Raketoplány míří do výslužby, NASA dál do vesmíru

Návrat amerického raketoplánu Atlantis na Zemi definitivně ukončuje éru vesmírných plavidel, která v posledních třech desítkách let představovala výkladní skříň amerického kosmického programu. USA zvažují, čím raketoplány nahradit, a jak posunout kosmonautiku dál.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Raketoplán Atlantis při přípravách na svůj poslední start

Raketoplán Atlantis při přípravách na svůj poslední start | Zdroj: Reuters

Podle amerického zpravodaje Českého rozhlasu Víta Pohanky si většina Američanů uvědomuje, že je rozumné poslat drahé raketoplány do výslužby, ale zároveň souhlasí, že desítky miliard dolarů, které na ně vláda věnovala, stály za to.

Při průzkumu televize CBS odpovědělo 60 procent lidí, že program raketoplánů stál za vynaložené prostředky, 31 procent odpovědělo záporně. Podle jiného průzkumu je dokonce 58 procent Američanů proti tomu, aby raketoplány přestaly létat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zpravodaj ČRo v USA Vít Pohanka a ředitel České kosmické kanceláře ve Světě o desáté Jan Kolář o vývoji po raketoplánech

USA hledají jiný způsob dopravy do vesmíru. V následujících pěti letech se bude o transport na vesmírnou stanici starat ruský Sojuz se svými raketami. Nejpozději v roce 2016 by pak měli mít Američané připravenou raketu Orion. Americká vláda se chce však více spoléhat na soukromé společnosti.

„Orion chtějí Američané ještě dále upravovat tak, aby byl flexibilnější a také aby mohl v budoucnosti třeba doletět až k oběžné dráze Měsíce,“ říká ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář.

Podle něho není schopnost raketoplánů dopravovat velké náhrady na oběžnou dráhu a jejich flexibilita raketami nahraditelná.

„Klasické dopravní lodi představované především ruským Sojuzem mají schopnost velice omezenou – dopravu nahoru, minimální manévrovatelnost a mnohem menší objem nákladu. Raketoplánům vděčíme za to, že existuje kosmická stanice,“ upozorňuje.

Ta by měla podle představ vydržet minimálně do roku 2020 nebo i déle. Zajištění její obsluhy a střídání permanentní šestičlenné posádky, aby byla stanice obydlená, ale bude obtížnější.

Další zásluhu mají raketoplány na uskutečnění celé řady experimentů. Za všechny stačí jmenovat Hubbleův teleskop, který existuje také jen díky opravným misím raketoplánů.

Stále tady zůstává velká výzva, jakou zvolit budoucnost vesmírných letů. V Americe se diskutuje o tom, že by se lidstvo mělo dostat dál než stále jen na oběžnou dráhu. „Stanice obíhá ve výšce ‚jen‘ 300 kilometrů. Uvažuje se o tom jít za Měsíc, k asteroidům a nakonec k Marsu,“ dodává Kolář.

Vít Pohanka, Václav Pešička, Tomáš Pavlíček, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme