborníci

Emise oxidu uhličitého v první půlce roku celosvětově klesly, a to nejvíc od druhé světové války. Několik vlád využilo pandemie k omezení vlivu veřejnosti na rozhodování, řadu jiných krize nasměrovala k investicím do šetrných technologií. V Česku experti žádají politiky, aby v tom byli odvážnější a radili se s nimi, se samosprávami i s inovativním byznysem.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zatímco například v Číně ke snížení emisí oxidu uhličitého přispěl hlavně průmysl, jinde to byla doprava (ilustrační foto) | Foto: CC0 Public domain

Za první pololetí roku 2020 klesly ve světě emise z dopravy o 40 procent. Plyne to ze studie, jejíž přípravu vedl uznávaný Institut pro výzkum klimatické změny v Postupimi. Byl unikátní zvláště tím, že staví na velkém množství dat získaných v reálném čase.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak pandemie koronaviru změní náš přístup k ochraně ovzduší?

Zatímco například v Číně ke snížení emisí oxidu uhličitého přispěl hlavně průmysl, jinde to byla doprava. V západní Evropě hrál roli hlavně pokles znečištění z pozemní dopravy.

Svět zaznamenal pozitivnější trend, než jaký byl patrný za druhé světové války, v době světové ropné krize z roku 1979 nebo finanční krize v roce 2008.

Jiné škodliviny

„U nás stejně jako v celé Evropě klesly emise oxidu uhličitého. Ale nešel s tím ruku v ruce pokles dalších škodlivin, třeba oxidů dusíku,“ upozornil v pořadu Souvislosti Plus odborník na životní prostředí, profesor Tomáš Cajthaml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a z Komise pro životní prostředí Akademie věd.

„Je určitě významné, k jak hlubokému poklesu emisí v prvním pololetí došlo, ale velice důležité je vidět, jak rychle se emise zase vracejí k normálu. Už k prvnímu červenci jsme se v mnoha regionech a typech zdrojů vrátili na předcovidovou úroveň. Někde hrála roli letecká doprava, jinde pozemní a někde průmysl,“ dodává Miroslav Šuta, odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik, který se problematice věnuje už desítky let.

Pandemická situace má i osobní rozměr, který souvisí s chováním jednotlivců a psychologii strachu z nákazy. „Pokud budou mít lidé větší strach cestovat hromadnou dopravou a budou více jezdit auty, může mít pandemie spíš negativní důsledky,“ varuje Adéla Denková, analytička serveru Evropa v datech, která se klimatickou a energetickou politikou dlouhodobě zabývá i v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Podle zprávy mezinárodního konsorcia nevládních organizací se vlády některých států pokusily zneužít pandemie ke zhoršení environmentálních zákonů nebo k omezení veřejné debaty o nich. Příkladem je řecký zákon, který oslabuje standardy ochrany životního prostředí, omezení práva občanů vyjádřit se k zákonům ve Slovinsku či Arménii anebo spuštění tepelné elektrárny na Ukrajině bez elektrofiltrů.

Příležitost ke změně

Řada jiných států světa ale krizi pojala spíš jako šanci, vidí v ní možnost investovat do čistších technologií. Cena obnovitelných zdrojů zejména v posledním desetiletí výrazně klesla. I to může motivovat vlády i investory, aby trend snižování emisí udržely:

„Jakmile se ekonomika vzchopí, emise začnou znovu růst. Teď je důležité, kam se nasměrují investice. Můžeme to využít jako v příležitost a do budoucna změnit modely ekonomiky tak, aby přispěly k větší udržitelnosti,“ doporučuje Adéla Denková.

Celosvětově může hrát roli opětovné přistoupení Spojených států k Pařížské dohodě nebo příklon Číny k bezemisnímu hospodářství. Unijní země by k ekologičtějšímu hospodaření mohly využít potenciální miliardové dotace z chystaného fondu obnovy EU. Česko má šanci čerpat z něj až 182 miliard korun. V Bruselu už je národní plán, v němž kabinet definoval, jak chce peníze prioritně použít.

Pandemie snížila emise nejvýš o 7 procent, odborníci stále vsází na klimatickou neutralitu

Číst článek

„Vláda si to připravila sama a postavila všechny před hotovou věc,“ kritizuje postup kabinetu profesor Tomáš Cajthaml. Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, v níž zasedá, vládě poslala detailní připomínky k jednotlivým kapitolám plánu. Na absenci konzultací upozorňují i další nevládní organizace nebo firmy, které kladou důraz na čisté technologie, zvláště na obnovitelné zdroje.

„Celá filozofie plánu obnovy je o tom, že dostaneme peníze na to, abychom se nejen probrali po koronavirové krizi, ale abychom také nastartovali ekonomiku nějakými progresivními technologiemi, které budou šetrné a dobré pro budoucí rozvoj. To jsou přesně věci, na které se občas těžko hledají peníze z napjatých rozpočtů,“ argumentuje Tomáš Cajthaml.

Mimořádné peníze

Kabinet v plánu klade důraz mimo jiné na podporu železniční dopravy, zpracování odpadů, boj s kůrovcem nebo protipovodňovou ochranu. Komise pro životní prostředí AV ČR doporučila soustředit se v zájmu efektivního čerpání dotací víc na adaptace na klimatickou změnu, ochranu biodiverzity, obnovu přirozené skladby, lesů, vodních toků a krajinných prvků.

Mimořádné peníze z evropského rozpočtu by Česko mohlo využít například i k naplnění už existujícího Národního programu snižování emisí. Miroslav Šuta upozorňuje, že Evropská komise dosud kriticky hodnotila například zdejší přetrvávající emise oxidů dusíku nebo amoniaku:

„Já jsem se tím plánem zabýval a v zásadě mi to připomíná to, čemu se v ekonomice říká model ‚business as usual‘. Prostě budeme pokračovat tak, jak to děláme doteď. A ono se to do roku 2030 nějakým způsobem jaksi vylepší,“ říká Šuta. V plánu mu chybí koncepčnost a obává se, že se peníze použijí jen například na nákup nových dopravních prostředků ve městech nebo na stavby silnic.

Také Adéla Denková v národním plánu obnovy postrádá odvážnější uvažování a výhled do budoucna: „Vláda se snaží od stolu sepsat nějakou koncepci, aby splnila požadavky Evropské komise, aniž by se zamyslela nad tím, jestli je to skutečně realistické a jestli skutečně peníze směřuje tam, kde jsou potřeba.“

Ekologické zemědělství lidstvo nenasytí a zatěžuje životní prostředí, tvrdí rostlinný genetik

Číst článek

Inspirace v Německu

Česko by se podle expertů mohlo inspirovat například v Německu, které je nám blízké geograficky, ale také svým ekonomickým modelem založeným na průmyslu. Tahouny nízkoemisní politiky a ekonomiky v Evropě jsou také Dánsko a Švédsko.

Ve zmíněných zemích se prosazují například společné výtopny na štěpku nebo slámu pro celé obce.

„Doufejme, že i v Česku se této energetice blízká na lepší časy,“ uvažuje Miroslav Šuta. Například kotlíkové dotace v Dánsku podle něj ukázaly, že je těžké přesvědčit ke změně ty, kdo si se starým kotlem vystačí. Jiným a přitom levným příkladem protiemisních opatření jsou dotace do cyklistiky. „Řada zápodoevropských měst začala rozšiřovat cyklopruhy,“ uvádí expert.

Směrem k udržitelným technologiím zčásti pokročily i Francie nebo Itálie, po nízkoemisních zdrojích se začíná ohlížet Polsko. „Vláda může hledat příklad i doma. Ale ta zásadní podmínka je právě v tom, že bude mluvit s lidmi v obcích a s odborníky. Se specialisty, kteří umí připravit projekty tak, že zavedou na jedné straně úspory energií a na druhé straně zajistí, aby se co největší část energie vyrobila z obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje Adéla Denková.

„Covidová krize ukázala, že tady máme kreativní lidi, ale problém je, že vláda podporuje spíše dinosaury, obří firmy, aby pokračovaly v tom, co dělají. Máme tady přitom spoustu firem, které jsou progresivní, nabízejí třeba obnovitelné zdroje energie, zajímavé věci, co se týče digitalizace, nanotechnologií a podobně. Ale ty firmy musí mnohdy dělat byznys v zahraničí, v Česku nemají odbyt,“ dodává Miroslav Šuta.

Jak klesly emise během pandemie? Kam může Česko investovat, aby modernizovalo ekonomiku a přitom ochránilo životní prostředí? Poslechněte si celou diskuzi Martiny Maškové a jejích hostů v pořadu Souvislosti Plus.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme