Nepodceňujte racky! ‚Racčí specialisté‘ člověka přechytračí, vychází z nové britské studie

Racci se učí se od lidí co je dobré k snědku. Poukazují na to autoři nové britské studie. Podle nich to nejsou jen kamery, které sledují obyvatele měst. Jsou to také racci. V případě Británie jde o velké racky stříbřité. Podle nové britské studie racci sledují, co lidé jedí. Když pak vidí obal stejné barvy, jdou, tedy, letí po něm.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

racek

z výzkumu plyne, že by neměli jíst tak, aby je rackové viděli a rozhodně by je neměli krmit. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Z hlediska racka to vyžaduje zkušenost a odvahu, což každý racek nemá. Na druhou stranu mají racci dost času se poučit pozorováním lidí. Takový racek stříbřitý se může dožít více než čtyřiceti let.

Britští vědci sledovali racky ve snaze omezit případné konflikty mezi racky a lidmi. Samec racka stříbřitého, který žije v Británii, přilehlých oblastech i na evropském kontinentu, měří přes 60 centimetrů a rozpětí křídel má až metr a půl.

Britský deník Guardian už dříve upozorňoval na útoky racků na pošťáky v Cardiffu. Rackové mohou způsobit nepříjemné situace, když se k člověku přiblíží na příliš krátkou vzdálenost.

Vědci vycházeli z myšlenky, že čím víc budeme o chování racků vědět , tím spíš se takovým střetům vyhneme.

Rackům voní naše jídlo, horší bude, až jim začneme vonět my!

Číst článek

Biologové ze Sussexské univerzity v Brightonu sledovali racky stříbřité na tamní pláži. S sebou měli balení bramborových lupínků.

V zeleném sáčku byly čipsy s příchutí sýra a cibule, v modrém octové. Sáčky vědci přilepili izolepou k dlaždicím na pláži nedaleko racků.

Zhruba pět metrů od lupínků byl vědec. V první fázi experimentu jen tiše seděl, v další fázi pokusů jedl čipsy z modrého, a posléze zeleného sáčku.

Další členové týmu mezitím natáčeli reakce racků.

Když vědec nejedl, přiblížila se k sáčkům jen necelá pětina sledovaných racků. Když však rackové viděli vědce jíst, sáčky na zemi přilákaly 48 procent racků.

Necelá polovina z nich do pytlíků zobala, a 95 % zobajících zamířilo k sáčku, který měl stejnou barvu, jako ten, z kterého jedl vědec.

Obrovská kolonie racků u Olomouce zmizela. Jejich vejce požírají mývalové a další predátoři

Číst článek

Pro člověka, který se snaží zamezit příliš blízká setkání s rackem z výzkumu plyne, že by neměli jíst tak, aby je rackové viděli a rozhodně by je neměli krmit.

Vědci dále zjistili, že pokud jde o lidské jídlo, bystrá a pohotová je jen necelá čtvrtina racků. Bojovat s lidmi o jídlo vyžaduje odvahu a zkušenost.

Tu mají jen „racčí specialisté“. Ti jsou zřejmě dostatečně kognitivně schopní, že snaha eliminovat konflikt s člověkem bude spíše marná.

Za chtivost však racci podle vědců nemůžou. Racci patří mezi kleptoparazitické druhy. To  znamená, že racci kradou potravu ostatním rackům kde se dá.

Mezi kleptoparazity patří například hyeny a havrani, kteří kradou kolegům větvičky, který je jejich hlavním stavebním materiálem na hnízdo.

Do kategorie kleptoparazitů patří také fregatky, chaluhy a další.

Urbanizace je jedním z důvodů, proč se racci s člověkem sblížili. Vedoucí britské studie, bioložka Franziska Feistová, míní že v Británii žije racek stříbřitý v těsné blízkosti člověka zhruba od čtyřicátých let.

Rychlá a úspěšná adaptace racků znamená, že racci jsou chytří a přizpůsobiví. Na učení mají během svého života spoustu času. Racek stříbřitý dospívá ve čtyřech letech a žije přes 40 let.

Helena Berková, Dominik Tesár Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme