Je libo čmeláka? Hodí se na opylování skleníků, trubci po oplodnění královny už jen sosají nektar
Jeden ze dvou laboratorních chovů čmeláků v Česku najdete deset kilometrů na západ od Brna v areálu zemědělského výzkumného ústavu v obci Troubsko. V zatemněných místnostech se tam líhnou statisíce čmeláků. Část čmeláků končí u zemědělců, ostatní si vyzvedávají nadšenci, kteří si čmelíny, čmeláčí domečky, umisťují na zahrádky.
Alena Votavová, která se v Troubsku chovu čmeláků věnuje, popisuje výhodu chovu čmeláku nad včelami. „Na rozdíl od včel se čmelák dokáže zahřát až na 35 stupňů tělesné teploty, a to třeba i začátkem března, kdy může být jen kolem deseti stupňů nad nulou. Přežití v chladných podmínkách znamená, že čmelák může opylovat rostliny kvetoucí brzy na jaře, jako třeba meruňkové stromy,“ vysvětluje Votavová.
- V Česku žije zhruba 30 druhů čmeláků.
- Čmeláci mají, narozdíl od včel, až dva centimetry dlouhý jazyk, což je přibližně tolik, kolik měří samotný čmelák.
- Čmelák umí zvýšit svou tělesnou teplotu až na 37°C. Díky tomu může pylovat i v chladném počasí.
- Čmeláci jsou ideální pro opylování skleníkových rostlin jako například rajčat a jahod.
Z dlouhé tmavé chodby ústavu vedou dveře do pěti místností, kde svítí jen červené světlo, které umožňuje výzkumníkům se čmeláky manipulovat. Čmeláci totiž červené světlo nevidí, protože mají stejně jako včely posunuté vnímání barevného spektra. Vnímají ho jako tmu. Na rozdíl od lidí jsou však schopní rozeznat ultrafialovou barvu.
V každém ze čmeláčích boxů hnízdí jedna čmeláčí rodina, které vládne královna. Ta je, na rozdíl od včelí královny, samostatná. V přírodě se musí sama obstarat, sehnat si potravu a nahřát si vajíčka. S údržbou hnízda jí později pomáhají dělnice.
Čmeláčí královny
„Tady ta místnost slouží jen královnám, které si teprve zakládají hnízdo,“ popisuje Votavová. „K tomu potřebují kokon, který sebereme z hotového hnízda. Královna dostane jeden pár kokonů, aby si mohla vybrat ten, co se jí líbí a začít ho ohřívat tím, že se na něm uvelebí.“
Na vybraném kokonu si pak postaví voskovou buňku a začne do ní klást vajíčka. Poté, co se z vajíček vyklubou první čmeláčí dělnice a královny – což trvá 16-30 dnů, se celý box s hnízdem přesouvá do jiné místnosti, kde hnízdo dozrává.
To, jestli se ze čmeláčího vajíčka vylíhne královna nebo dělnice, není geneticky dané, ale záleží na tom, jak moc jsou vajíčka krmená a zahřívaná. Vajíčka, ze kterých se líhnou královny jsou zpravidla větší a opečovávanější než ta, ze kterých se líhnou dělnice.
V přírodních podmínkách se dělnice dělí na dvě skupiny: ty, co zahřívají kokon, a ty, co létají ven pro potravu. Tyto dělnice jsou schopné opylovat až 2000 květů denně.
Na rozdíl od včelích hnízd jsou čmeláčí hnízda jednoletá a tvoří jej stovky, ne tisíce jedinců, jako tomu bývá u včel. Čmeláci jsou fixovaní na rodinu. „I když hnízdo přemístíte do trávy, čmeláci v něm zůstanou, protože drží pospolu,“ podotýká Votavová.
V každém čmeláčím hnízdě sídlí 50-300 čmeláků, kteří tráví čas sbíráním pylu a nektaru, upravováním hnízda, vylučováním vosku, ze kterého staví medové džbánky a střechu, opravováním výstelku okolo hnízda, zahříváním vajíček, větráním, vynášením odpadu, obrany hnízda a dalších úkolů.
