Na Antarktidě žije přes 200 tisíc tuleňů Weddella, zjistili výzkumníci. Spočítali ale jenom samice
Víte, jaký je nejjižněji žijící savec? Je jím tuleň Weddellův a vědci tvrdí, že poprvé poměrně přesně spočítali jejich počet v Antarktidě. Pomohly jim satelitní snímky a hlavně přes 300 tisíc dobrovolníků.
Říct, kolik je v Antarktidě tuleňů, není tak snadné. Sčítání trvalo několik let a satelitní snímky byly navíc 11 let staré. Přesná odpověď tedy zní, že před 11 lety bylo v Antarktidě asi 202 tisíc tuleních samiček.
Co se ale stalo se samci? Autoři projektu vysvětlují, že při pořizování satelitních snímků byli tulení samci většinou ve vodě pod ledem a střežili své teritorium. Takže na fotografiích nejsou vidět, uvedl mezinárodní tým vedený Canterburskou univerzitou ve městě Christchurch na Novém Zélandu a britský deník The Guardien.
Norské úřady utratily oblíbenou mrožici Freyu. Kvůli lidem neměla dostatek odpočinku a byla vystresovaná
Číst článek
Podle nových údajů je tuleňů méně, než vědci dříve odhadovali. Starší čísla uváděla asi 800 tisíc kusů. Rozdíl podle autorů projektu souvisí s nepřesnými odhady.
Vědci pro sčítání tohoto druhu měli pádný důvod - tuleň Weddellův patří k indikačním druhům. Jeho populace tedy vypovídá o stavu prostředí, ve kterém žijí. Konkrétně o tom, jak je na tom Jižní oceán.
Podle vedoucí projektu bioložky Michelle LaRueové je tento druh tuleně i antarktická ikona. Dokázal se dokonale adaptovat na podmínky, které patří k nejdrsnějším na Zemi. Vědci proto tento druh zkoumají již od 60. let.
Z výzkumu se ale dají vyčíst i další údaje, například o populaci ryb. Tuleni loví totiž rybu, co se jmenuje ledovka Mawsonova. A ta je podle bioložky LaRuové kritická součást ekosystému Rossova moře.
Studie: Největší ledový příkrov může zvednout mořské hladiny o metry, když bude teplota o dva stupně vyšší
Číst článek
Není jasné, jak dlouho ledovka žije, kdy dospívá, kde se rozmnožuje, nebo tře. A tím pádem není jasný ani objem rybolovu. Zdraví oblasti Rossova moře nebo vůbec Jižního oceánu se ale dá odhadnout právě přes populaci tuleňů, tvrdí bioložka. Zdravá populace totiž znamená dobré loviště.
Jak probíhalo sčítání?
Vědci v rámci výzkumu zkombinovali snímky s internetovou kampaní, v rámci které poprosili lidi o pomoc. Dobrovolníci dostali snímky a vyplnili, jestli na nich vidí tuleně, nebo ne.
Výsledkem potom byl algoritmus na základě konsensu. Čím víc lidí na snímku vidělo tuleně, tím větší byl předpoklad, že je to pravda, že tam nějaký tuleň je. Stejnou metodu teď používají britští polárníci i na sčítání mrože v Arktidě.
Dříve sčítali tuleně třeba z lodí. To je však poměrně riskantní a navíc nejde zmapovat celý kontinent. Rovněž je to i finančně nereálné. Podle LaRueové byly dřívější odhady tak nepřesné, že se proto před šesti lety rozhodla vsadit na satelitní snímky, bystrý zrak a zvídavost dobrovolníků.
