Britští vědci zhodnotili skoro 60 tisíc různých potravin z pohledu využití půdy, vody i emisí
Vědci z Oxfordské univerzity zkoumali vliv jídla a nápojů prodávaných v supermarketech na životní prostředí i lidské zdraví. Odborníci pomocí počítačového algoritmu ohodnotili složení 57 tisíc různých potravin včetně těch průmyslově upravených, které se skládají z velkého množství surovin. Novou studii zveřejnil americký Sborník Národní akademie věd (PNAS).
„Stojíme teď mezi oříšky a různými slanými křupkami a dobrůtkami…“ popisuje u regálu s buráky a mandlemi lékařka Eliška Selinger, která působí jako nutriční epidemioložka na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Poslechněte si celou reportáž Štěpána Sedláčka o hodnocení různých aspektů kvality potravin:
„Ze zdravotního pohledu jsou tyto výrobky poměrně v pořádku. Ze studie ale zároveň vyplynulo, že zrovna mandle a ořechy jsou obecně poměrně náročné na spotřebu vody, takže Enviroscore u nich bude nižší,“ popisuje Eliška Selinger.
Jak popsal jeden z autorů studie doktor Michael Clark z Oxfordské univerzity v rozhovoru pro britský rozhlas BBC, analyzované informace se týkaly například nutričních hodnoty a složení jednotlivých ingrediencí. Asi nepřekvapí, že nejlepší skóre získalo třeba sezonní ovoce, zelenina nebo luštěniny.
„Hovězí a červené maso obecně vychází z environmentálního pohledu nejhůře ze všech hodnocených potravin. Většina lidí se domnívá, že to je právě kvůli emisi skleníkových plynů – můžeme se různě dočíst, že krávy říhají metan a podobně – ale ono to je spíš tím, že krávy toho poměrně hodně snědí. Krmivo pro ně musíme někde pěstovat, a tím pádem máme velkou spotřebu půdy i vody,“ vysvětluje doktorka Selinger.
Nový výzkum nehodnotil jen náročnost potravin z pohledu využití půdy, vody nebo emisí skleníkových plynů, ale vedle těchto ukazatelů zkoumal také jejich vliv na lidské zdraví.
„Byl tam patrný trend, že environmentálně šetrnější potraviny byly skutečně i zdravější. To je důležité, protože to znamená, že můžu být zdravý, a přitom šetrný k životnímu prostředí,“ pokračuje doktorka Selinger.
Nová studie je podle Elišky Selinger cenná mimo jiné v tom, že hodnotí udržitelnost i u jídla, které je složené z více druhů potravin. S tím se ovšem pojí i řada otazníků.
„Autoři sami přiznávají, že nejsou v tuto chvíli schopni přesně započítat dovozovou vzdálenost, protože nejsou schopni dopátrat, odkud některé suroviny putovaly. Nějakým způsobem to tam započítané je, ale ne přesně. Stejně tak byl problém přesně započítat spotřebu surovin během zpracování. Zároveň je třeba přiznat, že některé hodnoty jsou stanovené odhadem na základě podobných produktů. Když se podíváte na složení, tak tam třeba není napsáno, kolik gramů oleje to obsahuje,“ ukazuje Selinger.
Jsou dostupné aplikace
Vědci z Oxfordu věří, že jejich analýza by v budoucnu mohla pomoci k vývoji lepšího značení produktů z pohledu jejich zátěže na životní prostředí. První pokusy jsou už přitom na světě – například označení Eco-Score vzniklé ve Francii, které lze využít také u některých potravin v Česku pomocí mobilní aplikace.
„Jmenuje se Open Food Facts. Můžeme vzít libovolný produkt z poličky a naskenovat si jeho čárový kód. Já jsem například naskenovala čokoládové sušenky a už vidíme, že jejich nutriční kvalita je špatná – mají nutriskóre E. Samozřejmě totiž obsahují velké množství cukrů a tuků. Můžeme si to i rozkliknout podrobněji. Vidíme, že také obsahují aditiva a vidíme, že mají i poměrně vysoký dopad na životní prostředí, který je hodnocen právě skrze Eco-Score. Je to zejména proto, že obsahují nějaké ingredience, které ohrožují chráněné druhy, pravděpodobně půjde o palmový olej. Navíc ztratily hodně bodů na tom, že jsou nevhodně balené,“ říká doktorka Selinger.
Ale i bez podobných značení lze v obchodě dnes už poměrně snadno vybírat zdravé i ekologické jídlo.
Sladkosti do jídelníčku patří. Jinak hrozí, že se děti později ‚utrhnou z řetězu‘, radí terapeutka
Číst článek
„Skutečně platí, že to, co je zdravé pro planetu, je do značné míry zdravé i pro nás. Polovina talíře by měla být tvořena ovocem a zeleninou, ať už tepelně upravenými, nebo syrovými. Základní protein by měl být ten luštěninový. Mohou to být luštěninová jídla i výrobky z luštěnin typu hummus a podobně. Dále sem patří třeba tofu nebo tempeh. A tyto suroviny pak doplňovat o maso jako takové. Je prostě dobré si občas místo řízku zkusit dát něco jiného. Ono to koneckonců prospěje i tělu, protože luštěniny a produkty z nich jsou zdrojem vlákniny a jiných látek, takže když si stravu trochu diverzifikujeme, pomůžeme tím sobě i planetě, což je úplně ideální,“ shrnuje Eliška Selinger z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Důraz na ekologičtější jídlo podle ní bude sílit i s ohledem na to, že celosvětová produkce potravin je zodpovědná za zhruba třetinu světových emisí skleníkových plynů, které mají na svědomí změnu klimatu.
