Žraloci jako mořští průzkumníci? Vědci na ně upevnili kamery, objevili největší mořskou louku světa
Žraloci tygří jsou pověstní svou divokostí. Tito obrovští živočichové, kteří mohou dorůstat délky až pěti metrů, jsou nelítostní predátoři a nezaleknou se ničeho. V poslední době ale získali novou roli, která by jim mohla vylepšit jejich pověst: jsou mořskými vědci, napsal britský list The Guardian.
Výzkumníci ve snaze změřit rozlohu mořských luk na Bahamách připevnili na hřbetní ploutve žraloků tygřích kamery, aby měli přístup k hodinám záznamů ze dna oceánu. Získaná data podle nich odhalila největší známý ekosystém mořských luk na světě, který se rozkládá na 92 000 kilometrech čtverečních karibského dna.
„Toto zjištění ukazuje, jak daleko jsme od prozkoumání oceánů, a to nejen v hlubinách, ale i v mělkých oblastech,“ uvedl spoluautor studie Carlos Duarte z Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha v Saudské Arábii.
Mořské louky jsou dlouhodobě nedostatečně prozkoumané. Odhady jejich celkové rozlohy na celém světě se pohybují od 160 000 po 1,6 milionu kilometrů čtverečních. Jejich mapování je nesmírně náročné. Travnaté porosty v hlubokých nebo zakalených vodách nelze vždy zpozorovat z letadel nebo satelitů. Menší louky pak mohou být řídké nebo propletené s jinými mořskými rostlinami, takže bývá obtížné je identifikovat.
Plejtváci spolknou miliony kusů mikroplastů za den. Krmí se v oblastech s jejich největší koncentrací
Číst článek
To znamená, že louky s mořskou trávou je nutné „ověřovat na místě“. Vysílání potápěčů na fotografování rozsáhlých oblastí oceánského dna je však nákladné, logisticky náročné a velmi pomalé.
Jiným případem jsou žraloci tygří. Tito vysoce pohybliví živočichové jsou schopni doplavat do značných hloubek, mají velký záběr a tráví na mořských loukách hodně času. Nezatěžují je přízemní lidská omezení, jako je potřeba lodi, nutnost častého vynořování a závislost na klidných podmínkách oceánu.
‚Spojenci proti změnám klimatu‘
Mořské trávy jsou důležitými líhněmi a zdroji potravy pro mnoho mořských druhů. Podporují komerční rybolov a poskytují nárazník proti pobřežní erozi. Jsou také významným zdrojem „organického uhlíku“, protože zachycují a ukládají obrovské množství uhlíku na mořském dně, což z nich činí důležitý nástroj pro zmírnění klimatické krize.
Přesto je ohrožuje řada faktorů, včetně lodní dopravy, rozvoje pobřeží a stále extrémnějšího počasí. Odhaduje se, že každý rok na celém světě zanikne přibližně sedm procent mořských luk.
Vědci doufají, že jejich objev bude znamenat lepší ochranu mořských trav na Bahamách, kde jsou ohroženy bagrováním kvůli rozvoji pobřeží a snahou těžit aragonit, ale i na celém světě. Mořské porosty a další pobřežní ekosystémy jsou „pravděpodobně jedním z nejlepších spojenců a výhod, které máme, pokud jde o přirozenou snahu zmírnit dopady změn klimatu,“ řekl spoluautor studie Oliver Shipley.
Projektů, které budou spolupracovat s mořskými živočichy na mapování oceánských biotopů, bude mnohem více, předpovídá Shipley. „Zavedou nás na nová místa, o jejichž existenci jsme neměli ani tušení,“ dodal.
