Sokolí úspěch. V Českém Švýcarsku se letos vylíhlo 24 mláďat. Sokoli tam mají větší klid než v sousedním Sasku
Úspěšný hnízdící rok za sebou mají sokoli stěhovaví v Českém Švýcarsku a v Labských pískovcích. Strážci národního parku napočítali na obou chráněných územích dohromady 24 vylíhnutých mláďat. Loni jich bylo 17. Zatímco do míst, kde sokoli a další vzácné druhy ptáků hnízdí, platí v obou oblastech zákaz vstupu, na tolerantnější přístup doplatili v sousedním Saském Švýcarsku. Počet vyvedených mláďat je tam nižší než v Čechách.
Dvaadvacet sokolích mláďat už opustilo hnízda, říká Václav Sojka, strážce národního parku České Švýcarsko a známý fotograf. A zdůrazňuje, že na území 330 kilometrů čtverečních je víc než dvě desítky mláďat úspěch.
Ještě v minulé dekádě bylo běžné, že v Saském Švýcarsku vyletělo z hnízd třicet mláďat a na české straně jen dvacet. Poměr se obrátil ve prospěch české strany zejména proto, že na saské straně v posledních letech lidé hojně nocovali – na německé straně se letos vylíhlo 19 mláďat.
Sokol stěhovavý totiž potřebuje klid, vysvětluje Sojka. „Sokol má velmi výkonné oko, dokáže vidět holuba na deset kilometrů,“ říká strážce.
Vzácní sokoli v Českém Švýcarsku opustili hnízdo s vajíčky. Vyplašil je neukázněný horolezec
Číst článek
„Tohle hnízdo je sice blízko lidí, ale je to dutina, když sokol zaleze dovnitř, nemusí na nás koukat,“ popisuje Sojka hnízdo ve skalní stěně ve Všemilech u Jetřichovic. „Jenže naproti hnízdu vykáceli paseku, tím se odkryly čtyři domy asi 400 metrů od hnízda. Nám se to zdá daleko, ale pro sokola je to velice blízko.“
Sokol stěhovavý je nejrychlejším ptákem na světě. Z Česka vymizel kvůli používání pesticidů v druhé polovině 20. století.
Ochránit okolí hnízda
Václav Sojka a další strážci poslední dva měsíce trávili pochůzkami po chráněných územích, kde hledali hnízda vzácných a kriticky ohrožených ptáků.
„Špatně se hledají, je to nekonečná a velice namáhavá práce, která chce zkušenosti. Ale došlo nám, že základní podmínkou pro ochranu sokola je to, že najdete hnízdo,“ vysvětluje Sojka.
Právě ochrana okolí konkrétního hnízda sokolům pomáhá. „Vidíme to na Sasku. Posledních pět let tam měli velké problémy s hnízděním sokolům, a to právě kvůli velké návštěvnosti parku a malé ochraně.“
Právě proto správa saského národního parku letos zavedla zákaz přespávání na tamních legálních nocovištích zejména v jarních měsících. Oproti tomu se v českém národním parku stanovat nesmí nikde a vstup do hnízdních lokalit je až do konce června zakázaný úplně. Právě to by mohlo být za úspěchem letošní hnízdní sezony. Na rozdíl od umělých odchovů o tato mláďata pečují rodiče a přikrmují je.
Ochranáři se snaží mláďata sokolů kroužkovat, aby o nich měli přehled, ale už to není tak striktní jako v minulých letech, říká Sojka:
Ptáci přechytračili vědce. Díky experimentu se našel další příklad nezištné pomoci u ptactva
Číst článek
„Dnes už je místní populace silná, tak nemáme důvod kroužkovat každého jednoho sokola. Bylo by to sice hezké, ale kroužkování je pro sokoly stres. A některá hnízda jsou tak špatně přístupná, že by to bylo více stresové, než je dobré, nejen pro sokoly, ale i pro lidi. Když nemusíme, tak to neděláme.“
Mezistátní manželství
Díky kroužkům je ale možné sledovat životní trasy sokolů. „Loni tu byla samička původně ze Saska a letos je tu zase. Loni jí výr zabil samečka, a hnízdění proto nedopadlo, ale letos už má jiného. Bohužel není kroužkovaný. Ale hnízdění se jim povedlo,“ popisuje Sojka.
„Druhý příběh je ze Zadní Doubice. Tam začal hnízdit pár, jenže samička se zabila na sloupu vysokého napětí. Samec si našel jinou a úspěšně hnízdil. Letos ale příběh pokračoval, jednoho z páru ulovil výr a druhý už nestačil sehnat partnera.“
Nedaleko jednoho sokolího páru se usadili krkavci. „Jsou asi 150 metrů od sebe. Sokoli a krkavci jsou konkurenti. Dospělý sokol je velké nebezpečí pro mladého krkavce a obráceně, dospělý krkavec je nebezpečí pro nezkušeného sokola,“ přibližuje správce. V Českém Švýcarsku hnízdí také výři nebo čápi černí.
