Hraní videoher během pandemie může pomoci k duševní pohodě, ukázala studie z Oxfordu
V online prostředí během pandemie koronaviru trávíme mnohonásobně více času. Nemusí to ale přinášet jen negativa. Podle nové studie vědců z Oxfordské univerzity hraní videoher může pomoci k psychické pohodě. „Rodičům bych nedoporučovala během lockdownů hraní videoher přímo zakazovat nebo zásadně omezovat,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Michaela Slussareff, odbornice na digitální média z Univerzity Karlovy.
Letos v březnu vzrostl objem dat přenesených po internetu při hraní her ve Spojených státech o 75 procent, jak napsal server The Economist,
Mezi dubnem a zářím se prodalo více než 14 milionů kopií hry Animal Crossing: New Horizons od značky Nintendo. Ta hráče vtáhne na fiktivní ostrov, kde vytvářejí své zázemí a budují sociální kontakty s mluvícími zvířaty. V Japonsku se hra stala dokonce druhou nejprodávanější v historii, překonal ji jen Pokémon.
Podle vědců z Oxfordské univerzity pomáhají videohry jako Animal Crossing nahradit hráčům během pandemie pocit svobody či propojení s přáteli a pozitivně tak ovlivňovat jejich duševní zdraví.
V nové studii výzkumníci vůbec poprvé pracovali se skutečnými daty o počtech odehraných hodin - doposud hráči čas, který trávili hraním, pouze odhadovali. Údaje tudíž nebyly tak přesné. To se ostatně ukázalo i nyní, protože svůj čas strávený hraním her nadhodnocovali, a to v průměru o dvě hodiny.
Výzkum proběhl mezi srpnem a zářím letošního roku. Američané a Britové dostali za úkol zaznamenávat svou spokojenost se životem, 2500 z nich hrálo již zmíněnou simulaci života na ostrově, 500 zase akční střílečku Plant vs. Zombies: Battle for Neighborville od Electronic Arts.
Vědci zjistili, že lidé, kteří hráli hry déle, se v průměru cítili lépe než ti, kteří u obrazovek strávili méně času. Zaměřili se ale jen na pravidelné hráče.
U dětí pozor, ale nezakazovat
Ačkoliv se studie cílila na dospělé, podle Michaely Slussareff, která se digitálním technologiím a hrám věnuje v rámci magisterského oboru Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, mají hráči videoher všech věkových kategorií mnoho společného.
Především u těch mladších ale podle ní pozornost veřejnosti zůstává na negativních dopadech. Čas před obrazovkou se během pandemie navíc znásobil online výukou, což trápí mnohé rodiče. Výuka mnohdy zabere zhruba čtyři až pět hodin denně.
„Když připočteme čas strávený hraním, mohou být děti až devět hodin před obrazovkou. Polovina toho času ale může být školní docházka, proto bychom ji neměli počítat do času stráveného s obrazovkou, kterého se rodiče tak obávají,“ vysvětluje Slussareff pro iROZHLAS.cz.
Videohry a sociální sítě dětem nahrazují sociální kontakt, který vlivem koronaviru v reálném životě chybí. „Rodičům bych nedoporučovala něco takového zakazovat nebo omezovat, protože pokud se to používá dobře, například ke komunikaci s vrstevníky, je to jedině dobře a může to dětem pomoci překlenout tuhle velice psychicky náročnou situaci,“ dodává.
Upozorňuje ale i na vytvoření zdravých návyků, které by se měly děti, ale i dospělí, v souvislosti s používáním technologií učit. Doporučuje práci či zábavu u obrazovek prokládat pravidelnými přestávkami, procházkami či jinými aktivitami v reálném světě.
Ligoví fotbalisté míří na virtuální trávníky, turnaj ve hře FIFA má i charitativní rozměr
Číst článek
„Zohlednit bychom měli také to, že dětské oko se neustále vyvíjí a absorbuje mnohem více modrého světla. Proto by děti s technologiemi měly přestat alespoň hodinu a půl před tím, než půjdou spát,“ říká.
Pozor by rodiče měli - spíše než na počet hodin strávených online - dávat na aktivity, které jejich děti dělají. „Naučili jsme se ve spojitosti s technologiemi ptát na jejich nebezpečí skrz otázku jestli s nimi vůbec interagujeme a jak dlouho. Ale těch otázek je více: jak, kdy, s kým, kdo, proč a místo čeho.“
K lepší náladě a prohlubování sociálních kontaktů mezi pozitivní dopady hraní přidává lepší vizuální koordinaci a soustředěnost. „Je to přechodné řešení ve kterém se cítíme dobře,“ pokračuje Slussareff s tím, že někdy je přeci jen lepší zvednout telefon nebo zapnout videohovor a zavolat známým. „Tahle interakce může být psychicky ještě hodnotnější než hraní počítačových her.“
Závislost?
Slussareff zmiňuje, že ve spojitosti s technologiemi příliš často slýcháme o „závislosti“. Před dvěma lety Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce uznala závislost na hraní počítačových her za psychickou poruchu.
Podle kritiků rozhodnutí přispělo ke stigmatizaci mladých hráčů. „To označení se používá více než by mělo, těch reálně závislých je do deseti procent hráčů her,“ upozorňuje.
Stejně jako u jiných závislostí lidé mnohdy neví, jaké mají limity. „Někdo může hrát často a dlouho a bude v pohodě zvládat veškeré aktivity pracovní, domácí a sociální, ale někdo ne,“ doplňuje.
Člověka může ovlivňovat prostředí ve kterém žije, ale i spokojenost se svým životem obecně. „Jestli hraju hry, protože cítím, že nemám kamarády a nedaří se mi v práci a nikde jinde a budu tu hru používat jako satisfakci dlouhodobě, tak mám velikou šanci, že se mi ta závislost rozvine a bude to veliký problém,“ uzavírá.
