Parazitičtí mravenci málo pracují. Vědci zjistili, že jim chybí řada genů, zvláště těch pro čich

Někteří mravenci se v průběhu evoluce stali sociálními parazity. Přiživují se na tom, co seženou jejich příbuzní. Mezinárodní vědecký tým zjistil, že v evoluci přišli o řadu genů, především pro čich. Tým vědců ze Severní a Jižní Ameriky, Německa a Dánska zkoumal změny, které souvisejí s parazitickým způsobem života u tří druhů tropických mravenců rodu Acromyrmex.

Laboratoř Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mravenec rodu Acromyrmex | Zdroj: Shutterstock

Tito mravenci žijí v koloniích blízce příbuzných druhů, ale málo pracují. Kvůli parazitickému způsobu života se u nich přestala vyvíjet kasta dělnic, a mají jednodušší ústní ústrojí. Studie o nich vyšla v časopise Nature Communications.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Laboratoř o mravencích, kteří se stali parazity, včelách bez žihadel a o významu neuklizeného pole. Debatují entomologové Jan Šobotník a Petr Šípek a herečka Jana Janěková. Moderuje Martina Mašková

Podle evolučních měřítek se parazitičtí mravenci osamostatnili od svých hostitelů teprve nedávno. Vědci zjistili, že se to stalo asi před 2,5 miliony let, v době, kdy si předchůdci člověka začali vyrábět první kamenné nástroje.

„Na oddělení dvou druhů je třeba nejméně dvacet generací,“ říká entomolog Jan Šobotník, který zkoumá sociální hmyz v Česku i v zahraničí, zvláště pak v Africe.

Od svých hostitelů se parazitičtí mravenci liší tím, že mají méně trnů, výběžků a chlupů, a  tenčí kutikulu - něco jako vnější kostru, která pokrývá celé tělo. Zmenšují se jim také mozky, protože nemusí řešit tolik komplexních úkolů jako jejich příbuzní, a žijí v malých společenstvech.

Líný mravenec

V mraveništi všichni pomáhají královně, staví nebo shánějí potravu. Parazitičtí mravenci se chovají jinak, ale přesto na ně nemůžeme používat lidská měřítka. Nelze říct, že jsou líní. „Věnují se naplno své reprodukci, což je dostatečně zaměstnává,“ hájí mravence badatel.

Parazitické druhy méně využívají čich, ztratily až polovinu čichových genů. Ke zjednodušení způsobu života, zmenšení velikosti těla nebo zeslabení kutikuly dochází také u jiných živočišných druhů, které žijí podobným způsobem života.

Někteří mravenci v Amazonii dokážou skákat, dokonce inspirují inženýry svou logistickou zdatností

Číst článek

V Česku tak fungují například pačmeláci, nejbližší příbuzní čmeláků, kteří se líhnou o něco později, než jejich hostitelské druhy. Čmelák si zakládá kolonii brzy z jara, pačmelák ji pak násilím převezme. „Zabije původní královnu a tu svou nechá obhospodařovat dělnicemi, aby nemusela zakládat vlastní kolonii,“ popisuje situaci entomolog a další host Laboratoře vědců a herců Petr Šípek.

Soudržnost kolonie

Soudržnost kolonie mravenců či termitů se řídí chemickými signály. Typicky jde o uhlovodíky na povrchu kutikuly. Každý jedinec vyrábí chemicky podobné látky, ale v různém množství. 

„Jak se dotýkají a vzájemně olizují, chemické signály se přenáší, popisuje Jan Šobotník. Tyto signály slouží také k identifikaci cizího vetřelce, kterému pak hrozí smrt.

Parazitičtí mravenci čich asi z poloviny ztratili, ale dokážou s ním hledat potravu. Pokud se ale nasytí v hostitelském mraveništi, přestávají ho používat.

Ochočená houba

Parazitičtí mravenci rodu Acromyrmex se živí listy, které jim v podzemních hnízdech pomáhají rozkládat symbiotické houby. Výsledkem je bílé mycelium, něco jako podhoubí, které mravenci konzumují.

Kromě toho si parazitičtí mravenci ochočili bakterie, které pro ně vážou vzdušný dusík. Hodí se jim na výrobu bílkovin pro stavbu těla. 

„Fixace vzdušného dusíku je extrémně energeticky náročná, na jednu molekulu dusíku je potřeba 16 molekul ATP, což je univerzální buněčné platidlo, upozorňuje Jan Šobotník. Dodává, že i další živočichové, kteří jsou na fixaci dusíku závislí, ji zapínají jen v krajním případě, když vyčerpali jiné možnosti. 

Lupič v kolonii

Mravence vědci řadí do nejméně 13 900 druhů a 338 rodů. Většina z nich má dělnice, které se starají o královnu a larvy, do idyly má ale i jejich způsob života daleko. „I Ferda Mravenec zakládá kolonie tak, že uzurpuje hnízdo jiným mravencům, připomíná Petr Šípek mravenčí druh, který se stal předlohou pro dětské knížky Ondřeje Sekory. To, že si mravenci přisvojují kolonie jiných mravenců nebo jim berou larvy a kukly, není nic výjimečného. 

Poslechněte si celou Laboratoř o mravencích, kteří se stali parazity, včelách bez žihadel a o významu neuklizeného pole. Debatují entomologové Jan Šobotník a Petr Šípek a herečka Jana Janěková. 

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme