Písku je málo a těžba ničí řeky. Vědci se ho proto ve stavebnictví snaží nahradit, třeba plastovým odpadem
Písek je kvůli stavebnímu boomu v rozvojových státech nedostatkovou komoditou a jeho těžba ničí životní prostředí. Vědec z univerzity v Cambridge proto přišel se způsobem, jak ho v betonu částečně nahradit plastovým odpadem. Metoda má hned dvě pozitivní stránky: ušetří znatelné množství písku a zároveň využije plasty, které znečišťují městské prostředí.
Písek se nemusí jevit jako nedostatkový materiál, na pouštích a plážích se ho nachází zdánlivě nevyčerpatelné množství, jenže takový písek není využitelný pro stavební účely kvůli nevhodné konzistenci. Dodavatelé tak musí komoditu získávat z řek, kde má ale těžba negativní dopady na životní prostředí. Řada zemí tak na těžbu z říčních toků uvalila zákaz.
Německá kancléřka: Pro naplnění cílů klimatické dohody z Paříže jsme neudělali dost
Číst článek
Stavebnictví a výroba za rok spotřebuje 40 až 50 miliard tun písku. Vědci proto hledají způsoby, jak materiál alespoň částečně nahradit. Na univerzitě v Cambridge se John Orr zabýval nahrazením písku v přípravě betonu, konkrétně v prostředí Indie, kde jeho cena raketově vzrostla.
Benefity plastu
Orr vyzkoušel nahradit písek plastovým odpadem, který hyzdí ulice indických měst. Podle odhadu je ho v zemi každý den vyhozeno 15 tisíc tun. Orr ve výzkumu zjistil, že plastový odpad se po protřídění, vyčištění a rozdrcení dá využít jako částečná alternativa písku.
„Zjistili jsme, že lze nahradit až 10 procent písku v betonu plastem, a i poté má stejnou sílu a trvanlivost,“ popisuje Orr pro server BBC. Větší množství plastu by v betonu už narušilo jeho kvalitu, podle Orra je však i desetina znatelnou úsporou. Kdyby se plastový odpad v produkci betonu využíval v celé Indii, mohlo by se za rok ušetřit až 820 milionů tun písku, uvádí jako příklad.
Využití plastu by mohlo pomoct i se zvyšující se cenou produkce betonu. „Z pohledu nákladů může být využití plastů levnější, obzvlášť když cena písku bude stoupat s tím, jak ubývá jeho množství,“ říká Orr. Přiznává, že jde hlavně o problém pro rozvojové státy typu Číny a Indie, kde se staví v obrovském tempu.
‚Využíváme příliš všeho‘
Podobných výzkumů probíhá v současné době více. Experti testují nahrazení písku i jinými materiály, například starými pneumatikami nebo rozdrceným sklem, zároveň se ale shodují, že takové způsoby neřeší problém komplexně.
Stavebnictví zaznamenalo v únoru největší propad od roku 2016. Produkce klesala i celý minulý rok
Číst článek
„Stavby jsou často předesignované a využívají příliš betonu. Jde o větší problém. Úspory betonu jsou možné z 30 až 50 procent. A to je i případ Velké Británie,“ vysvětluje Orr. Souhlasí s ním i novinář Vince Beiser, který se ve své oceňované knize zabývá pískem jako často přehlíženou, ale důležitou stavební komoditou.
Jako možné řešení nabízí Beiser zavedení certifikace pro písek, která by určovala, zda byl vytěžen udržitelným způsobem bez poškozením krajiny. Podobně funguje v současné době nezisková organizace Forest Stewardship Council, která hodnotí udržitelnost produkce v případě výrobků lesního hospodářství.
Podle Beisera by se vlády států, mezinárodní organizace i jednotlivci měli snažit o snížení využívání písku ve stavebnictví. Připomíná ale, že písek je jen příznakem většího problému. „Nejde o to, že využíváme příliš písku, my využíváme příliš všeho. Využíváme přírodní zdroje v tempu, které nemůže pokračovat,“ říká.