Válka na Ukrajině zvýšila u veřejnosti povědomí o bezpečnostních hrozbách. A zvýšila také pocit naléhavosti. Je ale otázka, jak dlouho tento pocit vydrží, varuje v rozhovoru pro Radiožurnál vedoucí mezinárodních vztahů Rasmus Hindrén z Evropského centra pro boj s hybridními hrozbami ve Finsku. Jeho země se teď připravuje na hybridní útoky Ruska kvůli tomu, že se Finové chtějí stát členy NATO.

Rozhovor Praha 20:30 30. dubna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Změnily se hybridní hrozby od začátku války na Ukrajině?
Pozornost se nyní rozhodně soustředí na konvenční vojenskou válku. Ale ta hybridita tam rozhodně je – ta kombinace různých prostředků, ať už je to v oblasti informační nebo kybernetické, právní, ekonomické a tak dále. Takže si myslím, že další otázkou je, zda to, co vidíme nyní, bude nový způsob válčení, když je to konvenční zaměření.

Myslím, že bychom z toho neměli vyvozovat závěr, protože jak válka zatím probíhá, není pro Rusko úspěšná. A další věc je, že některé metody jsou stále efektivnější v tom smyslu, že jsou levnější a méně riskantní. Mluvím o kybernetickém ovlivňování a informační a ekonomické válce. Myslím, že to je pravděpodobně budoucnost válčení.

Jak Rusko teď hybridně válčí?
Hybridita pochází většinou z kombinace různých prostředků, rozhodně vidíme, co se děje v informační doméně a jaké dopady mají informace nebo dezinformace. Další příklad je kybernetická doména. Viděli jsme sice méně kybernetických útoků, než se původně očekávalo, ale proti Ukrajině byly.

A jaký je důvod, že jich bylo méně?
To je dobrá otázka. Nemyslím si, že na to existuje definitivní odpověď. Možná, že jedním z důvodů bylo špatné plánování, ale určitě je to také o zvýšené odolnosti Ukrajiny. Ukrajina si za pomoci dalších zemí během osmi let buduje schopnosti, aby odolala kybernetickým útokům. A to byl také faktor, proč bylo útoků tak málo nebo proč byly tak neúčinné.

A co dezinformace? Je Rusko v této oblasti silné?
Ano i ne. Rusko definitivně ztrácí informační doménu na západě a na Ukrajině. Jejich narativ nefunguje a nemá žádné možnosti, jak by fungovat mohl. Ale na druhou stranu, možná hlavní těžiště ruského informačního úsilí je jinde, především v přesvědčování národního publika o tom, proč je válka potřebná a tak dále. Ale také v Asii a v Africe, kde byly tyto dezinformační snahy bohužel poměrně úspěšné.

A co střední Evropa?
Obecně lze říci, že Evropa je ve své reakci velmi jednotná a poměrně odolná vůči dezinformačním snahám, ale zjevně existují oblasti, kde dezinformace pronikly do informační sféry. Někdy je to tím, že dezinformátoři využili existující domácí problémy, polarizované diskuze. A jen se snaží do toho všeho vnést větší zmatek.

‚Je nejkritičtější čas‘

Český národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost potvrdil sérii DDOS útoků na některé české weby. Podle mých informací se na útoku domlouvají v rusky mluvící skupině na sociální síti Telegram. Čelí Finsko podobným útokům?
Asi před dvěma týdny došlo k útoku DDOS na některé vládní agentury a ministerstva. Je to vždy vážné, ale na druhou stranu ty útoky nemají nějaké trvalé strategické účinky. Je to spíše na obtíž a samozřejmě by to mohlo být nějakým signálem.

A co další druhy kybernetických útoků ve Finsku?
Myslím, že teď, když Finsko vstupuje do procesu přístupu do NATO, je v mnoha ohledech nejkritičtější čas. A rozhodně to bude doba, kdy Finsko zažije různé aktivity hybridního ovlivňování zvenčí Ruskem - kybernetické útoky budou pravděpodobně součástí. Těžko říct, jak a kdy k tomu dojde, ale zásadní je příprava, zejména kritické sektory společnosti, kritická infrastruktura a podobně.

Hybridní útoky mají vytvářet zmatek a nedůvěru, nejvíce hrozeb pochází z Ruska a Číny, říká expert

Číst článek

Myslíte si, že na útoky na Finsko má Rusko kapacitu? Na Ukrajině má mnoho problémů…
Je to pravda, zvláště pokud jde o vojenské síly a některé další prvky, které jsou velmi svázány s tímto dějištěm operací. Ale samozřejmě může být organizace kybernetických útoků o něco snazší a levnější a mohou být dokonce zadávány nestátním subjektům nebo aktérům, kteří jsou nějak propojeni s vládou.

Na začátku války Česká republika zablokovala některé dezinformační weby. Myslíte, že je to správná cesta?
Nemám konkrétní informace o tomto rozhodnutí, ale myslím, že toto je oblast, kde je dobré být ostražitý. V tomto případě by to mohlo být oprávněné. Obecně si myslím, že je dobré zajistit, aby proces prosazoval právní stát. Je tam důležitá transparentnost, a pokud možno by se také mělo jednat o mezinárodní úsilí, zejména na evropské úrovni, ale to samozřejmě není vždy nutné.

Jak to řešíte ve Finsku? Máte na to nějakou legislativu?
Vlastně si nejsem jistý rozsahem nástrojů, které má stát k dispozici. Jistě, je to problém, kde je pravděpodobně zapotřebí větší regulace. Ale to je také něco, co zkoumáme na úrovni EU, kde se například zákon o digitálních službách bude zabývat regulací sociálních médií a tak dále. Ale to samozřejmě není krátkodobá reakce.

Jak se vypořádat s některými názory, že je to cenzura?
Zopakoval bych, že se musíme držet našich základních hodnot, transparentnosti, právního státu, demokratického procesu a být opravdu opatrní ohledně rozhodnutí, která činíme. Musíme se snažit vyhnout unáhleným rozhodnutím nebo rozhodnutím, která by mohla selhat, a tohle nebude snadné. Ale také se stále více dozvídáme o možnostech a jejich flexibilních reakcích.

Zvýšení povědomí o hrozbách

Jak může stát efektivně čelit hybridním hrozbám?
To je velmi široká otázka. A do jisté míry je to specifické pro danou zemi, protože některé země mají specifické silné a slabé stránky založené na jejich historii, kultuře, původním jazyku. Pak je tu prvek politiky, jak by měla být naplánována, aby bylo snazší čelit hybridním hrozbám. Opět neexistuje jedna šablona pro všechny.

Takže na úrovni Evropské unie nelze čelit hybridním hrozbám?
Vyžaduje to pochopení různých pozadí a výchozích bodů. Jde tedy o využití silných stránek a snahu minimalizovat slabiny v různých zemích. Ale myslím, že existuje obrovská oblast a obrovský potenciál pro spolupráci a zajištění společného přístupu k co největšímu počtu těchto témat. Je to o regulaci.

Jde ale také o rozpočtování a rozdělení finančních prostředků do různých oblastí výzkumu technologií. A jde o vytvoření jednotné strategické komunikace a účinných společných reakcí, ať už to znamená stanovení sankcí nebo něco jiného. Ale potenciál tu je.

Myslíte si, že by s tím válka na Ukrajině mohla pomoci Evropské unii nebo samotným státům?
Určitě to zvýšilo povědomí o různých hrozbách. Zvýšilo to pocit naléhavosti a vytvořilo velmi jednotnou frontu v Evropě, v EU i v NATO a ve většině zemí samotných. Takže alespoň z krátkodobého hlediska to opravdu pomohlo vybudovat potřebnou odolnost. Ale je to také otázka udržení tohoto nově nalezeného pocitu naléhavosti.

Válka na Ukrajině změnila pohled Finska na jeho členství v NATO. Mohl byste popsat ten obrat?
Byla bezprecedentní změna především ve veřejném mínění. Čísla, která nyní podporují členství v NATO, jsou někde blízko 60 procentům populace. To byl tedy hlavní motor změny politiky. A pak následovaly změny v politických stranách. Nyní se Finsko blíží do fáze rozhodování o tom, o čemž v současnosti probíhá parlamentní debata.

Patnáct úkolů. Bezpečnostní rada státu doporučila plán, jak se lépe bránit hybridním hrozbám

Číst článek

Rozhodnutí se očekává brzy. Takže to bylo bezprecedentní jak z hlediska rychlosti, s jakou se to stalo, ale také z hlediska skutečnosti, že to byl proces hodně zdola nahoru, místo aby byl řízen shora.

Je možné říct, kdy by se Finsko mohlo stát členem NATO?
Těžko přesně říct, jak dlouho by proces trval. Myslím, že lze s jistotou říci, že Finsko vyjádřilo své přání připojit se poměrně brzy. Mluvíme tady o týdnech. Pak je tu proces 30 zemí NATO, které ratifikují přistoupení. To může trvat několik měsíců až rok. Ale doufejme, že proces bude co nejkratší.

Rusko vyhrožuje Finsku, pokud vstoupí do NATO. Čím konkrétně?
Tím, co Rusko říká historicky a pokračuje s tím i v poslední době, není to nic nového. Vždy se vyjadřovali, že to není něco, co by si přáli, aby se stalo. Přijmou asi nějaká opatření. Poslední, co jsme slyšeli, bylo, že uvažují o umístění jaderných zbraní do Kaliningradské oblasti. To také není nic nového.

Těžko tedy říci, na co být připraveni. Důležité ale je být připraven i na velmi vážné pokusy o ovlivnění. Nemyslím si, že pro ně bude užitečná informační doména, ale může to být ještě něco jiného, ​​co zkusí.

Otevřenost společnosti

Musí se NATO změnit ve světle války na Ukrajině?
Myslím, že v současné době se NATO již mění a učí se z této války a pravděpodobně uvidíme nové rozmístění a posílení obrany na východním křídle.

Ale je to také otázka dlouhodobějšího hlediska a dlouhodobého zamyšlení, co je udržitelné, jaký bude budoucí konflikt. Jak budou vypadat budoucí konflikty a podobně. Myslím, že část této úvahy bude hotová v době, kdy bude v červnu schválena strategická koncepce, ale myslím si, že debata musí pokračovat i poté.

V čem vidíte největší slabiny západních zemí?
To je dobrá otázka a ironicky některé z největších silných stránek jsou zároveň největšími slabinami. Abychom uvedli několik příkladů – otevřenost naší společnosti. Skutečnost, že máme tendenci být docela transparentní a musíme být transparentní v tom, co děláme a co se rozhodneme dělat. Pomáhá to vysvětlit situaci našim obyvatelům a našim partnerům. Ale také to tak trochu telegrafuje naše tahy k protivníkovi.

Znamená to také, že se musíme držet demokratického rozhodovacího procesu. Myslím tím třeba větší rozhodnutí v parlamentu, to je opravdu pomalé. Což je zranitelnost, protože někdy je potřeba rychlá reakce a rychlá akce.

Hybridní hrozby v praxi: stát tvrdí, že na kyberútoky je připravený, politické dezinformace ale neřeší

Číst článek

Ale znovu, pokud budeme jednat bez ohledu na tyto procesy a struktury, mohli bychom být schopni v tomto konkrétním případě jednat rychle. Ale riskujeme, že podkopeme základní strukturu naší společnosti. Takže v podstatě riskujeme, že vyhrajeme bitvu, ale prohrajeme válku.

Myslíte si, že se to stalo během této války na Ukrajině, například ve Finsku nebo v Evropské unii?
Myslím, že dosavadní úsilí bylo docela prozíravé. I když mám na mysli rozhodnutí zejména na úrovni EU poskytnout zbraně Ukrajině. A také sankce proti Rusku. Byly rychlé a silnější, než se možná čekalo. Myslím, že byly dobře odůvodněné a promyšlené.

Ale určitě jsou některé části tohoto úsilí, které nevidíme. Protože to totiž také znamená, že přijetím těchto opatření se EU téměř stala stranou konfliktu. To je tedy něco, čemu Unie musí rozumět. Musí v případě potřeby vybudovat i nějaké schopnosti, aby mohla reagovat, pokud Rusko začne EU považovat za stranu konfliktu.

NATO nestačí?
NATO je silné v tom, co dělá. Ale znovu, když mluvíme o hybridních hrozbách, jde o využití zranitelností, včetně mezer mezi různými organizacemi. Mezi EU a NATO je tedy propast. A někdy, i když je to na papíře možné, v praxi je to jiné.

Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít