Utíká dovolená a léto stále rychleji? Potřebujete nové a zábavné zkušenosti, radí neurovědkyně
„Skutečně dochází k tomu, že čím jsme starší, tím nám subjektivně čas plyne rychleji,“ říká Tereza Nekovářová, která se věnuje mimo jiné neurofyziologii paměti nebo kognitivní psychologii. Neurovědkyně Kristýna Malenínská v rozhovoru pro Radio Wave doplňuje, že klíčem k tomu, abychom si třeba dovolenou více užili, je vědomě si všímat toho, co prožíváme.
Jak to, že čím jsme starší, tím se nám zdá léto kratší?
Tereza Nekovářová: Můžeme to nazvat sémantickou pastí. Čas vnímáme na různých škálách, na kterých se podílí různé mechanismy jak kognitivní, psychologické, tak i neurofyziologické.
V naší výzkumné skupině se zabýváme studiem takzvaného intervalového časování, což je náš subjektivní čas, který se týká vteřin, uvědomovaného časování okolního světa a nás samotných. Je to na škále desetin až desítek vteřin.
Jakou funkci při subjektivním vnímání času v našich vzpomínkách hrají fotografie? Poslechněte si celý příspěvek
Fenomén „čím jsem starší, tím je čas rychlejší“ pozorujeme na sobě, pozorujeme ho subjektivně. V literatuře se s ním můžeme setkat a týká se jiných mechanismů, je založený spíš na autobiografické, osobní paměti. A skutečně dochází k tomu, že čím jsme dospělejší, čím jsme starší, tím subjektivně vnímáme, že čas plyne rychleji.
Můžeme pro to mít různá vysvětlení. Zmiňuje se třeba to, že vzpomínky, které máme z mládí, jsou události, které se třeba staly poprvé, jsou pro nás subjektivně důležitější. Paměť se kolem nich při zpětném ohledu jako by natahuje.
Souvisí to, jak vnímám čas, s tím, jak ho trávím?
Nekovářová: Ano, to je něco, co nazýváme časovým paradoxem. Znamená to, že pokud děláme věci, které jsou pro nás zábavnější, tak v tu chvíli nám čas utíká rychleji. Ale při zpětném pohledu to vnímám celé jako delší.
Rodiče se často kritizováním snaží motivovat. Dětem tím spíš srazí sebevědomí, varuje psycholožka
Číst článek
Pokud mám zábavnou dovolenou, tak mi uteče velmi rychle, ale zpětně ve vzpomínkách utvoří důležitý moment, který paměť subjektivně protahuje.
Mohli bychom říci, že pokud chceme čas trochu natáhnout a zpomalit, tak je dobré zažívat věci, které jsou nové a utvoří tu paměťovou stopu, kterou si budeme vybavovat a která čas protáhne.
A znamená to, že pokud děláme něco stereotypně, třeba chodíme do práce, jezdíme na stejnou chalupu, tak si to vlastně subjektivně zkracujeme?
Nekovářová: Stereotypní věci vedou k tomu, že nám čas a události začnou splývat. Určitým stereotypům se v životě nevyhneme, ale asi je dobré si vždy najít nějaký moment, něco zajímavého, co ozvláštní ten časový okamžik a učiní ho hodným zapamatování.
Dá se s tím vědomě pracovat? Mohu si vědomě čas prodlužit, pokud dělám něco příjemného a důležitého? Nebo zkrátit, když chci třeba co nejrychleji odejít od zubaře?
Kristýna Malenínská: Pokud si chci daný okamžik více zapamatovat a déle v něm zůstat, tak to hlavní je fenomén zvaný jako bytí v přítomném okamžiku.
Jde o to, že se z toho okamžiku nesnažíme utíkat myšlenkami jinam, ale snažíme se mít hlavu spíše vyčištěnou a věnovat se doopravdy tomu okamžiku. Věnujeme se tomu, co se děje v našem těle. Nebo se můžu věnovat i okolí, líbí se mi západ slunce, tak mu dávám pozornost. Čistou hlavu dávám tomu, jak krásně to sluníčko zapadá.
Mladých uživatelů drog ubývá, ztráta kontroly po intoxikaci už není cool, upozorňuje expert Mravčík
Číst článek
A když čekám ve frontě, když jsem u zubaře, tak chci ten okamžik co nejvíce „zdrcnout“, tak ho můžu vyplnit činností, která nás od toho okamžiku, od nás samotných, pozorností trochu odvede. Můžu si začít číst knížku, poslouchat hudbu.
Určitě to znáte ze situací, kdy čtete skvělý román a v ten moment jsou čtyři ráno a člověk vůbec neví, jak se k tomu okamžiku dostal.
Funguje to i zpětně? Můžu si dovolenou prodloužit třeba tím, že udělám hodně fotografií, a když si je prohlížím, tak si ten moment v paměti modifikuji?
Malenínská: Ano, když si vezmete fotky z dovolené, tak se do té doby znovu vracíte a vzpomínky oživujete. A tím je vlastně děláte ve své paměti zásadnější. Vybavíte si přes ty fotky více detailů a tím vlastně vzpomínku ve své hlavě natáhnete. V paměti pak vydrží déle, zabírá více místa a tím pádem i víc času.
Nekovářová: Zároveň tím, že si vzpomínku vybavujeme, tak ji děláme trochu zranitelnou. Ne vždy si ji pak uložíme stejně, jako se skutečně stala nebo jak jsme si ji vybavili předtím.
Celou reportáž si poslechněte v audiozáznamu.
