Filozof Latour: Koronakrize může být z hlediska oddanosti nekonečnému pokroku užitečným cvičením

Stál u zrodu nového vědeckého přístupu, který v 70. a 80. letech podrobil zkoumání vědce, experimenty i technologie. Na základě toho sepsal kritickou analýzu moderního myšlení, které vytváří umělé dichotomie mezi společností a přírodou a obrátil pozornost k opomíjeným činitelům. Francouzský filosof vědy, sociolog a antropolog Bruno Latour za své dílo získal v roce 2013 Holbergovu cenu, které se někdy přezdívá Nobelova cena společenských věd.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Francouzský filosof vědy, sociolog a antropolog Bruno Latour | Foto: Benoit Tessier | Zdroj: Reuters

V poslední době se emeritní profesor Pařížského institutu politických věd Latour věnuje reflexi ekologické krize a její provázanosti s dalšími oblastmi včetně politiky. Právě o tom je jeho kniha Zpátky na zem, která v červnu vyšla v českém překladu.

Kdybyste si mohl vybrat, že se v nějaké hypotetické další existenci stanete jiným aktérem, než je člověk - který by to byl a proč?
Nevím, možná mikroorganismus. Život z pohledu mikroba musí být velmi zajímavý, i když by pak bylo složité psát knihy. Ale způsob, jak něco tak maličkého dokáže pozměnit celý svět s využitím zamoření, spojování a akce, by byl skvělou existencí z pohledu teorie sítí a aktérů. Bylo by jednodušší vidět spojitosti a aktéry. Méně identity a více spojitostí. Samozřejmě by to byl velmi krátký život, ale naplněný mnoha vztahy.

Ptám se proto, že teorie sítí a aktérů a s ní spojené výzkumy pomohly ukázat, kolik různých faktorů a druhů zajímavých bytostí může mít vliv i na situace, které jsme považovali za výhradně mezilidské. Teď je každý svědkem toho, jak se taková malá věc jako virus může rychle rozšířit do celého světa, vychýlit způsoby, jakými lidé fungují, a zviditelnit mnohé vztahy. Jak byste popsal dění, kterého jsme svědky kvůli koronaviru? Jak se z toho můžeme poučit?
Virus potvrdil mnohé věci, které teorie sítí a aktérů vypichuje. Jednou z nich je i to, co jste řekl. Teď už je všem naprosto jasné, že mikrobi a lidé společně utvářejí sociální vazby. To jsou věci, o kterých jsme vedli diskuse asi před 40 lety. Teď už tomu každý rozumí. Ale novinka v tomto případě nespočívá ani tak v nových spojitostech způsobených virem, jako v reakcích různých zemí a zdravotnických systémů na takříkajíc útok viru.

Lidé vyjadřující nespokojenost s polistopadovým vývojem k tomu mají důvod, říká filozof Hauser

Číst článek

Má to globální, či lépe řečeno globalizační rozměr, který jsme tu zřejmě nikdy předtím neměli. Pandemie z let 1969-70 (hongkongské chřipky – pozn. red.) zabila na milion lidí, ale nestala se mezníkem v dějinách. Já tu dobu zažil a nevzpomínám si na nic mimořádného. Současná pandemie je jiná kvůli reakcím různých národů a zemí. Nevím, jak přesně jste to zvládli ve vaší zemi, ale k šíření viru se přidala virová reakce jednotlivých států. Ty se navzájem imitovaly anebo se snažily lehce odlišit.

Takže jde o dvojí experiment. V případě viru jde o experiment šíření nákazy. Ale také jde o experiment virální imitace, abych použil termín mého sociologického hrdiny Gabriela Tarda. A tenhle paprsek imitace oběhnul svět za zhruba tři týdny. Globalizační aspekt je nesmírně zajímavý. Ale úžasné je, že vedle toho se každá země snažila udělat něco jinak a po svém. Takže tu máte silnou imitaci, ale žádnou koordinaci. Zvláště v Evropě jsme viděli různé přístupy a mnohé země zavřely hranice. Takže z tohoto viru nevyplývá jedno ponaučení. Myslím, že k různým lekcím dospějeme až za nějakou dobu a uvědomíme si mnohé další nečekané věci.

Koronavirový dotazník

Vy jste o pandemii a tom, co by mohlo následovat po jejím reflektování, napsal krátkou esej, která byla přeložena do mnoha jazyků. Na konci textu nabízíte sérii otázek, na něž by si měli čtenáři odpovědět. Tou první je: „Ke kterým z pozastavených aktivit byste se už nechtěli vracet?“ Zajímalo by mě, co jste si uvědomil vy osobně, když vaše domovská země a nejbližší okolí bylo zasažené koronavirem?
Musím přiznat, že mám problém zodpovědět svůj vlastní dotazník a obdivuju ty, kteří zvládli zodpovědět všechny otázky. Na tu první otázku většinou lidé nedávají příliš zajímavou odpověď. Často jde o věci, které upřednostňují, ale nemají je v oblibě. Já bych se například obešel bez toho, že v mé ulici v Paříži budou znovu hlučet auta, nebo něco takového. Ale zajímavé to začíná být až u další otázky – pokud s touto aktivitu nesouhlasíte, chcete ji zničit nebo zastavit, co byste dělali s lidmi, kteří se jí věnují? Můžete například říct, že už nechcete zažívat masový turismus, který likviduje vaše město. Dobře, ale co bude se všemi těmi lidmi, kteří investovali do restaurací, hostelů nebo provázejí po městě? Odpověď na tuhle otázku vás vede k tomu, abyste přehodnotil svou prvotní myšlenku. A tak dále.

Filozof Petříček získá Seifertovu cenu. Porota ocenila jeho knihu Filosofie en noir

Číst článek

Myslím, že to je důvod, proč tenhle dotazník zaznamenal takový úspěch. Byl jsem ohromen tím, kolik lidí se ho zúčastnilo a stále účastní. Myslím, že to zahrálo na tu správnou strunu a lidé také měli dost času kvůli izolaci. Cílem je posunout se dál od pouhých názorů.

Obzvlášť v ekologické sféře lidé razí hodně názorů. Chtějí dosáhnout lepšího světa a zabránit klimatické katastrofě. Ale za cenu těchto mínění ničím neplatí. Tenhle dotazník je cestou k tomu, jak je zakotvit a zastavit snění ve stylu „přeju si, aby zmizelo to, to a to“. Dobře, ale pak musíte zodpovědět, jak se od těchto přání dostanete k nějaké uskutečnitelné společné politice. V tomuž mají lidé mnohem méně jasno. Ten dotazník byl v tomto ohledu užitečný i pro mě.

Takže jste sbíral různé odpovědi? Našel jste v nich nějaké jednotící linky?
Ne, o to jsem se ani nesnažil. Naopak se teď na našich stránkách pokoušíme lidi vést k tomu, aby se své odpovědi pokusili znovu popsat a sami se organizovali. Sbírat a shromažďovat odpovědi jsme nechtěli. Naším záměrem nebylo dělat průzkum, ale přivést lidi k tomu, aby si uvědomili své vlastní osobní vztahy. Další důvod, který je také spojen s ekologickou otázkou, je ten, že když říkáme „Evropská komise by měla dělat to či ono anebo že bychom měli zabránit klimatické pohromě“, tak oslovujeme autoritu, která vůbec neexistuje. Já jsem se pokusil porovnat pravomoci a legitimitu, které mají jednotlivé země v případě viru a ohroženého zdraví lidí, s chybějící autoritou v případě ekologické otázky. I když co do bezpečnosti obyvatel a otázek života a smrti je druhá zmíněná krize daleko významnější než ta první, názory a politika se v těchto dvou případech velmi liší. Přišlo mi velmi zajímavé to prozkoumat.

Dřív se generace měnily každých 20 let. Teď třicátník nerozumí jen o pět let mladším, říká spisovatel Cílek

Číst článek

V nedávném rozhovoru pro britský deník The Guardian jste uvedl, že bychom neměli zapomínat na to, že rámovat vše ekonomickými termíny je v lidských dějinách nová věc. Pandemie podle vás ukázala, že ekonomika je velmi úzký a omezený způsob, jak organizovat život a rozhodovat, kdo je a kdo není důležitý. Co by podle vás měl být vhodný korektiv k všudypřítomným ekonomickým termínům a metaforám?
Docela by mě zajímalo, co se děje ve vaší zemi - vzhledem k tomu, že dříve byla podřízena socialismu, posléze typu divokého kapitalismu a mnoha nuancím mezi nimi. Máte tak jistou výhodu, pokud to tak můžu nazvat. Odezvy na covid-19 a virus tak mohly být u vás chápány jinak.

Skutečnost, že se ekonomika může zastavit, je opravdu zajímavá. Pokud chcete lidem vnucovat myšlenku nekonečného rozvoje, rozhodně byste je neměl nechat dva měsíce přemýšlet. To je jisté. Každý teď mluví o návratu zpět, ale tohle malé přerušení tady zůstane. Je to jako, když proděláte nějakou nemoc. Jistě, posléze se vrátíte do práce a k zaběhlé rutině, ale ve vaší hlavě zůstane malá obava či podezření, že není tak úplně správné se k těm starým věcem vrátit.

Je příliš brzy na to říct, jaké budou důsledky, ale z hlediska oddanosti ideálům ekonomizace a nekonečného pokroku to bylo užitečné cvičení. Trochu jako nějaký svátek. Dělo se to během postního období mezi křesťany i muslimy, což mi přijde docela zajímavé.

Role umění

Naslouchejte vědě a faktům. Podobné věty teď zaznívají často nejen od vědců, a to ve spojitosti s klimatickou změnou i pandemií koronaviru. Hodně lidí vědcům důvěřuje a mnozí očekávají, že dokážou vyřešit téměř všechny problémy, kterým čelíme. Ale další jsou skeptičtí. Nevěří, že badatelé nabízejí objektivní interpretace dat, nebo se domnívají, že vědci jsou vedeni nějakými postranními úmysly. Jako někdo, kdo řadu let studoval vědce při výzkumech a vědu jako určitou sociální praxi, řekl byste, že způsob, jakým odborníci řeší koronavirovou krizi, může vědě pomoct, nebo jí spíše uškodit?
To se liší napříč jednotlivými státy, ale přinejmenším v západní Evropě se toho teď lidé o vědě hodně učí. Vycházím z novin, protože jsme teď všichni zavření doma. Řekl bych, že lidé zjistili, že už jenom počítání mrtvých je docela věda, že není jednoduché porozumět mechanismům, jak se virus šíří, a jestli mají udržovat odstup jeden, nebo dva metry. Myslím, že to byl experiment, který veřejnost naučil, co je věda.

Vědci ověřují jednu z mutací koronaviru. Podle studie by mohla být nakažlivější než originální verze

Číst článek

Teď vidí, že občas je možné dosáhnout objektivního faktu, ale vyžaduje to čas. Je to pomalá a kolektivní činnost, která také zahrnuje různá pochybení, lobbing, statistické chyby a řadu dalších věcí. Řekl bych, že mnozí lidé, kteří věřili ve vědu, jako by šlo o nějakou náboženskou oblast, které bychom měli plně důvěřovat, se teď poučili. Vidí, že věda je dobrá a potřebujeme ji, i když nás může zklamat.

Žít s vědou a jejími nejistotami je stejné jako žít vedle viru. Viry tady budou vždy a nikdy se jich nezbavíme. Většina virů je vlastně užitečných. Stejně tak se musíme naučit žít s vědou, která není stoprocentně nepochybná. Je relativní, ale také relativně objektivní.

Vědci, kteří monitorují změny v atmosférickém systému, oceánech, kryosféře a různých ekosystémech, poukazují na vliv antropogenních emisí na změnu klimatu desítky let. Mnozí z nich už působí trochu zoufale. Navzdory informacím, které zveřejňují, státy, firmy a další aktéři podle odborných propočtů nesnižují emise CO2 dostatečně rychle. Vědci se přitom snaží apelovat na změny a produkovat víc dat. Jako sociální vědec, řekl byste, že možná opomíjejí nějaké důležité faktory nebo aktéry – že říkat pravdu a opakovat konsensus většiny odborníků zkrátka nestačí?
Vědci jsou často velmi naivní, co se týče toho, jak veřejnost chápe naši činnost. Za prvé proto, že to je velmi odborné, ale také tam nejde o pedagogický vztah. Jedna věc je na něčem trvat a druhá je, jaké to má konsekvence. V tomto případě lidem říkáte, aby radikálně změnili svůj způsob života. Představa, že můžete lidi seznámit s komplikovaným odborným tvrzením, přidat varování, aby naprosto změnili své životy, a lidé to bez váhání přijmou, je asi chybná. Odpor lidí vůči pravdě, kterou přináší vědecký diskurs, je úměrný velikosti této krize a rozsahu změn, které musejí provést ve způsobu svého života. To je důležité téma v mé knize Zpátky na zem.

