Evropskými městy se nesou zvuky džungle: mohou za to exotičtí papoušci, kteří obývají platanové aleje
V Barceloně, Tokiu nebo Římě se usídlili exotičtí papoušci alexandři velcí. Podivný skřek ale dost možná zaslechnete i při procházce v Kolíně nad Rýnem. Zpravodaj Václav Jabůrek se vydal pátrat po cestě, kudy se tam dostali.
Je to zvuk jak z nějaké džungle, ale přesně takhle to zní na promenádě kolem Rýna. Může za to klenutý platan jen pár set metrů od kolínské katedrály. Papoušci alexandrové sídlí na lukrativní adrese.
„Platany si oblíbili. Sice mají rádi ještě měkčí dřevo, ale tady v Kolíně nad Rýnem máme hlavně platanové aleje a tyhle stromy jsou často i v parcích.“
S ornitologem Achimem Kemperem jsme v zámecké zahradě na předměstí. V jednom stromě sídlí obrovská kolonie a alexandrové na sebe nenechají dlouho čekat.
Nebem se zničehonic prohání formace asi deseti zelených papoušků. Odkud se vzali?
Chovatelova chyba
„V roce 1962 se poprvé objevili v jednom lesoparku. Nějaký chovatel udělal chybu: načas vypustil pár, aby si s mláďaty nemohl vytvořit pouto,“ domnívá se pan Kemper.
Včely se dostaly do Austrálie možná ještě přes nezaledněnou Antarktidu, zjistili vědci
Číst článek
„Pak je nevrátil včas do klece a na svobodu se nakonec dostala celá rodina. Roku 1967 se tu začali poprvé množit ve volné přírodě a jejich počet stabilně rostl. Jednak proto, že někteří majitelé nechávají své papoušky proletět, jednak se promísili s komunitami odjinud.“
Alexandrové jsou i v Mannheimu, Londýně, Bruselu nebo Amsterdamu. Jsou to rychlí letci, pro ně to nejsou velké vzdálenosti.
Pan Kemper pracuje ve svazu na ochranu přírody NABU, podle kterého najdete v Kolíně stovky alexandrů velkých a až tři tisíce těch malých. Po půl století vývoje dokonce nesou i specifické znaky.
„Mají větší křídla, trochu jiný tvar hlavy a pozměněný genetický základ.“
Nenároční návštěvníci
Alexandrům se v Porýní daří hned z několika důvodů. Je to jeden z nejteplejších regionů Německa a papoušci navíc nejsou moc vybíraví.
Norek, nutrie a další. Zvířat nepůvodních druhů v Libereckém kraji přibývá, myslivci je smí lovit
Číst článek
„Vždycky se přizpůsobí aktuální situaci. Když zrají třešně, očešou celý strom – byť zahradníci z toho nadšení nejsou. Třeba ani kaštany jim nevadí.“
I díky tomu se populace pořád rozšiřuje a osidlují stále větší území. Táhne se od Mönchengladbachu až k Münsteru.
Nějakou roli v tom můžou hrát i změny klimatu: „Je pořád tepleji a kvůli vlnám veder o některé ptačí druhy přijdeme. Do kolínské nížiny ale naopak přibudou ty ze Středomoří.“
Pan Kemper nezastírá, že papoušci mají i nepřátele. Ornitologové sice ujišťují, že tihle ptáci žijí celkem v symbióze a jsou už ve městě zavedení. Jejich křik je ale tak specifický, že si lidé ani po půl století pořád nezvykli.
