Věda pro děti: Kdo je nejodolnější živočich na planetě a jak dokáže zastavit stárnutí?
Přezdívá se jí mechové prasátko nebo vodní medvídek. Oficiálně se ale jmenuje želvuška a jde o nejodolnějšího živočicha na planetě. Jak je to možné?
Pozorovat želvušku je možné pouze pod mikroskopem, měří totiž asi jen jeden milimetr.
Želvuška je nejodolnější živočich planety. Co všechno vydrží a jak dokáže zastavit stárnutí?
Želvušky mají čtyři páry končetin. Jsou pokryty dlouhými chloupky a mohou být různě zbarvené. Jejich tělíčko pokrývá povrchová vrstva, takzvaná kutikula, která může mít zelenou, červenou nebo třeba hnědou barvu.
Orientují se pomocí jednoduchých oček a hmatových štětinek.
Zatím vědci popsali kolem tisíce druhů želvušek, ale domnívají se, že jich může být až desetkrát víc.
Věda pro děti: Jsou klíšťata něčím užitečná, nebo jen škodí?
Číst článek
Potravu želvušky vysávají pomocí kruhového ústního otvoru. Živí se buňkami rostlin, bakteriemi, řasami nebo jinými mikroskopickými bezobratlými. Některé druhy jsou dokonce dravé.
Nevadí jim nic
Želvušky nalezneme všude na světě. Běžně se vyskytují v kapkách vody na povrchu mechů, řas nebo třeba lišejníků, ale můžete je najít i na ledovcích a v pouštích. Vlastně kdekoliv.
Zdá se totiž, že jim nevadí nic. Extrémní podmínky jsou pro ně „brnkačka“. Zvládnou teplotu plus 150 stupňů i minus 270 stupňů. Přežijí i na dně nejhlubšího oceánu, snesou vysoký tlak i vakuum a byly dokonce nalezeny v sopkách, takže jim nevadí ani sopečný popílek.
Želvušky přečkaly dokonce i značnou radiaci, která by pro člověka byla dávno smrtelná, a zmrzlé přežijí desítky let. Například existuje případ, kdy byly želvušky zmrazeny 30 let a hned po rozmrznutí se začaly krmit a rozmnožovat.
Jako nedobytné opevnění
V čem je tedy síla těchto super živočichů? Želvušky dokážou za nepříznivých podmínek upadnout do takzvané anabiózy, což je stav podobný hibernaci, do které upadají zvířata při zimním spánku.
Věda pro děti: Proč světlušky svítí a jak to dělají?
Číst článek
Během anabiózy jsou pak želvušky extrémně odolné. Vyplaví totiž do organismu cukr trehalózu a vznikne struktura podobná sklu, která želvušku ochrání jako nedobytné opevnění.
Při anabióze se želvuškám také zastaví metabolismus, takže ani nestárnou.
Díky této výjimečné schopnosti vyslali před několika lety vědci želvušky v rámci výzkumu do vesmíru. I z tohoto výletu se většina z nich v pořádku vrátila.
Z nedávných vědeckých zkoumání však vyplývá, že želvuškám vadí kombinace vysokých teplot, ultrafialového záření a sucha, i když samostatně tyto ztížené podmínky zvládnou. Pokud ale působí současně, je to i na želvušky moc.