Stav pandemie na prahu prázdnin. Česko by potřebovalo hlavně větší testovací kapacitu, říká virolog Plevka

Číst článek

Je třeba se vrátit a v metaforickém slova smyslu přistát na místě, které dokážou určit informovaní vědci. To znamená kolektivní pohyb milionů lidí. Tohle ale samotní vědci nezvládnou, i když disponují mocí pravdy a objektivních faktů. To se zatím nikdy nepodařilo. Napsal jsem několik knih o Pasteurově případu z 19. století. Ani tam to nešlo hladce, byť tehdy byla věda možná respektovanější a přístupnější pro veřejnost, než je tomu dnes. Vědci by měli dělat svou práci, ale neměli by spěchat. Znám řadu z nich a vím, jak zoufalí jsou z toho, že reakce lidí neodpovídá závažnosti jejich zjištění. Proto je mezi tím třeba udělat hodně politických kroků. Nechce se nám do nich, ale udělat to musíme. Je to naše práce, ne jejich.

A jaká by v tomto ohledu měla být role sociálních vědců? Pomůže, když budou odhalovat související politické, finanční a jiné vazby podobně, jako se o to snaží novináři?
Ano, média jsou velmi důležitá, ale já se teď velmi zajímám o roli umění v obecném slova smyslu. Jeden z důvodů, proč nedokážeme přijmout tyto opravdu špatné zprávy, je, že nám schází schopnost je vstřebat. Nemáme na to dostatek vnitřní energie. Nejsme zvyklí brát ohledy na tak rozsáhlé věci jako klima nebo tak mnohočetné jevy jako biodiverzita. To znamená, že se musíme mentálně i esteticky připravit a rozvinout schopnost porozumět tomu, co nám vědci říkají. To je hlavní úkol. Musíme vyzkoušet umění, divadlo, hudbu i výstavy. Já teď mám v Karlsruhe další velkou výstavu s názvem Critical Zones. Napsal jsem hru, vyzkoušel performance i přednášky. Všechno stojí za pokus. A je na intelektuálech, aby to zkoušeli. Řekl bych, že to teď patří k jejich úloze.

Přes tři miliony lidí v Evropě zachránila přísná karanténní opatření, uvádí britská studie

Číst článek

Na sociálních vědcích je analyzovat různé typy sítí a posunout se od špatných zpráv, které přináší věda. Musejí sledovat politické akce jednu po druhé. To, co teď dělám já se zmíněným dotazníkem a ve své knize, se od sociálních věd velmi liší. Snažím se přiblížit k obavám malých skupin občanů a rozporům, ve kterých se nacházejí. Všichni jsme teď plní rozporů.

Můžu říct, že chci snížit množství oxidu uhličitého v atmosféře a zároveň přiznám, že po měsících strávených doma bych moc rád odcestoval někam letadlem. To jsou protichůdné myšlenky, které ustavičně máme. A pokud tyto rozpory nebudeme moct vyjádřit skrze umění, sociální vědy, interview nebo nějaký druh politického narativu, tak se nepohneme z místa. Dostávali bychom nové informace, ale nedošlo by na žádné činy. Tohle je důležité pro vědce, kteří se zabývají klimatem.

O koronaviru a onemocnění covid-19 bychom nevěděli vůbec nic bez statistiky, analýzy DNA a dalších vědeckých metod. S klimatem to je stejné. Bez vědců bychom si asi dlouho žádných změn nevšimli. Já možná trochu ano, protože pocházím z vinařské rodiny a vím, že jsme museli přesunout vinobraní z října na září. Takových věcí bychom si všimli, ale nepřipisovali bychom to modifikaci celoplanetárního systému.

‚Žijí na jiné planetě‘

Vaši knihu Zpátky na zem s podtitulem Jak se vyznat v politice Nového klimatické režimu v červnu vydalo české nakladatelství Neklid. V knize argumentujete, že lidé potřebují rozvinout nové schopnosti orientace ve světě a vidění vztahů mezi různými bytostmi a prostředím, které by nemělo být chápáno jako nějaká oddělená kategorie. Pokud se podle vás musíme vrátit a přistát zpátky na zemi a stát se více pozemskými, kde se nacházíme teď?
Skvělé vysvětlení zmíněné v knize představila vláda USA, ke které se později připojily vlády Brazílie, Ruska a z části také Indie. V podstatě řekly, že nežijí na stejné planetě a míří někam, kam je nemůžete sledovat. Tím jsou myšleny miliardy lidí, jejichž osud je nezajímá. Řekl bych, že celý horizont moderní politiky, který fungoval až do nástupu Donalda Trumpa, byl tímto otřesen. Doposud jsme měli všichni na Zemi směřovat kupředu pod vlivem modernizačního étosu. Jak ve vaší zemi dobře víte, tento duch sdíleli kapitalisté i komunisté. Zkrátka tu byla společná idea, že dokážeme modernizovat celou planetu. Ta je teď roztříštěná. Situace se vyjasnila a lidé se chtějí někam pohnout.

Britská firma začíná s výrobou vakcíny na covid-19. Připravuje se pro případ úspěšných klinických testů

Číst článek

Politika teď není příliš složitá. Jsou tady fantasté, kteří chtějí Zemi opustit. Dalším zbývají v podstatě dvě možnosti. Jednou z nich je cesta, po které se vydali třeba vaši sousedé v Polsku. Řekli si, že uzavřou celou tu sadu identit, kterou zdědili z minulosti a že je třeba zavrhnout i spojitosti s ostatními. Tohle dědictví je sice kompletně vymyšlené, ale na tom nezáleží. Je to určitá etnizace či folklorizace minulosti. Třetí možnost, která zbývá, nespočívá v obratu k identitě ani eskapismu. Úkolem je si přiznat, že další vývoj nebude pokračovat tak, jak jsme si představovali.

Nedůvěřujeme identitě, protože to by nás mohlo přivést do ještě větší pohromy. Proto musíme přesunout pozornost a položit nové základy. Je jasné, že odvěké pojetí státu na to není příliš dobře uzpůsobené. Proto tenhle pozemský způsob vyžaduje dlouhý průzkum toho, co je to vlastně za místo, na kterém přistaneme, a také kde leží. Nemám lepší popis.

Jistý pokrok jsme udělali v katalogu výstavy Critical Zones. Jde o velmi opatrné probádání pozemského. Ale rozhodně se liší od minulých pojetí jako životní prostředí, přírodní svět nebo planeta. Souvisí to s otázkou geopolitiky, která byla nově vyjádřena a přerozdělena. Veškerá politika je dnes geopolitikou, i když se odehrává pouze v jedné vesnici nebo zemi. V tomto ohledu není evropská dimenze vůbec špatná. Evropa je zajímavá. Má správnou velikost a složitost na to, aby se tím zabývala.

Vy v této souvislosti často propagujete teorii Gaia, kterou rozvinul britský vědec James Lovelock. Někdy se jeho pojetí chápe tak, že Země je velký superorganimus. Proč si myslíte, že právě tato teorie by mohla pomoct v tom, co jste popsal?
Právě proto, že Gaia není žádný superorganismus. Gaia se sestává zrovna z takových věcí, jako je koronavirus. Je složena z velké části právě z virů. Není na tom nic globálního. Jde o míšení a komunikaci mnoha různých entit. Jelikož nejde o superorganismus, umožňuje přepsat politiku. Příroda tohle nedokáže. Příroda byla chápaná jako něco vnějšího, co se sestává ze zákonů, které znají vědci.

Pandemie koronaviru dočasně ukončila nedostatek hélia. Jeho cena ale neustále roste

Číst článek

Gaia je docela jiné zvíře. Studují ho odlišné disciplíny a má jiný dopad na to, jak pohlížíme sami na sebe. To je celá myšlenka mé výstavy. Gaia je alternativa k přírodě. Je mnohem účinnější a více politizovatelná než příroda. Gaia je velmi důležitá a pojednává o tom moje kniha Facing Gaia. Ale od té doby jsem spolu s vědcem Timem Lentonem vydal sérii prací, které považuji za významné. Snažíme se v nich ukázat, proč byla Gaia tak nepochopena a proč je důležité ji brát vážně a vědecky. Protože v návaznosti na to, jestli se k ní budeme vztahovat vědecky, vyplynou zcela odlišné politické důsledky. 

Zmínil jste roli umění a teď popsal význam teorie Gaia. Ta dostala jméno po řecké bohyni. V práci Jamese Lovelocka nejde o náboženský termín. Ale zajímalo by mě, jestli podle vás v rozvinutí chápaní nových souvislostí, o nichž jsme mluvili, může hrát nějakou roli víra a náboženství?
Ano, v prvé řadě je významné, že Gaia je mytická bohyně. Je důležité, aby vědecký pohled nesl název po mytickém činiteli. Pozemskost je také tradiční otázkou pro křesťanské náboženství. Velmi zajímavým způsobem ji s mnoha rozpory znovuobjevil papež František v encyklice Laudato si'. Tu mnozí katolíci nenávidí, protože je velmi pozemská a oni chtějí dál upírat zrak nahoru. Ale myslím, že František našel ten správný klíč, jak o této věci mluvit. Tím je jazyk chudých. Fakt, že na nás křičí Země a chudí lidé, je velmi důležitá zpráva. Nemyslím si, že dokážeme zvládnout ekologickou krizi, aniž bychom využili energii, zanícení, teologii, techniky a rituály, které jsou spojené s křesťanstvím. Samozřejmě teď mluvím o Evropě. V jiných regionech existuje řada odlišných náboženství, které je třeba vzít v potaz. Ale ano, pro evropskou tradici je náboženský aspekt velmi důležitý.

Zdravotní ústav schválil českou metodu detekce koronaviru. Je levnější a stejně účinná, tvrdí vědci

Číst článek

Vím, že se s papežem Františkem shodujete v tom, že spojujete klimatickou změnu, sociální nerovnost i migraci jako součásti jedné krize. Jeho ústřední myšlenkou je, že Země je společným domovem všech lidí a všichni by se měli zeptat sami sebe, jaký svět chtějí po sobě zanechat svým dětem a vnoučatům. Řekl byste, že tenhle apel na mezigenerační solidaritu je ten správný mechanismus, který přiměje lidi jednat s ohledem na situaci vzdálenou desítky let v budoucnosti?
Potřebujeme všechno. Neobejdeme se bez dobré vědy, dobrého náboženství, dobrého umění a dobré politiky. Té je přitom nejtěžší dosáhnout. Krize, kterou prožíváme, je tak všeobjímající a mnohonásobná, že nemůžeme dělat jen jednu věc bez těch ostatních.

Nemyslíte, že někdy rozdělení do kategorií, jako jsou věda, umění a další, situaci komplikuje, protože nemůžeme jednat více, řekněme holistickým způsobem?
Holismus není nejvhodnější ze stejného důvodu, proč Gaia není superorganismus. Neměli bychom se snažit o to být holističtí. Měli bychom se snažit být svatí. Holismus je způsob, jak věci dát vláknitou nebo síťovitou povahu. Bariéry mezi kategoriemi je potřeba rozebrat, ale nikdy mi nepřišlo, že je těžké tyto hranice překračovat. Stále jsou jisté rozdíly mezi Českem, Německem a Rakouskem, ale můžete překročit hranice.

Dezinfekce celých pláží nemá žádný smysl a navíc k ní dochází přirozeně

Číst článek

Už jste to zmínil. Mnozí včetně řady bohatých a vlivných lidí věří, že toho nemusíme zas tak moc měnit. Stačí počkat na to, až vědci a inženýři tuhle krizi vyřeší. Přijdou s nějakou novou revoluční technologií a třeba vyvinou způsob, jak odsát oxid uhličitý z atmosféry. Je to starý příběh o moderní vědě, která pomůže lidem překonat problémy. Jak tohle smýšlení hodnotíte?
To je kalifornský eskapismus. Tenhle přístup není těžké lokalizovat. Jde o ideu z 20. století přesunutou do 21. století. Je to hypermodernismus. Modernismus zahrnoval představu, že se ho může každý zúčastnit. Současné únikové projekty, jako je cesta na Mars nebo geoinženýrství, jsou vytvořené několika lidmi pro malý okruh lidí. Je to myšlení bunkrového typu, který není spojený s historií modernismu. Jde jim doslova o přesun na jinou planetu. My nežijeme na stejné planetě jako oni.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme