K Zelené dohodě jsou Češi skeptičtí a málo o ní ví. Transformace musí být sociální, říká Krajhanzl

Třetina české společnosti podporuje plán Evropské unie Green Deal, třetina je proti a třetina neví „Pozitivní je, že zleva doprava se všichni na některých opatřeních shodnou, je tu znatelná podpora obnovitelným zdrojům, úspory, zateplování, šetrnější chování v krajině,“ přibližuje ekopsycholog Jan Krajhanzl. „Je také silný hlad po plánech samospráv a státu. V tom jsme ale zaspali. Problém nejsou ani tak dezinformace jako to, že informace chybí.“

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Větrná elektrárna

Větrná elektrárna | Foto: Thomas Richter | Zdroj: Unsplash | Licence Unsplash,©

„Tradice hlasitého českého popírání změn klimatu je pryč a názory exprezidenta Václava Klause jsou na absolutním okraji,“ říká Krajhanzl v pořadu Podhoubí na Radiu Wave.

„Všichni se v Česku označují za přátele přírody, společnost je nazelenalá v různých odstínech. Jenže když přijde na transformaci, tak ta přináší změny a rizika, lidé neví, co si mají představit, co to bude znamenat pro jejich rodiny a region. To vyvolává obavy.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si Podhoubí s Janem Krajhanzlem o výzkumu, který shromažďuje nejnovější data o české společnosti a jejím náhledu na transformaci směrem k nízkouhlíkové ekonomice

Málokdo v Česku má také dost informací a rozumí tomu, jaké ekologické plány má Evropská unie a jaké tuzemská vláda.

„Veřejnost má jen mlhavou představu o tom, co je to Zelená dohoda pro Evropu. Je to příležitost, aby někdo popisoval a opakoval jako kolovrátek, o co vlastně jde,“ upozorňuje Krajhanzl.

„Myslím, že je to podobné jako s jinými tématy, koneckonců třeba covidem. Tam také máte kombinaci politiků a médií, kteří o tom přinášejí zprávy. Jenže velký problém transformace energetiky je ten, že je to mimořádně komplexní téma, nedá se to nastudovat za dvě hodiny a být na to odborník,“ zdůrazňuje ekopsycholog a dodává:

Průzkum STEM: Češi chtějí chránit životní prostředí. Na konkrétních opatřeních se ale neshodnou

Číst článek

„Dokonce si myslím, že dezinformace a hoaxy jsou v tomto případě daleko menší problém, než se zdá. Tady ty informace prostě chybí. Přitom je velmi důležité, aby si i babička zpod Orlických hor nebo horník z Karvinska dokázali představit, co pro jejich život Zelená dohoda bude znamenat v příštích pěti deseti letech.“

Dva důvody pro skepsi

Co si Češi o klimatických změnách myslí a jak se jim hodlají přizpůsobit nebo jejich dopad mírnit, před rokem shrnul projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodou: Klimatická změna. Téma zpracovaly také sociologický ústav STEM a Institut 2050 a koncem září vydaly výzkum Česká (ne)transformace 2022, na kterém spolupracoval právě Jan Krajhanzl.

„Skepse? Zkusme si vybavit nějaký úspěšně realizovaný státní plán, nějakou vizi posledních dvou dekád, něco, co bylo dobře naplánováno a velmi dobře zrealizováno.“

Jan Krajhanzl

„Lidé mají velký zmatek v řešení klimatické změny. Asi jedna třetina lidí si myslí, že jim transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku zlepší život, 25 procent si naopak myslí, že se jim život zhorší,“ říká jeden ze spoluzakladatelů Institutu 2050 Krajhanzl.

„Míra, nakolik jsou respondenti spojeni s fosilní ekonomikou – ať už profesně, nebo svým životním stylem spojeným s emisemi – má vliv na větší skepsi, s jakou přistupují k transformaci ekonomiky a dokonce i k samotné změně klimatu.“

Nedůvěra k zeleným plánům je pak podle Krajhanzla daná protichůdnými postoji: zaprvé že se to s ekologií přehání; anebo že naopak systém pracuje na vlastní sebezáhubě a že se institucím nedá v ochraně klimatu věřit.

Nemělo by nás jít žalovat. Ministerstva si na rozsudek o klimatu stěžují u Nejvyššího správního soudu

Číst článek

„Souvisí to s nedůvěrou v český stát. Zkusme si společně vybavit nějaký úspěšně realizovaný státní plán, nějakou vizi posledních dvou dekád, něco, co bylo dobře naplánováno a velmi dobře zrealizováno. Líbí se pro to mi termín adhocracie, řešit věci za pochodu,“ připomíná výzkumník.

Ti, co nesouhlasí s režimem

Výzkum přišel s šesti skupinami obyvatel. O skupině lhostejných (7 procent) nemáme příliš dat. Optimističtí podporovatelé (22 procent) a programoví odpůrci (19 procent) jsou jakési protipóly.

„Obě skupiny mají největší zastoupení vysokoškoláků, obě nejsou ekonomicky příliš ohrožené. Obě skupiny jsou zároveň občansky nejangažovanější a vykazují z opačných pozic nejnižší důvěru vůči politickému systému, ve kterém žijeme.“

Nejpočetnějších opatrných příznivců je 26 procent, stejně je nejistých a zdrženlivých.

„Ve skupině programových odpůrců jsou prakticky dvojnásobně nadreprezentováni lidé, kteří umí rusky.“

Jan Krajhanzl

„Také nás napadlo zeptat se těch lidí, jaké umí jazyky,“ upozorňuje výzkumník. „Zaujalo nás a potvrdilo to naši hypotézu, že ve skupině programových odpůrců jsou prakticky dvojnásobně nadreprezentováni lidé, kteří umí rusky.“

„Sociologicky se to dá interpretovat tak, že vzhledem k tomu, jaký tito lidé mají majetek a vzdělání, tak to nebudou lidé z periferií a hospodští povaleči. Ale budou to velmi často lidé, kteří měli blíž k předlistopadovým elitám a dnes jsou dlouhodobě v disonanci s režimem, ve kterém žijeme,“ vysvětluje Krajhanzl. Část skupiny těch, kteří jsou proti proměně ekonomiky, tak zároveň nesouhlasí se současným politickým uspořádáním.

Poslechněte si celý rozhovor.

Ondřej Šebestík, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme