Hydrogeolog: Přijde mi hloupé, tahat domů v PET vodu podobné kvality, která teče z kohoutků

Svůj profesní život zasvětil Zbyněk Hrkal vodě. Díky svému povolání hydrogeologa procestoval téměř celý svět a o vodě napsal řadu knih. Letos mu vyšla publikace Stopy bílého muže - Voda včera, dnes a zítra. „Jsem strašně rád, že se v Česku ještě našlo vydavatelství, které má odvahu knihu s takovýmto názvem vydat,“ přiznává v pořadu Hovory ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Hovory Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hydrogeolog Zbyněk Hrkal | Foto: Jessica Petrů | Zdroj: Český rozhlas

Kniha podle něj vznikla z pocitu naštvanosti na dnešní dobu, kterou označuje za mentálně nemocnou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Hovory Jany Klusákové

„Protože máme neustále tendence bílého muže za něco mrskat, obviňovat se. A směřuje to až do koloniální minulosti. Ona je velice kontroverzní, nic ale není jen černé, či bílé. A protože jsem řadu koloniálních zemí projel a delší dobu jsem tam i pracoval, chtěl jsem provést, nechci říct obhajobu bílého muže, protože on tam napáchal skutečně spoustu špatností, ale nebyly to jen špatnosti,“ konstatuje hydrogeolog.

„Právě to bylo podkladem mé knížky. Snažil jsem se být objektivní a ukázat, že jsou i oblasti, kde jsme zanechali stopy, ve kterých místní lidé žijí dodnes,“ dodává.

Své povolání si Zbyněk Hrkal vybral právě kvůli touze cestovat. S výjimkou Antarktidy a Austrálie projel všechny kontinenty.

„Když jsem začal pracovat v geologické službě ve Francii, kde zjistili, že mluvím rusky, což byl pro ně v té době naprosto exotický jazyk, začali mě posílat do států, kam běžný Francouz jezdit nechtěl. Ve službách Francouzů jsem tak projel valnou část Asie, alespoň takové ex-sovětské. A pak se mi otevřely dveře i do dalších regionů,“ popisuje.

Sucha se v historii opakují

Ve Výzkumném ústavu vodohospodářském TGM, kde teď působí, má na starosti mimo jiné projekty umělé infiltrace.

„Je to technologie, která simuluje přírodní procesy a přeměňuje povrchovou vodu ve vodu podzemní. Tím v krajině zůstává delší dobu, pomaleji odtéká. To je trend, kterým bychom se měli ubírat. Protože voda, když jsme na střeše Evropy, nám teď z krajiny pouze odtéká. Tímto procesem se jí snažíme udržet co možná nejdéle, a ještě zvýšit její kvalitu,“ popisuje.

Česko má v této oblasti dlouholeté zkušenosti. V oblasti Káraného se tato technologie provozuje už prakticky sto let. „Jsme v této oblasti průkopníky v Evropě, dá se říci i ve světě,“ konstatuje ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Připouští ale, že krajina v Česku není tak pestrá, aby bylo možné tuto technologii aplikovat úplně všude. „Proto je důležité zkoumat perspektivní lokality a připravit pro zodpovědné orgány projekty. Aby sehnaly peníze na to, aby se takové nové Kárané dalo znovu realizovat. Geologický průzkum konkrétního místa ale může trvat pět až deset let,“ popisuje.

Červenec byl nejteplejším měsícem za posledních 142 let. Mimořádné teploty byly hlavně v Asii a Evropě

Číst článek

Obavy z akutního nedostatku vody v Česku podle něj nejsou na místě. „Když se podíváte například na letošní rok, po několika letech, kdy jsme tady měli skutečně sucho, se nám počasí vrátilo do normálu. Ano, několik extrémů připravilo nelehké období pro řadu našich spoluobčanů, ale jinak letošní rok z hlediska vodohospodářského je úplně normální,“ konstatuje.

Sucha a povodně, které lidi trápí v poslední době, se podle hydrogeologa opakují v historii poměrně často.

„Lidská paměť nejde tak daleko, lidé si pamatují tak pět let dozadu. To, co je starší, už považují za něco, co tady nikdy nebylo. Příroda klimatické extrémy přesouvá z jedné oblasti do druhé. Takže věci, které se udály v Česku třeba před 50 lety, mohou v naprosto stejné intenzitě postihnout Německo, Uruguay nebo jinou část zeměkoule,“ vysvětluje.

Cizorodé látky

Když má žízeň, pije doma Hrkal vodu z kohoutku. „Anebo víno, protože jsem část kariéry strávil ve Francii a tam jsem podlehl tomuto zvyku. Nechci říkat zlozvyku, protože to není. Takže máme rádi víno, ale jinak pijeme vodu z vodovodu. Buďto čistou, anebo čisté víno,“ říká.

Pstruzi na pervitinu? Ve vodě s drogou mají abstinenční příznaky, hůř se množí i brání

Číst článek

Netají se tím, že je odpůrcem balené vody. „Přijde mi trošku hloupé tahat si domů v PET flaškách vodu kvality, která je více či méně totožná s tou, která mi teče z kohoutků,“ vysvětluje.

Připouští ale, že laboratoře díky novým technologiím před několika lety objevily v pitné vodě nové cizorodé látky.

„Díky tomu, že jsou schopné stanovit něco s neuvěřitelnou přesností, v nanogramech. Takže najednou se objevilo něco, co nám teď dělá obrovské problémy, protože nevíme, co s tím. Zjišťujeme, že v pitné vodě máme nějaké látky. Jsou tam v takto absurdně malinkatých koncentracích a my nevíme, jestli je to škodlivé,“ přiznává hydrogeolog.

Jana Klusáková, kbr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme