Vědci našli podmořský život v místech, kde je 120 stupňů Celsia. Bakterie a prvoci se tam pomalu množí

Život dokáže přežít i nad bodem varu. Oceánografové z USA a Německa a Japonska ho našli i v usazeninách na dně moře, kde teploty dosahují kolem 120 stupňů Celsia. Rozmanitost druhů mikrobů hluboko v oceánu je velká, dokonce podobná jako na zemském povrchu.

podmořský příkop Nankai Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Aktuální sonda proběhla u břehů Japonska (ilustrační foto) | Foto: Fotobanka Pixabay

Aktuální sonda proběhla u břehů Japonska. V podmořském příkopu Nankai se vrtnou soupravu podařilo zanořit 1180 metrů pod dno oceánu. Dno se nacházelo v hloubce 6000 metrů. Vědci tím navázali na předchozí expedice, během nichž se jim podařilo najít kolem 40 tisíc druhů bakterií v sedimentech mořského dna na 40 různých místech planety.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Laboratoř o životě ve 120 stupních Celsia, zraku coby motoru evoluce a odolnosti v přírodě. Debatují biologové Julius Lukeš a Anton Markoš a herec Otakar Brousek. Moderuje Martina Mašková.

„Když se v současné době provrtají i 3000 metrů hluboko do zemské kůry, stále tam nacházejí život,“ upozorňuje parazitolog Julius Lukeš, který zkoumal mořské prvoky.

Autory studie překvapilo, že zatímco při 45 stupních Celsia populace mikrobů prořídly, níže v usazeninách, kde je více nehostinné prostředí a teplota až 80 stupňů Celsia, život znovu našli.

„Vedle sebe tam mohou žít nepatrné bakterie nebo prvoci, kteří se od sebe liší víc než člověk a kukuřice,“ líčí poměry na oceánském dně Lukeš.

Jednou za století

Studie, která o tom vyšla v časopise Science, je podle profesora Julia Lukeše povzbuzením pro badatele, kteří hledají život i mimo naši Sluneční soustavu.

„Velice primitivní a třeba neskutečně pomalu se dělící formy života jsou v místech, kde jsme je ještě před deseti lety nečekali,“ říká biolog.

V takto extrémních podmínkách se podle některých hypotéz buňky dělí, tedy množí, jen velmi pomalu. Trvá jim to například sto let. „Žijí pomalu a v poměrně malých skupinách a nějak to zvládnou,“ poznamenává parazitolog.

Důlní bakterie

„Existuje bakterie, která se dělí jednou za tisíc let. My jsme přitom zvyklí z laboratoře, že se bakterie rozdělí za dvacet minut,“ připojuje srovnání teoretický biolog Anton Markoš.

Uvádí příklad mikrobů, které žijí z vody v hloubce 5000 metrů v oblasti bývalého dolu v Jihoafrické republice. Místo slunečního světla jim v tom pomáhá záření gama.

„Skládají molekulu po molekule, prodýchávají vodík, který se tam náhodou vyskytne, a jednou za čas se rozdělí,“ popisuje život v hlubokomořském dole Markoš.

Můžeme si za obezitu sami? Nové poznatky o mikrobiomu říkají opak, tvrdí Cajthamlová

Číst článek

Připomíná, že i v tomto případě šlo vždy zatím o známé bakterie, které byly do hloubky strženy z povrchu, nikoliv o dávné formy života.

Pro lidstvo je dobré vědět, že hluboko v moři žijí desítky tisíc druhů milimetrových tvorů. „Spolupracují, a spolu s tím, co žije na povrchu, dávají dohromady biosféru,“ vysvětluje teoretický a molekulární biolog Anton Markoš.

Nové druhy mikroskopických organismů se nacházejí hlavně v půdě a ve vodě. Odhalit je dokážou vědci díky metodě takzvaného environmentálního sekvenování.

„Zfiltrujete nebo zkoncentrujete živý materiál, čtete masívně miliony a miliony písmenek DNA a z toho skládáte, co tam žije,“ přibližuje metodu Lukeš. Podle něj se dostáváme do bodu, kdy lidstvo ví, co opravdu na planetě žije, a velká překvapení už nelze čekat.

Nové palivo

Při podobném, nákladném oceánografickém výzkumu, jehož cílem bývá i pátrání po nových zdrojích nafty, musí být všechno sterilně čisté: „Musíte dávat pozor, abyste to nezkontaminovali vrtnou soupravu shora,“ říká Anton Markoš.

Kaspické moře klesne o devět až 18 metrů do konce století, předpovídají vědci ve své studii

Číst článek

Připomíná, že 5000 metrů pod hladinou moře se vyskytuje zmrzlý metan a japonský výzkum se soustředí i na možnost jeho případné těžby jako paliva. Tím lze vysvětlit i velkorysé prostředky, jaké se vědcům dostalo na nákladný oceánský výzkum.

„Uhlí dnes nevzniká, to neumíme. Ale v těch sedimentech se nastřádá velká vrstva organické látky, kterou mikroorganismy požírají,“ uvádí biolog. Připomíná také souvislost sedimentů s globální změnou klimatu. „Když se oteplí na osm stupňů, tak už to vybublá ven,“ uzavírá Markoš.

Poslechněte si celou Laboratoř o životě ve 120 stupních Celsia, zraku coby motoru evoluce a odolnosti v přírodě. Debatují biologové Julius Lukeš a Anton Markoš a herec Otakar Brousek. Moderuje Martina Mašková.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme