Pouze dvě procenta dětí by se svěřila rodičům, že je na internetu někdo vydírá. Ostatní se bojí jejich reakce
Pouze dvě procenta dětí by se svěřila rodičům, kdyby je na internetu někdo vydíral. Vyplynulo to z údajů, které při řešení takovýchto případů sesbíraly poradny a linky pomoci. Děti se často bojí reakcí rodičů nebo se obávají, že je zklamou. Na čtvrteční konferenci o bezpečném chování dětí v online prostředí to uvedl Martin Kožíšek z organizace Safer Internet Centrum. Údaje získaly poradny a linky zhruba od 30 000 dětí. které se na ně obrátily.
„Děti se svěřily s tím, že se bojí reakce rodičů, sekundární viktimizace, bojí se, že by jim zakázali internet. Zaznívalo tam také to, že se bojí, že rodiče zklamou, že udělaly něco špatného, co by mohlo i je poškodit,“ prohlásil Kožíšek. Některé děti pak podle něho nechtějí rodičům přidělávat další problémy.
Nejčastějším problémem, které děti v souvislosti s používáním internetu řeší, je vytváření a sdílení intimních materiálů. Choulostivé fotografie nebo videa se pak dostanou na internet a dítě je vydíráno.
V Liberci začal soud s mužem obžalovaným ze znásilnění dětí. Část viny přiznal
Číst článek
Velký počet pornografických materiálů, které se dostanou na internet, totiž podle Kožíška vytvoří samy děti. Při zneužití se pak například na malých městech mladí lidé obávají i toho, že pokud budou situaci rodiče hlásit na policii, bude to každý vědět a bude se to řešit i ve škole.
Poradny a pomocné linky tak kvůli problémům na internetu zaznamenávají u dětí stále častěji sebepoškozování. „Toto značně vzrostlo zejména v době koronavirové pandemie,“ uvedl Kožíšek.
Podle Kateřiny Liškové z Linky bezpečí si pak děti ubližují i proto, že na sociálních sítích vidí, že takto své problémy řeší ostatní.
Z problému v online prostředí podle Liškové děti na lince nejčastěji zmiňují zneužití dat, obtěžování či sexting. „Často se to děje v kontextu vrstevníků,“ uvedla.
Rodiče by proto podle obou odborníků měli s dětmi více komunikovat. Měli by se dětí ptát, jaké sociální sítě navštěvují, nebo se od nich nechat poučit, jak se co na internetu používá a do jakých problémů se lze dostat.
Lišková za důležité považuje i to, aby rodiče „vytvořili prostor pro chyby“, tedy ukázali, že chybovat je normální a stává se to i jim. „Dostat rodiče na jakoukoli vzdělávací akci je velmi těžké,“ uzavřel Kožíšek.
