Sucho je plíživá katastrofa. Zase zažijeme normální léta, říká ředitel hydrometeorologického ústavu
Od historicky nejničivějších povodní v Česku uběhlo tento týden 20 let. 14. srpna roku 2002 se zaplavil pražský Karlín a některé stanice metra. Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder pro Radiožurnál popsal, jak se zkoumání počasí za 20 let změnilo a jakým způsobem se období povodní a sucha bude střídat v budoucnu.
Co vás naučily povodně v roce 2002?
Mě osobně naučily spoustu věcí, například umět pracovat s nejistotami a s riziky. Co se týká mé profesní dráhy, tak nás povodně v letech 1997 a 2002 naučily spoustu dalšího. Jde především o rozvoj výpočetní techniky. Dříve jsme například nedisponovali superpočítačem pro výpočty podrobných modelů vývoje počasí.
Dále to byla modernizace a automatizace vodoměrných stanic. V té době se údaje o průtocích hlásily přes telefon pozorovateli a automatických stanic bylo minimum. Co se týká radarů pro odhad srážek, v té době jsme měli jeden. Teď máme dva radary, abychom měli území České republiky pokryté.
A samozřejmě v neposlední řadě jsme přidali srážko-odtokové modely, které používáme pro výpočty a odhady a předpovědi toho, jaké budou průtoky.
OBRAZEM: Když přišla ničivá voda. Povodně v roce 1997 braly lidské životy, bouraly domy i celé čtvrti
Číst článek
S jakou přesností se dá před povodněmi dopředu varovat? Dá se jejich rozsah odhadnout předem?
To se liší podle typu povodně. Kdyby šlo o stejné povodně jako v roce 2002, tak se to dá odhadnout poměrně spolehlivě, protože to nebyly bleskové nebo přívalové povodně. Jsme schopni předpovědět v řádu dní, že se taková situace rozvíjí a může nastat.
Samozřejmě v případě bleskových povodní a na drobných tocích v horských oblastech je ta úloha trochu jiná.
Počasí jako hrozba, to nejsou jen povodně. Česko se léta potýkalo také se suchem a v příštích letech zřejmě bude znovu. Je prevence sucha podle vás v Česku účinná?
Je účinná, i když se samozřejmě můžeme bavit o tom, co je vlastně účinné. Důležité je, že o tom mluvíme a že se podniká spousta věcí.
Dělají se jak opatření zadržování vody v krajině, tak technická opatření. A co je důležité v návaznosti na předchozí bod, opatření, která děláme pro minimalizaci dopadů sucha, vlastně fungují i jako ochrana proti extrémním povodním.
Dopady dlouhodobého sucha nejsou na první pohled tak dobře vidět jako právě povodně. Myslíte si, že to je důvod, proč se prevence tak dlouho zanedbávala?
Řekl bych, že částečně je to tím. Sucho neodnáší psí boudy, neboří domy a nebere až tolik lidských životů jako povodně. Není to okamžitá katastrofa, je to plíživá katastrofa. Člověk má pořád tendenci si říkat, že je to ještě dobré.
Francie čelí další vlně veder. Sucho a horko ohrožuje farmáře i provoz jaderných elektráren
Číst článek
Nicméně je to způsobeno také tím, že se střídají různá období. Jak jsme se bavili o konci 90. let a začátku nového milénia, tak to bylo období častých povodní. A teď zase bylo období, které bylo sušší. V rámci přirozeného cyklu se věci mění. Jsem přesvědčený o tom, že až opadne toto dlouhodobější sucho, tak zase budeme zažívat normální léta.
Mluvíte o tom, že se jedná o přirozený proces. Období sucha, pak přívalové povodně - je to něco, na co bychom si měli zvykat?
Ano, musíme si zvyknout, že to tak bude i dál. Sucha a povodně chodily i v minulosti. My jsme akorát v poslední době měli příležitost zažít to na vlastní kůži. Ale třeba od konce 40. let do 90. let nebyly žádné extrémní povodně, takže teď máme pocit, že těch extrémů je více. A ono jich objektivně přibývá.
