Naše dědičná kopírka je velmi výkonná, tvrdí vědci. Zkoumali, jak se ukládá DNA od otce a matky

Badatelé z floridské státní univerzity rozluštili záhadu, která trápila jejich kolegy desítky let. Hledali a našli v dědičné informaci myší úseky, které řídí její kopírování. Přišli také na to, že klíčový je čas, kdy se duplikát tvoří.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

DNA (ilustrační foto) | Foto: DennisM2 | Zdroj: Flickr

Přenos dědičné informace je založen na tom, že se zkopíruje molekula DNA. Jeden řetězec zůstane z původní DNA a druhý vznikne nový. „Kopírka je to velice výkonná, protože naše DNA je asi tak metr dlouhá, a to od každého z rodičů,“ říká evoluční a molekulární biolog Anton Markoš.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Laboratoř

Aby naše buňka, která se právě dělí, zdědila obě kopie DNA, od otce i od matky, musí celý proces začít a skončit najednou. Genetický kód vědec přirovnává ke knize o 8000 stranách rozdělené do 48 sešitů. „Nesmí v nich být něco dvakrát a žádná stránka vypadnout,“ doplňuje Markoš.

Místo a čas

To, že se dědičný materiál kopíruje, víme už desítky let. Teprve díky pokusům floridských vědců se potvrdilo, že v různou dobu se genetický materiál čte různě a jinak se skládá v buňkách.

Vědci chtějí dekódovat DNA všech druhů živočichů a rostlin. Projekt přirovnávají k letu na Měsíc

Číst článek

„Kopírovací zařízení je třeba navést, aby se vše spustilo najednou,“ upozorňuje vědec. I kvůli délce molekuly DNA se tento buněčný stroj nemůže napojit kamkoliv, ale jen na přesně definovaná místa.

Princip dělení dědičné informace je u všech živých organismů podobný, bakterie ho ale mají trochu jiný než rostliny, zvířata nebo my.

Konkrétní buňka našeho těla vždy doroste, a pak se musí rozdělit. Přitom se i genetický zápis v ní musí rozdělit precizně. „Jestliže jsou na kopírovacím jevišti stovky herců, choreografie musí být neuvěřitelně přesná,“ doplňuje Markoš.

Vystřižený režisér

Během čtení DNA vidí kopírovací mašinerie úseky, které ji řeknou, kde začít, jako bychom šli při četbě knihy třeba na první odstavec první kapitoly.

Vědci upozorňují, že je to důležité, zvláště když vzniká zárodek, embryo. Chyby dědičné kopírky nás ale poškozují, i když jsme starší. Zoologa Pavla Stopku práce floridských vědců oslovila hledáním místa v DNA, které režíruje průběh kopírovací akce zvané replikace.

Značkovat různé části DNA a hledat, co kde v genetickém kódu leží, je ve vědě už desetiletí běžný postup. Tentokrát vědci navíc odstranili ty úseky DNA, u nichž předpokládali, že plní režijní úkoly.

„Vystřihli je pomocí CRISPR technologie a replikace najednou fungovala chaoticky,“ popisuje Stopka vyústění pokusu.

Desetitísíce prací

Podobnému úspěchu obvykle předcházejí stovky, tisíce až desetitisíce diplomových a disertačních prací. „Teď něco objevujeme díky novým technologiím, ale stojíme na ramenou těch, kteří to dělali před námi,“ připomíná Stopka.

Vědci budou hledat slavnou lochnesku. Doufají, že záhadu rozluští díky vzorkům DNA

Číst článek

Objev byl založen na kombinaci práce na počítačích a v laboratoři. „Používám enzymy nebo organické látky, aby rozrušily membránu, a díky tomu se dostanu k jádru,“ vysvětluje biolog princip práce.

Vědci využili i metodu molekulární biologie, k DNA vláknu vyrobili vlákno komplementární a na něj navěsili fluorescenční barvu.

Barevný režisér

Ve snaze najít režijní místa, tedy ty úseky DNA, které řídí kopírování dědičné informace, vědci různě obměňovali geny. Než řídicí úseky našli, vyzkoušeli stovky takových mutací.

„Režisér musí něco vydržet, musí režírovat, i když má kocovinu,“ přibližuje situaci s humorem Anton Markoš. Když tedy autoři studie vícekrát zkusili, co která část genetického kódu myši vydrží, nakonec našli tu, která byla pro replikaci klíčová.

Které z polských dvojčat zavinilo dopravní nehodu? ‚Bude to oříšek,‘ říká forenzní genetik

Číst článek

Kopírování DNA v buňkách našeho těla je podmínkou života. Podle Pavla Stopky jde proto o přísně chráněný postup. Přesto při něm někdy dojde k chybám. „Většina chybných embryí je odvržena už na začátku,“ připomíná zoolog.

Špion a evoluce

Z etických důvodů vědec zdůrazňuje, že je třeba, aby biomedicínský výzkum úzce spolupracoval s evolučními biology. „Některá místa jsou náchylná k častým změnám, rekombinacím a nemusí tak vadit, když je změníme,“ říká Stopka.

Jiná místa, která jsou takzvaně pod selekcí, musí zůstat stejná. „Tak daleko jako v bondovce, kde korejskému špionovi vyměnili celou DNA, to není,“ dodává Anton Markoš. Také podle něj dílčí úpravy genů možné jsou.

Polští policisté hledají viníka nehody mezi dvojčaty. Mají stejnou DNA, opilí byli oba

Číst článek

Znalost toho, jak je řízeno kopírování naší dědičné informace, je pro biomedicínu zásadní věc. Mohla by přispět k léčbě některých dědičných nemocí. Anton Markoš jako příklad uvádí pokusy vědců o výměnu genů, který vyvolávají cystickou fibrózu.

„Když mi vymění jeden gen v plicním epitelu, zemře se mnou,“ vysvětluje biolog důvody, proč jde o méně rizikovou operaci. Opatrnost je podle něj na místě při změnách DNA v pohlavních buňkách. Ty totiž zdědí následující generace.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme