Rakouské ledovce už zachránit nejde. To ale není ten největší problém, říká glacioložka Fischerová

Podílí se výzkumu ledovců v Alpách i jinde ve světě. Z ledových archivů se snaží získat informace o dávné minulosti, dokud je ještě čas. „V Rakousku už opravdu na návštěvu ledovců nezbývá příliš času,” říká glacioložka Andrea Fischerová, vedoucí Institutu pro interdisciplinární horský výzkum Rakouské akademie věd, v rozhovoru pro pořad Studio Leonardo Českého rozhlasu Plus.

ROZHOVOR Praha, Vídeň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Když je hezký slunečný den, tloušťka ledovce se může zmenšit i o 10 centimetrů za den,“ říká glacioložka | Foto: Alexandre Meneghini | Zdroj: Reuters

Co znamená pro ledovce, když během léta víc prší?
Dříve jsme měli i v létě sněhové srážky. Povrch ledovců byl světlý a odrážel sluneční záření. Teď je tepleji. Už nesněží a led skrápí teplý déšť, který výrazně zrychluje tání.

Takže déšť je teď na ledovcích častější než před dvaceti nebo třiceti lety?
Před třiceti lety na ledovcích skoro nepršelo. Teplota byla mnohem nižší a srážky tak padaly ve formě sněhu. Teď je tepleji a prší.

Rakouské Alpy prozradí, co nás čeká. Tamní ledovce už nelze zachránit a předpoví osud Himálaje

Číst článek

Co přesně zkoumáte v Institutu interdisciplinárního horského výzkumu, který vedete?
Naší zvláštností je, že kombinujeme několik oborů. Mezi našimi výzkumníky jsou ekologové, geografové člověka, sociologové, historici a samozřejmě také fyzici, geologové, geografové a glaciologové. Můžeme tak kombinovat všechny druhy poznatků, které potřebujeme ke studiu udržitelného rozvoje v horách. Horské oblasti jsou velmi citlivé na globální změnu včetně změny klimatu. Oteplování tady pociťujeme silněji než v okolních oblastech. Proto se soustřeďujeme na hory a porovnáváme různé horské regiony. Hory jsou totiž lakmusovým papírkem celosvětové změny.

Jsou rakouské hory a ledovce dobrým indikátorem změny klimatu?
Ano, rakouské Alpy jsou opravdu citlivý indikátor pokračujícího oteplování. Jsme zhruba dvacet až třicet let napřed oproti jiným horským oblastem. To samé se stane v Himálaji, skandinávských horách, Západních Alpách. V Rakousku jsme napřed a dezintegraci ledovců lze pozorovat už teď. Můžeme tady studovat jevy, které budou mnohem silnější například v Himálaji, kde přitom lidé na vodě z ledovců opravdu závisejí.

Tady v Rakousku se po roztání ledovců změní krajina, ale nebudeme trpět nedostatkem vody. Budeme schopni přežít. Ale na severu Indie je jiná situace. Roční úhrn srážek tam někdy je jen 200 milimetrů. To je opravdu málo. Jejich zemědělství je proto naprosto závislé na vodě, která odtéká z ledovců. Tady v Alpách můžeme nabídnout modely a zpracované poznatky, které budeme naléhavě potřebovat třeba pro budoucnost Himálaje.

Šéf OSN vyzval státy k vyhlášení stavu klimatické nouze. Omezení emisí na summitu slíbila i Čína

Číst článek

V souvislosti s klimatickou změnou existuje řada bodů zlomu nebo zvratu, po jejichž dosažení už není cesty zpět a daný systém zkolabuje. Je pravda, že tady v případě alpských ledovců už jsme ho překročili?
Ano, ledovce v rakouských Alpách už nemůžeme zachránit. V západních Alpách ve Francii a Itálii může být situace lepší, protože tamní hory jsou vyšší. Tady v Rakousku by mnohé ledovce roztály do 20 či 30 let, i když by už teplota dále nerostla. Už teď u nich nevidíme žádný nárůst. To znamená, že žádný sníh nevydrží přes léto a nemůže se tam zformovat nový led.

Víte, kdy přesně by mohly ledovce v Rakousku úplně roztát?
Nemáme stanovený rok pro všechny ledovce, protože některé jsou odolnější. Dobrým příkladem je Hallstätter, který začal zkoumat slavný vědec českého původu Friedrich Simony. Tento ledovec je mnohem houževnatější. Je tam stále 140 metrů tlustá vrstva ledu a v téhle části severních Alp jsou také silné srážky. Rychlost tání tam je pomalejší než v horách na západě Rakouska. Také třeba oblast kolem hory Großglockner, kde Johann Stüdl (pražský rodák, pozn. red.) postavil svou chatu a uskutečnil slavný výstup, je odolnější. Leží totiž o 600 metrů výš. Reakce jednotlivých ledovců na změnu klimatu se tak liší. Na konci století tu nebudou žádné a nebo jen velmi málo. Švýcarští vědci spočítali, že na konci tohoto století bude zbývat asi 5 - 30 procent alpských ledovců. Většina z nich ovšem bude na západě Alp, ne na východě.

Jak rychle teď ledovce tají?
Když je hezký slunečný den, tak se jeho tloušťka může zmenšit i o 10 centimetrů za den. Výše položené ledovce ustupují o zhruba 4 metry ročně. Pasterze dnes ale za stejnou dobu ztratí 15 až 20 metrů. V průměru se všechny rakouské ledovce v extrémních letech tenčí o dva metry za rok. Během normálních let mezi roky 1970 a 2000 to bývala ztráta jen zhruba půl metru ročně. Ústupy ledovců se od té doby velmi zrychlily.

Dynamické klima

Zmínila jste, že některé ledovce jsou odolnější zejména díky vyšší nadmořské výšce. Pomáhají jim i nějaké další věci?
Na některých ledovcích máme silné sněhové srážky dosahující až deseti metrů sněhu za rok. Pak také existují malé ledovce ve stínu, které může celé pohřbít lavina. Ty jsou pak odolnější. V poslední době jsme také narazili na nový typ ledovce, který je celý zakrytý sutí. Když u něj stojíte, tak vůbec nepoznáte, že jde o ledovec, protože je pokrytý úlomky skal, které zároveň chrání povrch před táním. Takový ledovec by možná mohl být rychle reaktivován, kdyby se podmínky zlepšily.

Také jsem četl o snaze během léta zakrývat některé ledovce, na kterých se lyžuje. Myslím, že to bylo v Itálii. Co na to říkáte?
To je trochu legrační otázka, protože my jsme tuto metodu vyvíjeli. Takže samozřejmě řeknu, že to je perfektní technika. Zakrytím se nám podařilo oslabit tání, ale tenhle postup je limitován na velmi malé oblasti v lyžařských rezortech. Také zakrýváme jen oblasti, které jsou opravdu blízko infrastruktury. Nemělo by smysl mít někde lanovku, kdyby z ní nemohli lidé kvůli tání nahoře vystoupit ven. Tohle jsou části ledovce, které zakrýváme, abychom je udrželi ve stejné výšce. Ale ledovec to nezachrání.

My změny klimatu přežijeme, ale praprapravnoučata mohou mít problém, varuje meteorolog Dvořák

Číst článek

Zakrývat ledovce ve velkém měřítku tedy není možné?
Ne, ale můžeme alespoň zachránit ledovcový archiv s klimatickými informacemi. Děláme vrty a led pak dáváme na bezpečné místo. Získaná ledová jádra ukládáme v rámci mezinárodního projektu na Antarktidě, kde je můžou vyzvednout a analyzovat další generace. Přinejmenším budou mít zdejší klimatické záznamy za poslední tisíciletí.

Do ledovců provádíte vrty, protože led skrývá cenné informace. Co všechno můžeme z ledovců vyčíst?
Ledovce v podstatě zachycují vše, co je ve vzduchu. Nejde tak jen o vzduchové bubliny, které vyjevují složení někdejší atmosféry, ale také třeba prach ze Sahary. Ten je důležitý kvůli informacím o minulém počasí. Nachází se v nich také stopy naší aktivity, například lidská DNA nebo rtuť, která je známkou těžby v minulém tisíciletí ale také třeba pyl. Ten poskytuje informace o využití půdy. To vše se v ledu archivuje.

Ledovce sem nespadly z nějakého jiného světa. Jsou spíše takovými sběrateli věcí z našeho světa. Loni jsme například vrtali na ledovci u jednoho z nejvyšších vrcholů Rakouska a zjistili jsme, že stáří ledu je 6000 let. To nám objasňuje slavný nález Ötziho. Ten člověk nezemřel na ledovci, ale na holé zemi. Nevíme, proč tehdy byly ledovce tak malé. Muselo to mít jiné důvody než dnes, protože teď se potýkáme vedle přírodní variability s vlivem antropogenní změny klimatu. Z tohoto přírodního archivu se ovšem také můžeme poučit, jak bychom se mohli lépe připravit na teplejší budoucnost a co musíme udělat, abychom zvládali život v čím dál teplejších Alpách.

Někteří lidé možná můžou s odkazem na střídání nárůstu a tání ledovců zpochybňovat probíhající změny klimatu. Čím je podle vás současný proces tání výjimečný nebo bezprecedentní?
Jsou to právě ledovce, kdo nás poučil, že klima není statické, ale dynamické. Víme, jak rostly a ustupovaly přinejmenším za uplynulý milion let. Dělo se to v rámci různých cyklů, částečně pod vlivem slunečního záření. A z části kvůli změnám složení atmosféry z přírodních i antropogenních příčin. Je jasné, že nynější oteplování by bez lidských zdrojů nebylo možné. Ale z minulosti víme, že přírodní variability můžou být docela velké. Je naprosto zřejmé, že antropogenní oteplování teď hraje velkou roli. Doufám, že to nebude trvat příliš dlouho a že se podaří snížit emise skleníkových plynů v následujících letech a desetiletích.

Ale nebylo by moc moudré se spoléhat pouze na tento rychlý pokles emisí, protože jeho skutečné důsledky pocítíme až za deset, dvacet nebo třicet let. Proto se musíme připravit na teplejší budoucnost. Po roce 2050 se budeme muset vypořádat s čím dál teplejšími podmínkami.

Lidé na území Rakouska žijí s ledovci po stovky, tisíce let. Které podle vás budou Rakušanům nejvíc chybět na symbolické rovině?
Myslím, že Rakušany a možná i naše sousedy bude nejvíc bolet, až zmizí Pasterze. Jezdíváme nahoru autem a díváme se na největší rakouský ledovec. Zároveň ale víme, že v raném Holocénu tento ledovec neexistoval. Na jeho místě byly pastviny, po kterých se proháněli koně. Víme, že změny probíhají neustále. Ale ztráta ledovců nebude ten největší problém. Jde o pouhé indikátory klimatické změny. Mezi horší důsledky patří různá rizika, ztráta biodiverzity a další jevy, které nejsou tak jasně vidět jako tání ledovců.

Toulec z kůry břízy, kožené kalhoty i boty. Tání ledovců v Alpách odhaluje tisíce let staré poklady

Číst článek

Ledovce v sobě ovšem zadržují velké množství vody. Ta odteče do řek a nakonec do moře. Jak alpské ledovce ovlivňují růst hladiny moří?
Tání všech horských ledovců světa zatím způsobilo nárůst mořské hladiny jen o několik milimetrů. Je jasné, že v současné fázi oteplování se na tom alpské ledovce významně podílejí. Ale to co nás v tomto ohledu opravdu znepokojuje je tání velkých mas ledu v polárních oblastech. Ty hladinu moří vyženou mnohem výš. Alpské ledovce jsou spíše důležité jako klimatické indikátory a z hlediska lokálních zásob vody. V rakouských Alpách máme štěstí, že tu je dost vody ze srážek. I po roztátí ledovců budeme mít v horách dostatek vody a čím dál jdete podél řeky do údolí a velkých měst, tím menší je závislost na vodě z ledovců. Jsou ale části světa, kde je situace diametrálně odlišná. V Rakousku také vzniknou nová překrásná jezera obklopená lesy.

To je také velký dopad tání. Máte už k dispozici nějaké mapy s předpokládanými jezery, které tady můžou být už za několik desetiletí?
Ano, jejich rozložení jsme už začali mapovat. Ale většina těchto ledovcových jezer se brzy zanese sedimenty a zmizí za několik desítek let. Ale některá jsou opravdu hluboká. Jejich hloubka dosahuje šedesáti nebo sedmdesáti metrů a budou zásobárnou vody i v době, kdy už tady žádné ledovce nebudou.

Víte už, jak se budou jmenovat?
O tom se teď vede velká diskuse. Existuje spolková komise, která jména vybírá.

Takže se nebudou konat žádná referenda a hlasování místních o názvech jezer?
Ne, výběr názvů pro ledovcová jezera se obejde bez voleb.

Nepředvídatelní lidé

V Alpách už jsme překročili bod zvratu, ale jinde v kryosféře tomu tak není. Pokud by roztál všechen led v Grónsku, nárůst mořské hladiny by podle odhadů dosáhnul sedmi metrů, v případě antarktického ledu by šlo tuším o sedmdesát metrů. Víme, jak blízko jsme například v Grónsku dosažení hranice, odkud není návratu?
Těžko říct. Nejsložitější je totiž odhadnout, jak rychle dokážou lidé změnit své chování. Pokud bychom byli schopní naráz zastavit vypouštění skleníkových plynů, tak by to bylo celkem jednoduché spočítat. Ale my nevíme, jak rychle procesy ve společnosti povedou ke změně ve spotřebě energie a všeho dalšího. V přírodních vědách umíme provést příslušné výpočty, větší problém je těžko vypočitatelné lidské chování.

Co jsou pro vás klíčové výzkumné otázky, na které byste ráda znala odpověď?
Opravdu ráda bych lépe porozuměla klimatické variabilitě v historii Alp. Známe průměrné klima, ale nevíme skoro nic o proměnlivosti na lokální úrovni. Proto potřebujeme ledovcové vrty a také je třeba porovnat dnešní velmi přesná měření s minulými stavy. Víme toho hodně o dnešku a skoro nic o včerejšku. To je velký problém. Dále je třeba zkoumat mechanismy zpětné vazby v těchto velmi složitých a komplexních mnohaparametrových systémech, abychom porozuměli tomu, jak reagují na změny.

Když se bavíte s paleoklimatology, kteří také pracují s informacemi z ledovců, tak máte pocit, že o minulosti toho vědí hodně. Ale řada otázek zůstává otevřená. Které jsou podstatné pro vás?
Vědí toho hodně o průměrném včerejšku, ale já toho vím hodně o tom, co se stalo v šest hodin a v šest hodin a deset minut dnes ráno. Je opravdu těžké skloubit tato dvě měřítka. A vždycky je otázka, co byl průměr a jaká vzdálenost dělila minimální a maximální hodnotu a jak často docházelo k extrémním projevům. Víme, že ledovce tolik nereagují na průměrný stav, ale na dění ve všech údolích. Paleoklimatologové pracují s průměry za sto let. To je mnohem víc než dnešní glaciologové, kteří začali s výzkumy hmotností bilance v padesátých letech minulého století. Takže máme data jen za 70 let, která nám říkají, co by měl být dnešní průměr. Ale vidíme, že je velký rozdíl mezi léty po roce 1950 a tím, co se děje po roce 2000.

Rakouská odpověď na změnu klimatu: rušné ulice se mění na koupaliště, všude je plno zeleně

Číst článek

Je opravdu těžké porovnávat dvě odlišná časová měřítka a musíme zapracovat na tom, aby se dala lépe srovnávat. To znamená rozšířit naše paleoklimatické časové rozlišení. Co by nám mohlo pomoct, jsou záznamy o pylu z ledovcových vrtů, protože ty lze potenciálně datovat v řádu jednotlivých let.

Jak složité to je?
Je to těžká práce, protože jeden člověk musí v ledovém jádru spočítat pyl do posledního zrnka. Tahle dřina se ale vyplatí, protože to je jedna z mála možností, jak můžeme porovnat jeden rok dnes se stejným obdobím v minulosti namísto srovnávání minulého století s jedním desetiletím dnes.

Můžou v této oblasti pomoct nějaké nové techniky a zdroje dat?
Ano, máme například novou techniku datování ledových jader, přemosťující propast u radiokarbonové metody, která nefunguje spolehlivě u datování za posledních 600 let. Teď jsme schopní určovat stáří i v tomto období, což nám dává jedinečnou možnost porovnat meteorologické záznamy s historickými daty jedna ku jedné.

Vy jste zástupcem Rakouska ve Světovém středisku pro monitorování ledovců (WGMS). Jaký je hlavní úkol této organizace?
Její role je velmi důležitá, protože je třeba, aby někdo koordinoval měření ledovců po celém světě. Kdyby to každý dělal tak, jak se mu zachce, byl by v tom opravdu velký zmatek. Je to podstatné zejména ve chvíli, kdy ústup ledovců využíváme při vyčíslování změn klimatu a jejich projevů. Je třeba, abychom všichni využívali stejné postupy a metodu měření. WGMS funguje jako styčná plocha ve vědecké komunitě a slouží ke sdílení dat, ale také je propojuje s politiky a dalšími aktéry ve společnosti.

Jak to v praxi funguje?
Pravidelně se scházíme, zhruba jednou za deset let, kde řešíme aktuální situaci a všechny nové problémy, před nimiž stojíme a nevíme si s nimi rady. WGMS má jasný popis toho, jaký typ údajů je třeba sbírat a provozuje příslušné databáze. Ale kromě produkování čísel je z vědeckého hlediska také důležité pečlivě označovat, odkud data pocházejí. A tuto práci dělá opravdu skvěle. Údaje kontrolují a zajišťují, aby byly k dispozici.

Jsme na suchu. Není to ani nadsázka, ani literární obrat, upozorňuje novinář sledující situaci v Česku

Číst článek

Také se snaží pomoct, když se vyskytne problém v regionech jako je východní Afrika, nebo tam, kde vědecká infrastruktura nedosahuje západních standardů. Snaží se problém vyřešit a poskytnout výcvik místním lidem, aby se každá země, kde je nějaký ledovec, mohla podílet na mezinárodním měření. Jde o to, abychom nepřišli o měření v nějaké zemi kvůli nestabilní politické situaci nebo nedostatečnému financování. Všechny pořízené údaje o světových ledovcích jsou veřejně dostupné na webových stránkách i v mobilní aplikaci.

Na světě ale jsou ledovce, které rostou. Je to tak?
Ano, ale je jich velmi málo a také existují různé příčiny jejich růstu. Pravděpodobně můžeme vyloučit, že by někde rostl ledovec kvůli změně klimatu. Většina ledovců, které se prodlužují, patří ke zvláštnímu typu ledovce, který vykazuje periodické hromadění hmoty. Například 70 či 80 let ukládá ledovou masu ve vyšších polohách, až překročí určitou mez, a pak celý ledovec začne klouzat dolů. Ledový jazyk se pak posunuje do údolí velkou rychlostí, někdy až 1 kilometr za rok. Jde o určité kolísání, ale není to klimatický signál.

Takže to nejsou nějaké dobré zprávy, ke kterým by se měli lidé upínat?
Ne, dobré zprávy od ledovců nečekejte.

Jakou roli má monitoring pomocí satelitů?
Satelity jsou na oběžné dráze od sedmdesátých let, takže neposkytují data o změnách za celé století. Tady v Innsbrucku je jedna firma, která se přímo specializuje na satelitní průzkum ledovců. Ale řekla bych, že tento dálkový průzkum je důležitý zejména v případě odlehlých polárních oblastí. Musíme porozumět procesům, které se tam dějí. Ale na takto rozlehlých a nepřístupných místech nemůžete dělat pozemní výzkum. Přitom to jsou právě tyto oblasti, jejichž tání způsobí největší nárůst mořské hladiny. Proto je třeba tyhle regiony více prozkoumat a bez satelitů to nepůjde.

Pandemie jako spouštěč změn

Řekla byste, že lidé tady v Alpách jsou připraveni na velké změny, které je čekají v příštích desetiletích?
Myslím, že si uvědomujeme, že nás čekají problémy, zejména tady v Rakousku, kde hraje důležitou roli zimní turistika a sníh je tu velké téma. Všichni vědí, že sněhová pokrývka se bude měnit. Je tu určité povědomí a úkolem vědy je ukazovat lidem, že věci se skutečně drasticky změní.

Na ledovec velikosti Zlínského kraje zamíří britský vědecký tým. S výzkumem mu pomůžou roboti

Číst článek

Takže myslíte, že lyžařský průmyslu může být v Rakousku ohrožen nedostatkem sněhu?
Já myslím, že pro lyžařský průmysl nebude problémem sníh, ale demografické změny. Lyžaři stárnou a mladší lidé, kteří přišli odjinud, už spíše nelyžují. A s ohledem na letošní pandemii vidíme, že velké změny přicházejí i z jiných zdrojů než je klima.

Řekla byste, že pandemie může ve snaze omezit emise pomoct, nebo očekáváte opak?
Koronavirus posloužil jako spouštěč mnoha změn. Záleží na nás, jestli tuhle šanci využijeme ke změně života. Jsem přesvědčená, že covid umožní změny, které by předtím nebyly možné ani myslitelné.

Pandemie omezila řadu věcí včetně financování některých projektů. Ovlivnila nějak vaše vědecké odvětví?
Ano, na jaře jsme nemohli jít na ledovec kvůli karanténě. Ale kromě toho ne. Náš výzkum se obejde bez velkých nákladů. Nepotřebujeme na něj moc peněz a poskytujeme hodnotné výstupy. Řekla bych, že v tomto směru nemám obavy a myslím, že to pro nás skončí dobře. I přes různá opatření budeme pokračovat v práci. Koronavirus je jedna věc. Ale musíme se připravit také na problémy, kterým můžeme čelit v budoucnu, jako jsou záplavy, zemětřesení, změna klimatu a jiné druhy přírodních nebezpečí.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme