Čeští zoologové loví v Indonésii pašeráky zvířat. ‚Snažíme se vytvořit malé ráje divoké přírody,‘ říkají

„Jsme kluci ze zoo, kteří chrání přírodu,“ říkají o své činnosti zoologové Tomáš Ouhel a František Příbrský, kteří pod hlavičkou liberecké, respektive ostravské zoologické zahrady působí v Indonésii jako terénní pracovníci. Společně pracují na zastavení ilegálního lovu zvířat ve volné přírodě, svou činností se jim daří pašeráky posílat za mříže, ale také je motivovat k tomu, aby přírodu naopak chránili.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zoologové Tomáš Ouhel (vlevo) a František Příbrský v terénu.

Zoologové Tomáš Ouhel (vlevo) a František Příbrský v terénu. | Foto: Tomáš Ouhel, František Příbrský | Zdroj: Osobní archiv

V srpnu se vám podařilo částečně odkrýt síť pašeráků v Indonésii a tím také zachránit 11 kriticky ohrožených loskutáků niaských. Tento druh byl považovaný ještě nedávno za vyhynutý. Jak zásadní je taková záchrana v kontextu celého druhu?
Ouhel: Celkovou populaci loskutáků niaských odhadujeme zhruba na 200-300 jedinců. Pokud by lovci pokračovali v chytání současnou rychlostí, což odhadujeme na cca 10 ptáků měsíčně, tak se během několika let populace loskutáků niaských zmenší na několik jedinců a během několika dalších let může i úplně zmizet.

Tito loskutáci žijí na dvou ostrovech. Jeden je chráněný, protože na stejném místě se stanicí rangerů hlídáme skladiště dvou druhů mořských želv. Druhý ostrov ale hlídaný není a my tam chceme odchytávání zabránit, aby druh přežil na dvou místech. To je výrazně bezpečnější i třeba z důvodu druhových epidemií.

Mohli byste popsat, jak vyšetřování probíhalo? Jak se vám například podařilo infiltrovat pašeráckou síť?
Ouhel: Nám se letos na jaře podařilo v Jakartě chytit jednoho z největších prodavačů odchycených ptáků. Díky tomu jsme potom zjistili, kdo byli jeho dodavatelé a začali jsme to šetřit společně s týmem Terezy Švejcarové z České zemědělské univerzity z Fakulty životního prostředí, který se věnuje analýze on-line trhů.

Spoustu těch nelegálně prodávaných zvířat totiž najdete na facebooku na jeho marketplace. Obchodníci je nazývají jinak, aby to nebylo tak lehce dohledatelné. Když se ale ta krycí jména naučíte, tak jste schopni pomocí velmi jednoduchého machine learningu procházet a filtrovat prodejní skupiny.

Kriticky ohrožený loskuták niaský | Foto: Tomáš Ouhel, František Příbrský | Zdroj: Osobní archiv

Díky této spolupráci jsme získali evidenci, odkud ti ptáci chodí. Poskládali jsme celý obchodní řetěz, díky kterému teď zjišťujeme, kudy přesně putuje pták, když se dostane k nějakému chovateli v Jakartě nebo třeba Singapuru.

Příbrský: To, co vám můžeme prozradit z vyšetřování, je, že máme tým vyšetřovatelů, kteří vybrané pašeráky buď sledují fyzicky, anebo online. Komunikace s pašeráky totiž probíhá v různých online aplikacích. Naši vyšetřovatelé se tam pašeráky snaží přesvědčit, že jsou třeba jedním z nich a postupně od nich získají informace, které nakonec vedou k zatčení.

Klasická kovbojka

Jak si takové sledování představit? Je běžnější akce v terénu nebo právě ta komunikace v online prostředí?
Ouhel: Záleží to případ od případu. Jsou případy, na kterých se relativně dlouho pracuje jenom on-line a daného člověka často fyzicky ani nevidíme. Potom orgánům jenom v balíčku s mašličkou předáme složku, na základě které oni vykonají finální zásah.

V případě loskutáků to ale byla spíše terénní práce. Pytláci je loví v místech, kde není mobilní signál, jedete tam den autem a den lodí, de facto to je kraj světa. Často tam máme placené informátory, kteří sledují třeba pohyby lodí. My to monitorujeme, a potom už to je klasická kovbojka.

Je to obrovsky pestré v porovnání s tou internetovou prací. O té se dá říct, že to je částečně programovaní umělých inteligencí. Velkým komponentem je také práce vyšetřovatelů na získávání důvěry kriminálníků, aby bylo možné zásah vykonat, až po tu sledovačku v terénu.

Příbrský: Aby to nevyznělo, že to děláme jenom my dva – máme opravdu početný tým lidí, kteří to dělají s námi. My se to většinou snažíme koordinovat, čímž se dostaneme na všechny ty úrovně. Většinou jsme na počítači, někdy se dostaneme do terénu. U případu pašeráka luskounů na Sumatře jsme byli přímo u samotného zátahu, ale seděli jsme v autě opodál, abychom nenarušovali práci místních složek.

Jak vysoký trest může tomuto pašerákovi hrozit?
Příbrský: Indonéský zákon udává, že pokud nakládáte s ohroženými chráněným druhy zvířat, můžete dostat trest až do pěti let vězení a pokutu do sto milionů indonéských rupií, tedy zhruba 150 tisíc korun. To je pro běžného Indonésana docela dost peněz. Takové tresty se ale dávají velmi zřídka. Teď končí u soudu pašerák luskounů, kterého jsme chytili v dubnu, tak ten dostane přibližně jeden rok.

V rozhovoru pro Český rozhlas Sever jste Františku říkal, že váš zásah nekončí ani poté, co je pašerák dopaden, a musíte se ujistit, že skutečně dojde k jeho potrestání. Je tedy v Indonésii běžné, že pachatel trestu nakonec unikne?
Ouhel: Stává se to, nejen v Indonésii. Záleží na tom, kdo je ten, koho chytili při činu. Pokud má dobré kontakty, tak se může tomu trestu vyhnout. Takovým věcem se ale dá do jisté míry předejít, proto děláme tzv. follow-upy, následné akce.

Spolupracujeme s týmem právníků, kteří kauzu rozebírají z právního hlediska a řeší například splnění procesních záležitostí, na kterých by poté bylo možné postavit obhajobu. Třeba jestli se to udělalo špatný den, měli nesprávné povolení k domovní prohlídce a spoustu takových věcí. 

V ‚jeho‘ rezervaci se točil dokument s hlasem Baracka Obamy. ‚Naši outloni se nebojí lidí,‘ říká zoolog

Číst článek

Druhá důležitá část těch follow-upů je medializovat případ v dané oblasti. Jde nám o to, aby v případě, že někoho dostaneme za mříže, ostatní věděli, že se po nich jde. A ideálně s tím přestali. Z vlastní zkušenosti víme, že velká část toho trhu na místě je potom ochromena i z toho důvodu že se lidé v okolí bojí, protože vědí, že podnikáme takové operace.

Poslední částí je práce s odsouzenými. Pokud je v nich nějaký potenciál, dá se toho tu a tam využít. Stalo se nám to třeba v roce 2016, kdy jsme zatkli skupinu, takový malý organizovaný gang lovců želvích vajec. Když po necelých dvou letech vyšli z vězení, tak jsme je zaměstnali.

Dostali jsme grant od nadace Walta Disneyho díky spolupráci se Světovou asociací zoologických zahrad a akvárií, za který jsme vytvořili takový vzdělávací projekt a po vybraných vesnicích jsme je vozili do škol, kam často chodí i děti dalších pytláků a pašeráků.

Oni tam vyprávěli jednak o hodnotě mořských želv v rámci mořských ekosystémů, ale hlavně také o tom, jaké to je sedět dva roky ve vězení. Ty děti potom mohly rodičům říct, že kdo vykrádá z hnízd želví snůšky, půjde za mříže. V dalším projektu děláme i to, že bývalé pytláky zaměstnáváme jako terénní asistenty.

Zaměstnávání pytláků

Jak třeba bývalé pytláky k ochraně přírody využíváte?
Příbrský: Na Sumatře máme program, který se jmenuje Kukang Coffee, v rámci kterého spolupracujeme s komunitou farmářů, kteří produkují kávu. My ji od nich kupujeme za pro ně výhodnou cenu. Dohodou podepsali smlouvu o tom, že nebudou lovit chráněné a ohrožené druhy zvířat.

To, jestli farmáři opravdu neloví, kontroluje skupina bývalých pytláků, kteří dříve aktivně lovili třeba outloně a luskouny. Mimo to kávu od nich odkupují a připravují na export do České republiky. V zaměstnávání pytláků jsme rozhodně našli smysl, oni často navíc velmi dobře rozumí přírodě, zvířatům a jsou i výbornými terénními asistenty. K lovu je motivoval hlavně přivýdělek.

Vy jste se díky tomuto projektu dostali dokonce i ke spolupráci s Netflixem, kde letos vyšla dokumentární série Největší národní parky světa, kterou provází bývalý prezident Barack Obama. Natáčení jedné epizody o indonéském parku Leuser probíhalo zčásti právě tam, kde působíte. Jak ta spolupráce probíhala?
Příbrský: Zástupci Netflixu při natáčení hledali, kde natočit příběh ohrožených outloňů. Dozvěděli se o parku, ve kterém náš program outloně ochraňuje a oslovili nás s tím, jestli by je u nás bylo možné natočit. My jsme řekli ano, protože působením s pytláky a farmáři si ta zvířata začala zvykat na lidi a přestala před nimi utíkat. Teď je můžete pozorovat třeba ze čtyř, z pěti metrů.

V té epizodě nakonec zmiňují i náš program s kávou a bývalými pytláky, což nám udělalo radost. Dokonce natáčecí štáb, který tvořili třeba lidé, co pracovali pro BBC, říkal, že to byl asi nejlepší komunitní projekt, který v rámci celého natáčení viděli. Ocenili také velké nadšení místní komunity ať už ze spolupráce s námi nebo z ochrany přírody, že to opravdu funguje. O to větší nám udělalo radost, že vyzdvihovali ochranářské příběhy – nebyl to příběh jenom o zvířatech, ale i o jejich ochraně.

