Vlčí DNA pod lupou. Vědci zkoumají, jestli za přibývající útoky v Beskydech může celá smečka

Proč v Beskydech letos přibývá útoků na hospodářská zvířata vlky?
Samozřejmě k tomu budeme potřebovat ještě více dat. My se zabýváme tím genetickým monitoringem, máme i z těch letošních útoků stěry z těch kořistí, takže ta data máme. Teďka je zpracováváme a podle toho budeme moci k tomu říct i něco bližšího, jestli se jedná třeba o jednu smečku, nebo se jedná o nějakou jinou situaci. Obecně je to tak, že ty vlci preferují volně žijící kopytníky. A pokud je to náhoda, pokud třeba zrovna shodou okolností se nějaké častější trasy těch vlků zrovna přeťaly naneštěstí s nějakou pastvinou, tak potom k těm útokům dochází sporadicky.

Pokud bychom skutečně zjistili, že je to nějaké zvíře, které se systematicky zaměřuje na ta domácí zvířata, tak potom většinou se zjistí, že to zvíře je nějak hendikepované. V případě toho vlka, který je sociální predátor, tak takovým nejčastějším hendikepem je ztráta partnera, ať už vlivem mortality na silnicích, pytláctví a tak dále. Protože vlk je sociální predátor, loví ve smečce. Jakmile ta smečka se zmenší, je nějak oslabena, tak potom samozřejmě roste pravděpodobnost, že dá přednost té snazší kořisti, kterou ty ovce mohou být.

Já k tomu přidám čísla. Od začátku roku vlci v Beskydech zabili přes 60 ovcí, přitom loni těch útoků bylo jen velmi málo. Vy jste zmínil jednu zajímavou věc, totiž, že máte stěry z těch míst a tedy z těch kořistí vlků, jestli jsem správně pochopil. Co to přesně znamená a co z toho budete tedy zjišťovat?
Takže v případě, že dojde k tomu útoku na domácí zvíře, k tomu zadávení například té ovce, tak v tom případě, pokud se tam dostanou naši spolupracovnici, tak ti mají vybavení...takové ty štětičky, které si většina posluchačů zná z doby covidu. Je to něco podobného. A tím se dá udělat stěr zejména třeba z krku nebo z těch míst, kde ten predátor nějakým způsobem interagoval s tou kořistí. No a potom my dokážeme z takového stěru získat DNA, zanalyzovat tu DNA toho predátora.

Podle toho například můžeme zjistit druhovou příslušnost toho predátora. Takže tam samozřejmě taková nejčastější nejistota je v tom, jestli to byl třeba vlk, nebo pes, protože samozřejmě k útokům psů také dochází. Samozřejmě v případě třeba těch jehňat, tak tam to velmi často může být také liška.

No a potom, pokud se potvrdí, že se jedná o vlky, tak na základě té genetické analýzy je možné zjistit individuální identifikaci pomocí mikrosatelitových lokusů. To jsou takové vysoce variabilní oblasti DNA, zase posluchači asi znají z těch různých kriminálek. Dá se podle toho určovat třeba původ biologických stop a tak dále. No a my je můžeme potom srovnat, víme, jestli to byl třeba jeden jedinec, nebo jich bylo více, jestli to jsou stejní jedinci, kteří tam jsou - rezidenti, jestli je to smečka nebo ta zvířata přišla třeba odjinud.

Mezitím, co tedy budeme čekat na výsledky, tak nastíním hypotézu. Nemůže těch útoků přibývat z toho důvodu, že těch vlků je prostě víc, že vyvedli mladé?
Tak samozřejmě, pokud dojde k reprodukci a jsou tam vlčata, tak samozřejmě ta spotřeba té rodiny vlčí je větší. To je samozřejmě stejné u všech savců, i u lidí. Takže to samozřejmě v tom období té reprodukce, tam je určitě možnost, že z tohoto důvodu těch útoku přibyde.

Ale pořád samozřejmě my se na to musíme dívat z hlediska nějaké celkové statistiky. Prostě kolik u nás máme těch vlků, dejme tomu, těch zhruba 20 smeček, kolik třeba máme ovcí, to je, pokud se nepletu, nějaké stovky tisíc, takže samozřejmě pracujeme s nějakými velkými čísly a k té interakci prostě dojít může.

Každá smečka, to je pro upřesnění zhruba kolik jedinců, abychom si dokázali představit?
U těch vlků se jedná o analogii rodiny, lidské rodiny. Takže ta jádrová smečka, to je samec, samice a jejich mláďata. No a potom v těch oblastech, kde se třeba vlci vyskytují delší dobu, nebo kde jsou méně rušeni, to v podstatě se týká nějaké divočiny, jako je třeba Aljaška, tak potom ty rodinné skupiny mohou být větší, že třeba ty starší samice se drží déle té rodinné skupiny, ta smečka může být větší. Souvisí to potom taky s tou preferovanou kořistí. Zase v té divočině třeba, kde kořistí jsou skutečně velcí kopytníci, jako jsou třeba losi nebo bizoni, tak potom i ta smečka je větší. Z důvodů větší, lepší efektivity toho lovu těch velkých kopytníků.

Zůstaňme v Beskydech. Kolik tam je vlků a jak dlouho tam žijí?
Takže zase ta situace je taková dramatická. Když si vezmeme, jak dlouho tam žijí, tak ta odpověď je třeba přes půl milionu let. Ty odhady se samozřejmě liší. Ten vlk tady od pleistocénu se v té Evropě vyskytuje. Samozřejmě tam probíhá nějaká oscilace doby ledové, meziledové a tak dále. Střídaly se tam různé subpopulace. Nicméně potom tam směrem k moderní éře, lidé vlky vyhubili. Během středověku ty populační hustoty chvilku klesaly a potom začátkem 20. století byli vlci vyhubeni. No a potom vlastně to trvalo zhruba sto let, než ti vlci se vrátili.

Abychom nezapomněli tedy zodpovědět to, kolik jich tam zhruba je, tak si to mám představit v jednotkách, v desítkách?
Teďka tam jsou zhruba dvě až tři teritoriální jednotky, to znamená ty smečky, případně občas jsou tam nějaká vagrantní zvířata, která se tam pohybují. Pořád ta situace v těch Beskydech je taková turbulentnější než třeba sudetská pohoří, kde třeba ta teritoria jsou trvalejší. To zas může mít řadu důvodů. Až donedávna na Slovensku probíhaly odstřely těch vlků, takže to zvíře, pokud se dostalo na Slovensko, tak mohlo být zastřeleno. Taky v současnosti probíhá ta kůrovcová kalamita, to znamená, je tam poměrně velká aktivita lesních dělníků, techniky a tak dále. Takže ta situace je taková turbulentnější.

A co vůbec stojí za tím návratem vámi zmiňovaným vlků na české území?
To je takový zajímavý fenomén, který se v podstatě vyskytuje v celé Evropě, že ty populační hustoty těch velkých šelem v posledních dvou třech dekádách šly poněkud nahoru. No a těch důvodů může být více. Jedním z nich může být třeba ten takzvaný fenomén opouštění venkova a fenomén zarůstání krajiny lesem. Přece jenom ta naše společnost je postindustriální. Venkov se vylidňuje samozřejmě s nějakými fluktuacemi.

Třeba za covidu jsme viděli, že lidí v krajině bylo více, ale to se zase mění. Přitom ten trend je takový, že lidé se spíš stěhují do měst. No a také se dá říct, že dříve ta krajina byla více odlesněná. Dneska přece jenom ta krajina více zarůstá a to také poskytuje těm velkým šelmám více prostoru. Další faktor bude určitě populační hustota kopytníků, která je velmi vysoká. Zase to souvisí s tím, že ty volně žijící kopytníci dneska, spíš jsou to takové polofarmové chovy, přikrmuje se tam, takže to přikrmování v zimě má za následek zvětšení té populační hustoty na takovou míru, která by v tom přirozeném prostředí asi nebyla možná.

No a roli určitě hraje i nějaká osvěta, aktivity ochrany přírody. Přece jenom takový ten středověký postoj, že ten vlk je nepřítelem člověka, tak ten už je u značné části populace překonán, takže dneska už na toho vlka nehledíme, a na další predátory, tak příkře, jako tomu bylo třeba v minulých stoletích.

A dá se tedy očekávat podle vás, že vlků v Česku ještě přibude? Mají u nás dost prostoru, kde žít?
To je samozřejmě složitá otázka. Dneska máme různé epidemie nejen u člověka, ale i u zvířat. Vidíme to na spoustě skupin. Třeba byl případ, kdy populace netopýrů byly zdecimovány white nose syndromem. Takže já si tady nedovolím nějaké predikce. Co se týče teda toho, jak jste naznačoval, to množství té krajiny vhodné pro ty vlky, tak samozřejmě občas se v těch médiích objeví nějaké ty obavy z přemnožení těch vlků nebo jiných vrcholových predátorů.

Tak tady asi by bylo potřeba zdůraznit, že z ekologického hlediska to je nesmysl. Vlk prostě není kůrovec, přemnožit se nemůže. Protože v přírodě právě ty vrcholoví predátoři už nad sebou nemají žádné další organismy, které by regulovaly, takže od určité velikosti ty predátoři mají autoregulační mechanismy, jak tu populační hustotu regulovat. A jedním z takových základních je třeba teritorialita.

Jak jsem naznačoval, že to teritorium je v našich podmínkách třeba 200 250 kilometrů čtverečních. Takže jeden takový faktor, jak jste se třeba ptal na ty Beskydy, tak ty mají něco přes 1000 kilometrů čtverečních. To znamená, tam je prostor třeba pro nějaké, dejme tomu, čtyři smečky. Samozřejmě neříkám, že tam nutně musí žít, že ne všechny oblasti jsou samozřejmě úplně vhodné. To je tak jako hrubý odhad. Ale nějak dramaticky tam už ta populační hustota narůstat nemůže.

To stejné platí vlastně v těch sudetských pohořích, kde vlastně už ty smečky tak nějak se ustavily a ti vlci jsou jako lidi, to znamená, mají tendenci k letální agresivitě na hranicích teritorií, takže oni už se tam potom porovnají mezi sebou. Co by tam ještě byl nějaký prostor, tak samozřejmě ti vlci a k nám přichází ze zahraničí, takže obsadili vlastně, dalo by se říct, ty pohraniční oblasti, ale dalo by se najít takové ty veliké oblasti s malou populační hustotou, kde určitě ještě nějaký prostor pro vlka byl. Takže třeba od Jeseníků, přes Oderské vrchy, Žďárskou Vysočinu, Křivoklátsko, to jsou třeba oblasti, které ještě nějaké ty smečky vlka by určitě uživily.

Pokud vlci přibydou, vy to zjistíte pomocí fotopastí, vlčích hlídek a podobně předpokládám…
Ano.  Vlk je tak nápadný organismus a stojí tak v centru pozornosti, tak určitě. Pokud by se ustavila nějaká trvalá teritoria, usadily by se tam nějaké ty smečky, tak dřív nebo později to určitě zjistíme.

Samozřejmě pokud se jedná o nějakého jedince, který jen někde přechází, tak tam je to už otázka třeba náhody, jestli teda bude zachycen. Ale obecně dneska platí, že třeba těch fotopastí už jenom v té krajině tolik a s každým a prostě ten má tu kameru v tom mobilu, takže takto veliké zvíře už těžko může zcela nepozorováno tou krajinou procházet.

Jednou z těch nejvýraznějších stop po putování vlků krajinou jsou samozřejmě ty útoky na hospodářská zvířata. A vracím se tedy zpět na začátek do Beskyd. Jaká je podle vás nejlepší možná ochrana pro farmáře? Aby k těm útokům nedocházelo, aby ty ovce neumíraly právě po útocích vlků.
Takže tam samozřejmě existují různé přístupy. Takže u nás se tak nějak mísí ten vlastně karpatský a ten západní přístup. Tak pokud si zajdete tady přes hranice na Slovensko, tak tam to dělají ještě tím karpatským způsobem. Velmi často tam s ovcemi mají baču, který tam prostě sedí na té pastvině a ovce hlídá, má případně nějakého pejska, klidně i malého,

takže to je samozřejmě jedna varianta, jak se s tím vypořádat. A je to takový, dejme tomu, tradicí karpatský model. Samozřejmě dneska hodně proniká do praxe ten model západní, který přece jenom se snaží pomocí nějakých technologií, bezúdržbově, bez lidského úsilí ovce ochránit. 

A já teda nejsem přímo člověk, který by toto v praxi řešil, ale samozřejmě jsem v kontaktu s kolegy z agentury a s dalšími, kteří se tomu věnují. Takže dneska existuje řada možností, samozřejmě pastevečtí psi a potom ty často zmiňované ohradníky, které když se udělají podle nějakých standardů, tak je to velmi účinná ochrana proti těm útokům vlka. 

Zmiňoval jste agenturu. Myslel jste Agenturu ochrany přírody a krajiny. 
Ano, ano, přesně tak. 

A měl by se podle vás v tom nějakým způsobem angažovat stát? Pokud lidé volají z Beskyd potom, že se ty útoky neřeší, co se nabízí podle vás jako řešení? 
Tady asi by chtělo zdůraznit, že stát se samozřejmě angažuje. Pokud se nepletu, tak existují stoprocentní náhrady těch škod, které působí ty zvláště chráněné druhy. Takže ta technická řešení určitě existují, ale samozřejmě chápu, že jako v podstatě u všech témat, tak i toto téma společnost polarizuje, takže tam je potom důležitá nějaká osvěta, nějaké informace.

A myslím si, že tam asi jsou důležitá ta čísla. Když si vezmeme hmotnost všech savců na Zemi, tak třeba 97, 98 procent hmotnosti všech savců na Zemi je člověk a jeho domácí zvířata. Všechno ostatní, ty tisíce druhů savců, o kterých se teda učí v zoologii, tak to jsou prostě jedno dvě tři procenta. A samozřejmě ten člověk a ty domácí zvířata narůstají, ta divoká zvířata, jejich počet, se zmenšuje. Takže to je nějaký kontext, ve kterém to celé probíhá.

Samozřejmě odborníci se snaží apelovat teda na tu veřejnost, že spousta lidí má představu, že někde za humny nějaká divočina, kdy ta divoká zvířata mohou žít, ale bohužel tomu tak už není, alespoň v těch civilizovaných krajích. Takže to si myslím, že je základ. Nějaká vysvětlování, nějaké podávání těch reálných čísel, která nejsou příliš optimistická teda, jak to s těmi divokými zvířaty vypadá. No a potom taky ten kontext třeba těch náhrad škod, které jsou velkorysé, a zase to musíme dávat do kontextu třeba jiných útrat, které se třeba platí z našich daní.

Tak teď se třeba budou kupovat F-35, tak tam jsou roční náklady třeba desítky miliard. Tady v podstatě ty náklady jsou o, dejme tomu, tři řády nebo více nižší. Takže pokud dáme z daní tisícovku na letadla, tak to třeba bude koruna na vlky. Takže snad to není něco, co by jako nebylo realistické nějakým způsobem zvládnout. A velmi důležitý je ten nějaký kontext, vlastně to, co se teda na světě děje a že bohužel ta krajina se mění tak rychle, že to divoká zvířata nějakou tu pomoc potřebují. A to technická řešení existují a nejsou zase tak dramaticky složitá.

Udělejme osvětu ještě na úplný konec. Měl, nebo neměl by se člověk bát chodit do beskydských lesů?
No určitě neměl. 

To je zase taková věc, že my jsme jako moderní společnost čím dál více odpojení od přírody a máme z ní strach, i když samozřejmě ten počet problémů, třeba ta mortalita nebo nějaké zdravotní problémy, které pramení vlastně z toho civilizačního prostředí, jsou o x řádu zase větší, než jsou ta rizika, která plynou z toho přírodního prostředí.

Je to čistě dané vlastně nějakým zvykem, že my už bohužel v té přírodě nejsme zvyklí se nějakým způsobem vlastně vyrovnat s nějakými přirozenými podněty. Takže když si vezmete, u nás se lidi bojí vlka, na Slovensku, kde je přítomen medvěd, tak tam už se lidi vlka nebojí.

Tam prostě to riziko přestavuje medvěd. Když potom jdete dál na východ, tak zase třeba v Rusku se lidi nebojí medvěda, tak tam nějaká hrozba, dejme tomu, může představovat ten ussurijský tygr. Takže ono je to všechno relativní a skutečně velké zvíře, které má třeba 35 40 kilo skutečně člověku nebezpečný není.