Rusko blokuje weby zahraničních médií, unijní státy zase ruskou propagandu. Pro Evropany je to relativní novinka, ale jinde je obcházení internetových bloků běžnou součástí života.

internet 7:26 15. března 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Když mobilní operátoři spolu se sdružením NIC.CZ zareagovali na výzvu vlády a den po začátku ruské invaze na Ukrajinu zablokovali v Česku některé dezinformační a propagandistické weby, šlo o mimořádný krok. Navíc podle vyjádření šéfa tuzemského správce domény Ondřeje Filipa čistě dobrovolný.

Jiné státy blokují různé stránky běžně. S rozdílnými úspěchy.

Slovensko i Česko

Na Slovensku nařídil v souvislosti s ruským útokem blokaci propagandistických webů Národný bezpečnostný úrad. Tomu nově dává zákon široké pravomoci: nejen že může nařídit blokaci stránek, rovněž ale určí i způsob, jak k ní má dojít.

V tomto případě úřad zvolil hned tři způsoby. Správci domén s koncovkou .sk přikázal odstavit konkrétní domény. O to, aby svoje služby přestali dodávat provozovatelům dotčených webů, zároveň požádal poskytovatele serverů i poskytovatele internetového připojení.

Své kroky ale úřad blíže nezdůvodnil.

V Česku proběhla blokace dezinformačních a propagandistických stránek podobně. Jejich české domény vyřadil český správce NIC.CZ. Ti si ale obratem pořídili domény zahraniční, například s koncovkou .com.

Blokace zahraničního webu je výrazně složitější a málokdy stoprocentně úspěšná. Firmy poskytující připojení k internetu sice mohou své DNS servery nastavit tak, aby při dotazu na blokovanou adresu odmítly odpovědět. Už nyní si ale uživatelé na internetu sdílí návody na použití zahraničních DNS serverů, které blokování neprovádějí.

Takovou částečnou blokaci už v Česku operátoři několik let provádějí v případě webů, které ministerstvo financí označí za domov nelegálních hazardních her. Od začátku je ale kritizovaná jako neúčinná.

Adresa jako adresa

Mezi radami, které si na sociálních sítích vyměňují zájemci o dezinformační weby, se objevuje seznam IP adres, na kterých jsou zrušené stránky stále dostupné. IP adresa je jednoznačný číselný identifikátor serveru na internetu, skrze který je obsah dostupný i po zablokování doménového jména.

Například pokud napíšete do adresního řádku prohlížeče 82.117.137.222, dostanete se na vládní web, běžně dostupný na doméně vlada.cz.

I proto začali někteří čeští poskytovatelé internetu blokovat ve svých sítích i tyto číselné adresy. Řešení je to ale opět jen částečné, protože uživatelé internetu takové blokování totiž dobře znají a snadno obcházejí, a to skrze virtuální privátní sítě, známější pod zkratkou VPN.

Tunel pro data

Svou číselnou IP adresu mají na internetu všechny počítače. Jelikož je podle ní možné přibližně určit, odkud se člověk připojuje, nejrůznější stránky ji používají jako nástroj pro blokování uživatelů ze zemí, kde svoje služby nabízet nechtějí. Časté je to na stránkách se streamovanými filmy a seriály – v některých zemích se diváci k vybraným pořadům nedostanou.

Policie by chtěla vědět, na jaké weby chodíte. Důvodem jsou hackeři, podvodníci a sexuální predátoři

Číst článek

Tuto bariéru jde obejít s pomocí virtuálních soukromých sítí. Ty svým uživatelům odkloní všechnu jejich internetovou komunikaci zašifrovaným oboustranným tunelem například přes USA. Pokud je tedy blokovaný web dostupný právě třeba ve Spojených státech, uživatel se na něj bez problému dostane.

V souvislosti s se zpřísněnou cenzurou na ruském internetu zažívají VPN boom.

Použitím virtuální sítě se ovšem člověk vystavuje na milost a nemilost jejímu provozovateli, který vidí, jaké stránky navštěvuje. Řada virtuálních sítí, zejména těch zdarma, pak financuje svůj provoz prodejem těchto informací reklamním společnostem.

Velký čínský firewall

Synonymem pro blokování internetu je Čína, která svůj online prostor kontroluje pomocí Velkého čínského firewallu. Ten nejen že blokuje vybrané stránky či jejich IP adresy, ale zároveň se snaží určit, která datové toky slouží jednotlivým službám a blokuje i ty. V některých případech se pak pokouší prolomit šifrování mezi stránkou a jejím uživatelem.

I tady ale lidé blokaci obcházejí, ať už pomocí (v Číně nelegálních) VPN, nebo nástrojů jako Tor či Psiphon.

Google a ti ostatní

Jelikož v rozvojových zemích lidé chodí na internet hlavně přes telefon, rozhodující roli hrají aplikace, které si do něj mohou stáhnout. Cenzoři zároveň snadněji donutí ke spolupráci velkou firmu provozující obchod s aplikacemi, než statisíce zahraničních tvůrců webových stránek.

Využívá toho jak Čína, tak Indie nebo Rusko. To například donutilo Google i Apple, aby ze svých obchodů s aplikacemi smazali volebního průvodce vytvořeného týmem opozičníka Alexeje Navalného.

Ruský úřad hrozí Applu a Googlu. Pokud nestáhnou Navalného aplikaci, hrozí jim vysoké pokuty

Číst článek

Technologičtí giganti se svými možnostmi jsou pro státní orgány lákavé: pokud k jejich službám nebo produktům neexistují žádné alternativy, mohou vynucovat pravidla velmi efektivně. Proto se na ně zaměřují jak represivní režimy, tak i západní demokratické státy.

Například začátkem tohoto roku spustil kabinet britského premiéra Borise Johnsona reklamní kampaň s cílem odradit Facebook od zavedení koncového šifrování, které by zkomplikovalo odposlouchávání bezpečnostními složkami.

Omezení skrze technologické giganty funguje efektivněji než ryze technické blokování stránek. Po blokaci propagandistického webu Sputnik se jeho čeští uživatelé začali přesouvat do skupiny na chatovací aplikaci Telegram, tu ale správci Telegramu také smazali.

Na platformy spoléhá také Evropská unie, která přesvědčuje sociální sítě jako Twitter nebo Facebook k aktivnímu potírání dezinformací. Není nutné je totiž dokonale smazat, stačí jen omezit množství lidí, ke kterým se dostanou. Ukazuje to i případ vyhledávače DuckDuckGo. Ten sice neblokuje přístup ke stránkám s propagandou, ve výsledcích je ale řadí vedle webů s podvodným obsahem a končí tak hluboko vespod, kde na ně většina uživatelů nenarazí.

Padouch nebo hrdina

Mezi nejznámější nástroje na obcházení internetové cenzury patří Tor, používaný hlavně jako speciálně upravený prohlížeč, který maskuje totožnost svého uživatele i to, na jaké stránky se dívá. Technologii vyvinuli američtí vojenští výzkumníci a v roce 2004 ji vláda dala k dispozici veřejnosti.

‚Východní WhatsApp‘ není zrovna bezpečný. Na co si dát pozor, pokud se bez Telegramu neobejdete

Číst článek

Nástroj slouží stejně dobře pro domlouvání drogových obchodů i pro uživatele v totalitních zemích, kteří chtějí svobodně komunikovat nebo číst západní zpravodajství. A západní média jako New York Times nebo Deutsche Welle ho aktivně doporučují čtenářům, podobně jako na něj své uživatele upozorňují Twitter nebo Facebook.

Používají tak stejné technologie, které se proti cenzuře snaží využít provozovatelé i dezinformačních a propagandistických stránek.

Popsané metody blokování obsahu i způsoby jeho obcházení by mohlo změnit jen striktní oddělení internetových sítích jednotlivých zemí. Je ovšem otázka, zda je to vůbec v dnešním provázaném světě možné.

Některé země se tedy občas uchylují ke krátkodobým vypnutím internetu. Dopady dlouhodobého odpojení ukazuje Severní Korea, jejíž národní doménu .kp užívají necelé tři desítky stránek. Pro srovnání: českou koncovku .cz mělo v roce 2020 přes milion a tři sta tisíc webů.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít