,Brýle superschopností‘ od Googlu mohou pomoci lidem s autismem. Usnadní jim rozpoznávání emocí

Chytré brýle Google Glass se sice nestaly kasovním trhákem, ale vypadá to, že si přeci jen najdou své využití. S jedním z nich přišli vědci ze Stanfordské univerzity, kteří testují jejich použití u dětí s poruchami autistického spektra. Těm mají pomoci s rozpoznáváním emocí a navazováním očního kontaktu.

Mountain View Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Google Glass | Foto: Kārlis Dambrāns | Zdroj: Flickr | CC BY 2.0,©

Poruchy autistického spektra jsou sadou neurologických poruch, někdy známých pod souhrnným názvem autismus. Mezi typické projevy patří problémy v navazování vztahů a mezilidské komunikaci nebo slabší schopnost přizpůsobovat se změnám. Lidé s tímto druhem poruch tak mají problém například identifikovat lidské emoce, jen složitě dokážou určit, jakou má někdo náladu.

Často také dodržují přesný řád. Jako příklad těchto poruch si můžeme představit například postavu Sheldona z amerického seriálu Teorie velkého třesku nebo postavu Raymonda z filmu Rain Man.  Stojí ale za to zmínit, že vysoký intelekt s poruchou nutně nesouvisí, i když obě zmíněné postavy jsou vyobrazeny jako velmi chytré.

Dokument Děti úplňku. 'Autismus je nešťasná diagnóza,' tvrdí autor Třešňák

Číst článek

Oční kontakt

A jak přesně tedy vědci a brýle dětem pomáhají? Vědci ze Stanfordu vyvinuli aplikaci, která využívá kameru na brýlích a analyzuje lidi, se kterými si povídají. Z jejich obličeje pak algoritmus zkouší určit, jakou emoci vyjadřují a sdělit ji pomocí reproduktoru nebo obrazovky na brýlích svému nositeli. Dětem to v první řadě pomáhá naučit se rozpoznávat emoce, ale podporuje je to i v očním kontaktu.

Podle matky devítiletého Alexe, který je v pilotním programu, se pro něj z pohledu do obličeje stala hra na určování emocí a nyní se už tolik nebojí dívat do očí i dalším lidem. A to i přes to, že zatím aplikace určuje jen základní emoce, jako je radost, smutek, strach, překvapení, rozčilení nebo znechucení.

Brýle, pojmenované jako Brýle Superschopností, by mohly alespoň částečně nahradit práci psychologů. Ti totiž doposud s dětmi rozpoznávání trénují v osobních konzultacích a kapacita ve Spojených státech zdaleka nedostačuje.

Rodiny tak čekají až 18 měsíců, než se k takovému odborníkovi dostanou. Brýle by nejspíš klienti mohli používat i v domácím prostředí a v budoucnu i na veřejnosti. Úspěch má nová forma tréninku i u samotných dětí. Jeden z nich označil pocit při nošení brýlí za „čtení myšlenek“.

Jakub Lucký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme