Mamut Aljaškoběžník. Žil před 17 tisíci lety, dvakrát by obešel Zemi, a když umíral, trpěl hladem
Vědcům se podařilo zmapovat, kde jeden konkrétní samec ze Severní Ameriky strávil před 17 tisíci lety celý svůj život. Výsledek je překvapil a studie se dostala na titulní stranu časopisu Science.
„Raněný mamut zle řádí. Svými kly porazil jednoho lovce a byl by ho rozšlapal, ale jeden neohrožený muž směle přiskočil zezadu a dvěma pádnými ranami zasáhl šlachy zadních nohou zvířete, takže mu napjaté šlachy nasekl. Mamut klesl zadkem na zem, zvedl chobot a otvíral tlamu dlouhým jícnem, plným choulícího se masa. Někdo mrštil oštěpem a trefil do otevřené tlamy. Mamut si oštěp ihned chobotem vytrhnul a vztekle vyskočil. Lovci před ním prchají do houštin a mamut je zuřivě pronásleduje drtě vše, co je mu v cestě.“
Poslechněte si reportáž Štěpána Sedláčka o životě jednoho severoamerického mamuta
Takhle popsal hon na mamuta Eduard Štorch v knize Lovci mamutů. Je to dílo fantazie. O tom, jak vypadal skutečný život těchto srstnatých obrů a jejich střety s predátory včetně lidí, toho moc nevíme.
Ostatky mamutů, které vědci nacházejí v tající Arktidě, ale dokážou s využitím vhodných metod vyprávět příběhy o jejich osudech. Americkým a kanadským vědcům se pomocí izotopové analýzy podařilo vystopovat celoživotní dráhu mamutího samce, který žil na Aljašce před více než 17 tisíci lety. Zjistili, že to rozhodně nebyl žádný pecivál.
„Je ohromující, na jak velké ploše se to zvíře pohybovalo. V zásadě šlo o celou dnešní Aljašku. To je mnohem větší rozsah, než jsme očekávali. Měli jsme za to, že zvíře mohlo žít v údolí řeky a přesouvat se z jednoho konce na druhý. Ukázalo se, že překonával obrovské vzdálenosti,“ uvedl v rozhovoru pro novozélandský rozhlas Radio New Zealand Clément Bataille z Ottawské univerzity, který je jedním z autorů studie publikované v časopise Science.
Dvakrát by obešel zeměkouli
Badatelé zjistili, že mamut, kterému dali jméno Kik, se dožil 28 let. Spočítali, že za život urazil vzdálenost, která by stačila na to, aby skoro dvakrát obešel celou zeměkouli – zhruba 70 tisíc kilometrů.
V mládí se Kik pohyboval v nižších polohách a po patnáctém roce častěji zamířil na sever i do hor a překonával větší vzdálenosti. Vědci mají za to, že asi opustil stádo. V některých letech migroval podle ročních období, jindy zůstával po celý rok v jedné oblasti. To vše a mnohé další vyčetli badatelé z více než metr a půl dlouhého klu, který rozřízli.
„Odebrali jsme pěticentimetrové díly z celé délky klu. Můžete si představit, že kly rostou, jak by šlo o zmrzlinové kornouty naskládané na sebe. Takto je postupně vystavěn vrstvu po vrstvě,“ přibližuje vedoucí výzkumu Matthew Wooler z University of Alaska Fairbanks v rozhovoru pro Reuters.
Vzorky z klů i zubů poté vědci podrobili analýze stabilních izotopů stroncia a kyslíku.
„Konkrétně izotopy stroncia pocházejí z různých geologických podloží. S tím, jak se přesouval krajinou, tak se tyto rozdíly v izotopech ze země (díky potravě) otiskly do jeho klů. A my to pak dokážeme spojit s konkrétními lokalitami. Také poznáme, v jakém ročním období krajinou procházel i jak na tom byl zdravotně,“ podotýká Bataille.
Kik na konci života hladověl
Izotopová analýza mimo jiné ukázala, že mamut Kik trávil konec života daleko na severu. Trpěl přitom hlady možná v důsledku nemoci nebo zranění.
„Velmi nás překvapil prudký nárůst izotopů dusíku během posledních zimních podmínek. Vykazoval všechny znaky poukazující na nutriční stres a hladovění. V posledním roce života mamut také omezil svůj pohyb na oblast kolem místa za polárním kruhem, kde nakonec zahynul,“ popisuje Wooler smrt mamuta severně od Brooksova pohoří.
Co nám Kik řekl o lidech a době ledové?
Výzkumníci s využitím srovnání izotopů z klů a krajiny pomocí umělé inteligence sestavili mapu s lokalitami, kde se mamut Kik vyskytoval během svého života. Z osudu jednoho zvířete ještě nelze vyvozovat všeobecné závěry.
I proto Wooler plánuje provést stejný rozbor i u dalších klů, které by mohly vyjevit život samic z mláďaty, i to, jestli a jak se pohyb zvířat měnil v průběhu tisíciletí s ohledem na měnící se klima.
„Pro mamuty by bylo velmi těžké udržet si takto vysokou mobilitu po významných environmentálních změnách, k nimž došlo po poslední době ledové. Naše práce je důležitá i vzhledem k obavám, které máme o zvířata žijící v Arktidě dnes. Může pomoct osvětlit, jak dokážou přizpůsobit svá teritoria a aktivity v reakci na bezprecedentní změny, které dnes v Arktidě vidíme,“ uzavírá Wooler.
Jako vedoucí týmu má za to, že podobné studie můžou pomoct osvětlit, do jaké míry zpečetily osud mamutů a dalších zástupců megafauny změny životního prostředí a lidské aktivity.
Poslechněte si reportáž Štěpána Sedláčka.