Ve chvíli, kdy má hnízdo dostatek dělnic, může chovat desítky královen a stovky čmeláčích samců.
„Na rozdíl od včel, čmeláci žijí jen jeden rok. Nejdéle se dožívá královna, která jako jediná přežívá zimu, na jaře klade vajíčka a v létě hyne,“ popisuje Votavová.
Samečci se líhnou jako poslední a umírají jako první. „Trubci jsou převážně jen na páření. Žijí zhruba měsíc a půl. Během toho se páří s královnou a když mají splněno, dožívají zbytek života někde na květu, kde už jen pijí nektar a odpočívají, než to na ně přijde.“
Revoluce v pěstování rajčat
S chovem čmeláků se v Česku začalo v 80. letech minulého století, poté belgický veterinář Roland de Jonghe objevil, že jsou to výborní opylovači rajčat. Ta se do té doby opylovávala ručně kartáčkem. „Rajčata mají samosprašné květy a potřebují vibraci k tomu, aby uvolnily pyl.
Čmeláčí pokus veterináře přinesl naprosto rekordní zisky následované obrovskou poptávkou. Do dvou let byl založen čmeláčí velkochov,“ popisuje Votavová. Od té doby se čmeláci používají do veškerých skleníků, a to nejen na rajčata, ale například i kvůli paprikám, jahodám nebo borůvkám.
Podle Votavové se v Česku čmeláci začali používat pro opylování vojtěšky, která byla pro včely nevděčným cílem. Svírala květy. „Dá se říct, že je bila do hlavy a včely jí proto odmítaly opylovat. Se čmeláky to díky jejich větším tělům a dlouhému jazyku fungovalo lépe.“
Čmeláčí laboratorní chov zahájil v Česku Vladimír Ptáček. Ten přispěl ke světovým poznatkům ohledně čmeláků například mezidruhovou komunikací včely a čmeláka zemního.
„Byl to úžasný úkaz mezidruhového kontaktu,“ vzpomíná Votavová na to, když Ptáček použil včelí mladušky (mladé dělnice od včel) a přidal je ke čmeláčí královně odchycené v přírodě. „Mladé včelí dělnice si královnu oňuchaly a čmeláčí královnu to přimělo ke kladení vajíček, což jen ukazuje, jak moc sociální čmeláci jsou.“
Kdo chová čmeláky
Kromě zemědělského chovu jsou čmeláci také oblíbeným koníčkem zahrádkářů. Jejich chov není tak složitý jako chov včel, i když má také svoje specifika počínaje vhodným čmelínem. Ten by měl být dostatečně velký, alespoň 25x25x20, měl by větrat, ale zároveň být izolovaný, aby si v něm mohli zahřát kokon na zhruba 30 stupňů.
Do laboratorního chovu přijíždí jeden z posledních zákazníků sezony, Dušan Vraga, který se rozhodl založit první čmelín. „Dlouho jsme doma řešili, jestli nemít včely, ale kolem nás jsou rodinné domy a pro sousedy je snesitelnější představa čmeláků než včel. Naše děti se jich tolik nebojí.
Postupně si plánuje vybudovat další čmelíny sám, ale chce nejdřív vyzkoušet „prototyp od profíků“. O možnosti chovu čmeláků se dozvěděl na internetu. Do nového chovu zatím investoval přes dva tisíce korun.
Dřevěnou krabici s rodinkou čmeláků vystlanou vatou si s úsměvem vkládá do auta spolu s instrukcemi, jak o čmeláky pečovat a kdo jsou jejich hlavní škůdci.
Votavová mu vysvětluje, že mezi hlavní škůdce patří například zavíječ cizopasný. Noční motýl, který v noci klade vajíčka přímo do čmeláčích hnízd. Larvy zavíječe cizopasného se v čmeláčích hnízdech zapředou a pak jej celý sežerou.
Mezi další predátory patří také mravenci, kteří čmelákům likvidují nektar, ze kterého si posléze dělají med, kterého si čmeláci kvůli svému krátkému životnímu cyklu nedělají velké zásoby.
