Kdyby vymřel hmyz, vymře lidstvo. ‚Bez změny zemědělské politiky se neobejdeme,‘ soudí entomolog

Vy jste před časem v jednom rozhovoru říkal, že i když vás kousne třeba ovád, tak vás to netrápí, ba naopak ho rád ještě prozkoumáte. Co vás na hmyzu tak fascinuje? A dokážete vybrat jednu věc, která vás na něm udivuje úplně nejvíc?
Uvedu dvě, ale ony spolu hrozně úzce souvisí. První je, jak strašně dobře je hmyz přizpůsobený svému stylu života. Ovád, kterého jste zmínila, má nádherné složené oči, úplně dokonalá křídla, první pár křídel slouží k letu a druhý ke koordinaci při akrobacii a podobně. To je prostě úžasné. Druhá věc, která mě na hmyzu fascinuje, je různorodost, protože hmyz je opravdu druhově strašně bohatý. Obývá tolik různých prostředí a je k nim vždycky perfektně přizpůsobený.

Já se přiznám, že když mám sem tam nějakou filozofickou chvilku, tak přemýšlím, že všechno v přírodě má nějaký smysl, svůj důvod, že není něco, co by tam bylo zbytečné. Ale přece jenom nikdy jsem nepřišla na to, k čemu je dobrý třeba komár, nebo právě ovád, o kterém se bavíme.
Když jsme u filozofie, tak toto je z pohledu dnešní přírodní vědy trošku špatný přístup. Není pravda, že ekosystémy fungují tak, že by všechno mělo nějakou roli a všechno bylo důležité pro celkové prostředí. Je to tak, že když je v ekosystému místo pro nějaký druh, tak se tomu druh přizpůsobí.

Třeba paraziti, které jste uváděla, využívají zdroj, který mají. To jsme třeba my a naše krev v případě ovádů nebo komárů. Ale když se na to potom podíváte z dlouhodobého evolučního hlediska, tak třeba konkrétně paraziti jsou hrozně důležití pro celkovou evoluci organismů. My, ostatní organismy s nimi svádíme dlouhodobý evoluční boj. To, že se snažíme proti nim bránit a utíkat jejich negativnímu vlivu, vlastně pohání evoluci dopředu.

Dnešní evoluční biologie opravdu přiznává parazitům velký vliv z evolučního hlediska. Takže bez komárů a ovádů bychom možná nebyli takoví, jací jsme.

Albert Einstein kdysi řekl, že když ze světa zmizí včely, tak lidstvo nepřežije déle než čtyři roky. Co kdyby zmizel veškerý hmyz? Dokonce analýza zveřejněná v roce 2019 z magazínu Biological Conservation předpověděla, že to nastane do 100 let.
Upřímně si myslím, že Albert Einstein tímto výrokem opravdu myslel všechen hmyz. Kdyby myslel jenom včelu medonosnou, tak i přesto, že ještě před několika desetiletími jsme si mysleli, že včela medonosná je mnohem významnější opylovač, než si myslíme dnes, tak kdyby vyhynula, to by zas tak velký problém nebyl.

Asi bychom asi přišli o některé plodiny, nebo by se musely trochu změnit naše zemědělské postupy, ale zas tak zásadní problém by to nebyl. Kdyby zmizel všechen hmyz, tak bychom víc, než několik let nepřežili. Na druhou stranu hmyzu je opravdu tolik a je tak diverzifikovaný, tak různorodý, že v momentě, kdy by se nám povedlo vyhubit všechen hmyz, tak bychom tu už dávno nebyli. To je strašně nepravděpodobné a určitě se nestane.

Když se vrátím k té analýze, kterou jste zmiňovala, tak ona ve skutečnosti nebyla moc dobrá. Vědeckou komunitou byla přijata poměrně negativně. Jednak kvůli tomu, že nebyla založená na příliš dobrých datech. Úbytek hmyzu, který opravdu existuje, jenom velmi přeceňovala.

Na druhou stranu byla také špatně interpretovaná, protože mluvila o tom, jestli se nepletu, že hmyzu vymírá asi jedno procento ročně. Akorát že to se nesčítá, vždycky ubude jedno procento, a pak z celku bez jednoho procenta ubude zase jedno procento. Takže úbytek je menší a menší a během 100 let určitě nevyhne všechno. Ani kdyby platilo všechno, co ta studie zahrnovala.

Protinázory mluví o tom, že známe asi jen šestinu druhů hmyzu, takže je zavádějící toto počítat.
Je to pravda. My známe jenom malý podíl druhů hmyzu. Zejména z tropických oblastí každý rok popíšeme desítky tisíc nových druhů. Na druhou stranu máme velmi dobrá data třeba z Evropy, která nám ukazují, že hmyzu opravdu ubývá. Když se podíváme na tvrdá data, tak v Evropě dochází k silnému úbytku hmyzu, v Severní Americe také, na to máme data.

Když se potom podíváme na tropické ekosystémy, tak sice neznáme celkovou diverzitu hmyzu, ale třeba víme, jak druhová diverzita lokálně reaguje na úbytek biotopu, třeba na vykácení deštného pralesa. Víme poměrně dobře, jak na to reaguje celkový počet druhů.

Potom můžeme tyto lokální studie aproximovat a nějakým způsobem odhadovat. Nevíme, jestli hmyzu ubývá třeba o procento ročně, jak zmiňovala ta studie, ale víme, že hmyzu ubývá, že například v Evropě nebo Severní Americe je v současné době úbytek dramatický, a že to může znamenat problém do budoucna.

Jak velký problém vymírání hmyzu aktuálně je, a u kterých druhů je to nejvíc alarmující?
Já budu mluvit o Evropě, protože o ní máme největší data, a samozřejmě, protože tu žijeme. Máme dobrá data, na základě kterých můžeme říct, že u nás už buď vyhynulo, nebo je na pokraji vyhynutí zhruba 10 procent druhů hmyzu, což je poměrně dost. To jsou třeba nějaké 3000 druhů jenom v České republice.

Potom si musíme uvědomit, že hmyz je pro nás velmi významný. Třeba hmyzí opylovači, teď nemyslím včelu medonosnou, což je domestikované zvíře, ale myslím divoké opylovače, co nám pomáhají opylovat velkou část plodin. Například ovocné stromy v sadech jsou z většiny opylovány ne včelu medonosnou, ale různými divokými druhy včel samotářek, různými druhy much a podobně.

Když snižujeme jejich diverzitu, si ubíráme i úrodu v těchto zemědělských kulturách. Navíc hmyz nejsou jenom opylovači. Jsou to také různí predátoři škodlivého hmyzu, parazitoidi, ale i různé hezké druhy, třeba denní motýli, kteří nám přinášejí čistě estetický zážitek a my o ně přicházíme tím, že jim ničíme životní prostředí.

To jsem četla, že u motýlů je úbytek nejvíc viditelný.
Ano, motýli jsou nejprozkoumanější skupina hmyzu, takže o nich máme nejlepší data a právě na základě těchto pár dobře prozkoumaný skupin můžeme tyto závěry zobecňovat a můžeme mluvit třeba o 10 procentech vymřelých druhů na našem území.

Dá se říct, že tento úbytek hmyzu je v historii, kam až lidská paměť sahá, takový, že nemá obdoby?
Rozhodně. V současné době, řekněme v posledních několika desetiletích, se úplně změnil náš způsob přístupu ke krajině. Totálně jsme zindustrializovali celé naše zemědělství a velmi intenzivně využíváme většinu naší krajiny. Buď k pěstování plodin, chovu dobytka anebo k pěstování dřeva na monokulturních plantážích. To je prostředí, které je pro většinu druhů hmyzu v podstatě nevhodné k životu.

A co potřebují? Lesy?
Potřebují právě různorodé prostředí, prostě diverzitu stanoviště. Některé druhy potřebují suchou step, některé květnatý trávník, některé přírodní lesy a některé jsou schopné žít třeba ve smrkových monokulturách, ale je jich poměrně málo. Abychom mohli celou diverzitu hmyzu nějakým způsobem uchovat, tak jí musíme poskytnout celou tuto širokou nabídku prostředí.

Takže příčinou té situace je lidská činnost. Není to třeba i přirozený proces obměny druhů?
Nějaké evoluční procesy samozřejmě existují, vždycky nějaké druhy vymírali a jiné vznikaly, ale nikdy to nebylo takto rychlé. Současné vymírání je naprosto bezprecedentní a zcela souvisí s činností člověka.

Vy jste hodně mluvil o Evropě, protože jste říkal, že to je nejvíc zmapované prostředí. Ale projel jste, díky své práci, prakticky celý svět. Navštívil jste různé země. Je to všude stejné? Funguje to tak, že když na jedné straně zeměkoule začne vymírat nějaký druh, tak to naruší ekosystém jinde ve světě, nebo to je problém konkrétních kontinentů a regionu?
Ekosystémy nejsou propojené tak, že když někde vyhyne nějaký druh, tak to ovlivní druhy na druhé straně planety. To je vždycky lokální problém. Na druhou stranu, jak člověk cestuje a trochu se zajímá o své okolí, tak ničení přírody vidí téměř kdekoliv.

U nás je to industrializace zemědělství, ale třeba v tropech je to velké kácení pralesů, využívání tropických savan pro pěstování zemědělských kultur na velkých lánech, nebo k intenzivnímu chovu dobytka, případně pěstování plodin, typu olejové palmy, které opravdu ničí velké území v tropech.

Problém je v různých částech světa způsoben trošku jiným přístupem k zemědělství, ale vždycky je to velká intenzita lidské činnosti a vyskytuje se to prakticky všude na světě.

Dá se říct, kde je ten problém naopak nejmenší? V jaké části světa?
To jste mě trošku zaskočila, ale asi bych si troufl tvrdit, že nejméně zasažené zatím budou nějaké severské ekosystémy, které nejsou pro člověka zas tak příznivé, takže v nich nežije velká populace a nevyužíváme je. Na druhou stranu se současnou globální změnou klimatu je dost možné, nebo dost pravděpodobné, že právě tyto ekosystémy začnou být velmi silně měněné v následujících letech. A vlastně to probíhá už teď.

Můžeme ale říct, které ekosystémy jsou nejpostiženější. A to je právě mírný pás Evropy a Severní Ameriky, protože je to prostředí, které nám vyhovuje nejvíce, a které tím pádem nejvíce využíváme a přetváříme.

Právě v Evropě jsou vidět rozdíly mezi východem a západem. Váš kolega, entomolog Václav John, loni v rozhovoru pro Český rozhlas říkal, že když přijdeme na Florenc, tady v Praze, a podíváme se na dálkový autobus z Německa, tak nemá skoro žádný hmyz na čelním skle, ale když přijede z Rumunska, tak je sklo plné.
Jasně, asi to tak být může. Já taková data nemám. Ale co víme určitě je, že ve východní a jihovýchodní části Evropy se pořád ještě aplikují různé tradičnější, a ne tak intenzivní způsoby hospodaření. Například neintenzivní pastva, menší rozloha zemědělských polí a podobně. To hmyzu mnohem více svědčí, protože tam má více prostředí k životu. Třeba meze mezi poli nebo extenzivně pasené pastviny, na kterých mohou úplně v klidu prosperovat. Zatímco v západní Evropě, a úplně nejvíce v naší střední Evropě, hospodaříme na obrovských lánech velmi intenzivně, a tím si hmyz hubíme.

Co můžeme dělat pro to, abychom o hmyz nepřicházeli? Je to úkol pro jednotlivce nebo pro politiky? A nejsme už v situaci, kdy jsme se dostali za tu pomyslnou hranu, kdy už by se to nedalo zvrátit?
To je těžko hodnotit, jestli už jsme za hranou nebo ne. Já doufám, že ne. Ale bez změny zemědělské politiky se určitě neobejdeme. To ostatně můžeme vidět například v Británii, ve Francii nebo jiných západoevropských státech, kde začali alespoň v části území aplikovat udržitelnější způsoby hospodaření, a tím trošku zvrátili úbytek hmyzu. Ale je zásadní, aby se toto stalo buď na úrovni Evropské unie nebo jednotlivých států.

Samozřejmě to můžeme podpořit i na individuální úrovni a můžeme se snažit hmyz, nebo obecně biodiverzitu, podporovat na našich zahrádkách, v městských parcích, na méně využívaných územích, v chráněných územích a podobně. A určitě tak budeme podporovat zvrácení nepříznivé situace.

Češi jsou národ zahrádkářů. Tak co byste poradil, jak se na zahradě chovat, abychom podpořili hmyz.
Myslím si, že na zahradě je to relativně snadné. Stačí nechat přírodě alespoň nějaký kout. Všichni máme rádi krátce střižený trávník, na kterém se dá sedět, ale ten nemusíme mít na celé zahrádce. Můžeme tam mít kout, který sečeme jen dvakrát ročně, a nějaký, který nepoužíváme vůbec, a kde se mohou na kopřivách množit babočky a podobně. Ono se nám to vrátí, protože motýli a včely, co se v takovém koutě vyvíjejí, budou potom jednak opylovat naše plodiny a budou mít takovýhle efekt, ale zadruhé je můžeme pozorovat, můžeme z nich mít radost a bude to rozhodně hezčí.