Loskutáci jsou oblíbenými ptáky do ptačích pěveckých soutěží, kde se ptáci srovnávají v jejich zpěvu a soutěží o věcné ceny. | Foto: Tomáš Ouhel, František Příbrský | Zdroj: Osobní archiv

V poslední době jste byli vidět spíše v souvislosti se záchranou luskounů, což jsou v současnosti ilegálně nejprodávanější savci na světě. Ta situace je ale poměrně nová, není to tak dlouho, co šlo o naprosto běžný druh. Co se tam stalo?
Příbrský: Je to tak, jak říkáte. Indonéští zaměstnanci říkají, že když před 20 lety jako děti chodili do školy, běžně potkávali luskouny po cestách, viseli jim na stromech za domem a bylo to poměrně běžné zvíře.

Pak se stalo něco – a my přesně nevíme co – ale začala se šířit fáma, že luskouni dokážou léčit různé nemoci. Revma, menstruační bolesti, momentálně se říká, že dokážou léčit COVID.  Najednou se z nich stala tak žádaná komodita, že byli téměř absolutně z volné přírody vyloveni. Na mnoha místech ten druh zmizel.

Přitom co se covidu týče, luskouni paradoxně sehráli důležitou roli v mutaci koronaviru. Ten byl původem z netopýrů, ale přenosem přes luskouny začal být infekční i pro lidi.

Jedním z našich odhadů je to, že se někomu vlivnému nahromadilo někde velké množství luskounů, které potřeboval prodat, proto vytvořil uměle takovou fámu. Tím vzrostla cena a on na tom vydělal, ale jde jenom o naši teorii.

Další takovou, možná méně konspirační, je, že se extrakt z luskouních šupin začal přidávat do metamfetaminu. Jeho výrobci ho do něj začali přidávat, prodávat ho drogově závislým s tím, že má lepší efekt a je kvalitnější. Došli jsme k tomu, že je dost možné, že i drogový průmysl byl jednou z hlavních příčin takto extrémního lovení luskounů.

A je takové propojení obchodu s drogami a ilegálnímu obchodu se zvířaty časté?
Ouhel: Ano, historicky jsou tyto obory propojené. Ten vztah v případě luskounů je navíc takový, že když vás dnes ve většině asijských zemí chytí s jakýmkoli množství luskounů, stále jste v sazbě odnětí svobody zhruba do pěti let. Vy tak děláte klidně nelegální byznys v řádu milionů dolarů a maximálně vám hrozí pět let, které ale málokdo dostane.

Oproti tomu si postavte, že děláte byznys za desítky, stovky tisíc dolarů, třeba nějaký obchod s extází, ale ve chvíli, kdy vás chytí s nějakým malým kontrabandem, tak dostanete 25 let. Profíci, kteří předtím dělali jen drogy, se dnes začínají přesouvat i do obchodu se zvířaty, který tak začíná být trochu nebezpečnější, protože se tam hrají trochu jiná pravidla, než když to byly vlastně „jenom“ nějaké skupiny chovatelů.

Krušnohorský vlk, kterého našli houbaři, je zraněný víc, než se čekalo. Do přírody se už nevrátí

Číst článek

Jak hodláte nyní směřovat své kroky dál? Rozkrýváte pašeráckou síť v Indonésii, teď se mnou mluvíte z Filipín, co vás čeká dál?
Ouhel: V současnosti doufáme, že se nám během pár měsíců podaří chytit další články řetězce v lovu loskutáků. Úplné detaily o těchto živých kauzách ale říct nemůžeme. Ty aktivity budeme nadále koordinovat, protože tlak na populace ohrožených druhů je neustálý. Zároveň nás ale věčně tlačí finance, protože tyto aktivity jsou nesmírně nákladné.

Příbrský: Aktuálně se snažíme pomáhat i na Filipínách, kde pracujeme na navracení korálů do korálových útesů ve spolupráci s místní neziskovou organizací Vesna Panglao Conservation a zároveň se snažíme potlačit rybolov pomocí výbušnin, který se zde rozšířil.

Pomocí našich aktivit se snažíme vytvořit takové malé ráje, poslední zbytky divoké přírody. Snažíme chránit třeba oblasti s luskouny a outloni na Sumatře a další takovou zemí, na kterou bychom se rádi v budoucnu zaměřili, je Vietnam. My jsme ale pořád takoví kluci ze zoo, kteří mohou chránit přírodu díky podpoře zoologických zahrad.

Deset tisíc dolarů na chycení nějakého pašeráka se někomu může zdát jako hodně, ale když se tím povede zastavit pašování zvířat v jedné oblasti a tím ji ochránit, tak je to pro ni ohromný přínos. A alespoň nám třeba díky tomu v budoucnu zbyde pár míst, která zůstanou divoká a chráněná.

Křišťálová Lupa 2022

Miroslav Harant Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme