Norsk Hydro již více než sto let hledá nové využití pro obrovské množství elektřiny z vodních elektráren v Norsku. Nejprve uspěla při výrobě umělých hnojiv pomocí průkopnického elektrochemického procesu. Později zaměřila svoji pozornost na hliník, jehož výroba je jednou z energeticky nejnáročnějších ve srovnání s dalšími průmyslovými komoditami. Nyní sází na to, že vodík by mohl být ještě lukrativnější.

Norská firma nahradila při testu ve svém závodě ve Španělsku zemní plyn zeleným vodíkem. Test uskutečnila firma Hydro Havrand, která se zabývá výrobou obnovitelného vodíku, ve spolupráci s inženýrskou firmou Fives North America Combustion, která má zkušenosti s technologií vodíkových hořáků.

„Zelený vodík může odstranit obtížně snižovatelné emise z fosilních paliv v procesech, kde není možné jako alternativu použít elektřinu, a to jak v hliníkárenském průmyslu, tak i v dalším těžkém průmyslu,“ řekl šéf firmy Hydro Havrand Per Christian Eriksen.

Zelený vodík se vyrábí za pomoci obnovitelné elektřiny a je považován za čistou alternativu zemního plynu pro odvětví, jako je výroba oceli nebo chemický průmysl.

Hliník je lehký kov světle šedé barvy. Je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře, ale převážně ve formě sloučenin. Je velmi významným a těžko nahraditelným kovem. Vyznačuje se velmi dobrou elektrickou a tepelnou vodivostí, velkou výhodou je jeho tvárnost při zachování dostatečné pevnosti a vysoká odolnost vůči korozi. Nalézá tak uplatnění v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém či automobilovém průmyslu, stavebnictví a mnoha dalších odvětvích. Z jeho slitin se vyrábějí také třeba drobné mince, kuchyňské nádobí či alobal.