Že netančíte? Nevadí, studio virtuální reality vás nejen donutí, ale rovnou i naučí

Dovedete si třeba představit, že se jednou budete pomocí virtuální reality učit tančit? Tvůrci projektu DUST nasnímali pohyb tanečníků a nabídli mimo jiné i redaktorovi Radiožurnálu možnost prohlédnout si je velmi zblízka.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Virtuální reality projketu DUST

Virtuální reality projketu DUST | Foto: Reprofoto | Zdroj: Youtube.com

„Teď přede mnou tančí muž a žena. Ten pocit, kdy mnou prochází je dost zvláštní, v některých momentech mám pocit, že bych měl uhnout," popisuje redaktor Radiožurnálu svůj první kontakt s virtuálními tanečníky. Jejich pohyb svádí člověka tancovat i ve skutečném světě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Netančíte? Virtuální realita vás donutí a rovnou vás to i naučí

„Ta reakce je velmi častá. Když jsme to vyvíjeli s tanečníky z Rambertu, tak ti vždycky začali tancovat okamžitě. Tu situaci vnímali jako nějaký digitální duet," popisuje Andrej Boleslavský, tvůrce projektu DUST.

Redaktor přes brýle vidí i vlastní ruku digitálně rozpadlou na jednotlivá zrnka. „To médium je zvláštní v tom, že člověk má absolutní svobodu pohledu a tvůrce tak nemá možnost tak úplně zarámovat to, co ten člověk má vidět. Mnoho lidí má tendenci dívat se jen dopředu a ani si nevšimnou, že ve virtuální realitě je možné vidět i jejich tělo," říká Boleslavský s tím, že virtuální postavy jsou o 20 procent větší než jejich reálné předobrazy. I v divadle se podle něj herci na jevišti vždycky zdají trošku větší, než jsou.

Boleslavský společně s Máriou Júdovou zasadili své virtuální taneční představení do jednoho ze sálů londýnské taneční školy Rambert.

„Od prvního dne nás fascinovala architektura Rambertu. To byla pětiposchoďová dva roky stará budova v centru Londýna v South Bank, kde je i národní divadlo, velké množství galerií, mají tam pět tanečních studií. Byl to pro nás úplně netušený rozměr toho, co v Londýně znamená současný tanec," říká Boleslavský.

Virtuální taneční sál i tanečníci jsou částečně průhlední, vytvoření jen z prachových částic - proto se projekt jmenuje DUST. V jeden moment se dokonce společně s vámi tanečníci rozpadnou na jednotlivá zrnka prachu.

„Měli jsme dobrý feedback od jedné paní, které velmi vadilo, že se rozpadla na prach a že se její částice těla smíchaly s těly těch tanečníků. Brala to jako nějaký zásah do její intimity," vzpomíná Boleslavský.

A s jakým cílem vlastně jeho projekt DUST vznikl? „Chceme, aby se fyzický pohyb znovu dostal do pozornosti, aby lidé byli stimulováni k tomu se pohybovat," říká a přiznává, že virtuální realita jako médium, může mít i dost kontroverzní důsledky. Například tím, že skrz ni může člověk navštěvovat různá fantastická místa, se sníží jeho vlastní mobilita.

A v budoucnu by projekt mohl pomáhat i tanečníkům. Podle Boleslavského je to dobrý nástroj na učení choreografie. „V nastavení jsou i editační nástroje, člověk si může zastavit ten tanec a podívat se na jednotlivé taneční fáze, pustit si je zpomaleně," popisuje.

Svůj projekt DUST už Andrej Boleslavský a Mária Júdová představili kromě Londýna a Prahy i na Festivalu Digitálních umění v řeckých Aténách.

Vojtěch Koval Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme