Zemřel, aby ostatní přežili. Vědci na mumii Grauballského muže studují, jak se žilo v době železné

Mumifikovaná těla pohřbená v bažinách na severu Evropy jsou pro archeology nesmírně cenná. Našli jich už stovky, ale výjimečně zachovaných těl pravěkých lidí je jen zlomek. Jedním z nich je Grauballský muž, kterého objevili kopáči rašeliny v 50. letech minulého století na Jutském poloostrově. Dodnes se mu lidé mohou podívat do tváře v Moesgaardském muzeu nedaleko dánského Aarhusu.

Aarhus Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rysy tváře Grauballského muže neznehodnotily ani dva tisíce let, které uplynuly od jeho smrti | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Český rozhas

Má vousy, zuby, vrásky, vlasy a stále ten samý výraz. Už dva tisíce let. Jeho příběh připomíná současné severské detektivky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Co archeologové odhalili při studiu mumie Grauballského muže?

Vzali ho do bažiny, nijak daleko od místa, kde žili. Uhodili ho do nohy a on spadl na kolena. Stál za ním muž, pravou rukou vytáhl nůž a podřízl mu krk. Řízl velmi hluboko, krev se začala rozlévat do vody. Hned poté muže hodili do vykopané jámy v bažině,“ popisuje pro Radiožurnál kurátorka Pauline Asinghová poslední minuty života Grauballského muže.

Bolely ho zuby

Je to velmi speciální prostředí, kde není žádný kyslík. Je tam zima a roste tam rašeliník. To všechno jsou důvody, proč je tělo dodnes tak dobře zachovalé,“ vysvětluje.

V bažinách s kyselým pH jsou těla po stovky a tisíce let naložená jako okurky v zavařovací sklenici. Lidské ostatky jsou tak zachovalé, že vědci byli v některých případech schopní sejmout přírodně mumifikovaným lidem otisky prstů. A nejen to.

Víme, že než Grauballský muž zemřel, musely ho příšerně bolet zuby. Jeden mu skoro vypadl, navíc v kořenech měl zánět. To proto, že jeho strava byla nezpracovaná a ve všem, co lidé v době železné jedli, byly malé kameny. I v jeho posledním jídle jsme je našli,“ líčí Asinghová.

Čtyřicet mumií, papyrové svitky i keramika. Archeologové v Egyptě objevili pohřební komory z éry Ptolemaiovců

Číst článek

Poslední polévka

Na videu, které se promítá ve vedlejší místnosti, drží sklenici s půl litrem černé tekutiny s hrudkami. Vypadá to jako kávová sedlina, ale ve skutečnosti je to obsah žaludku Grauballského muže.

Jeho posledním jídlem byla polévka ze semen divokých rostlin a stromů. Dodnes rozeznáte všechna semínka, i když je snědl před více než dvěma tisíci lety,“ komentuje kurátorka vzorek muzejních sbírek Moesgaardského muzea.

Poslední jídlo je také vodítkem, proč se vědci domnívají, že Grauballský muž zemřel násilnou smrtí. Jeho sousedé ho obětovali, aby ve zdraví přežili zimu a na jaře zaseli semena do úrodných polí. Bažiny byly pro pravěké lidi na severu Evropy branou do nadpozemského světa. Tady mluvili s bohy. Kromě toho používali rašelinu také k vyhřátí svých obydlí.

Bahenní mumie našli archeologové nejen v Dánsku, ale i na severu Německa, v Nizozemsku nebo v Irsku. Těla v nejlepším stavu dnes vystavují muzea. Stejně jako v Aarhusu lidské ostatky pečlivě zakonzervovaly a teď hlídají, aby zůstaly při stálé teplotě a vlhkosti vzduchu. Stejný výraz jako v pravěku by jim díky tomu mohl vydržet klidně další dva tisíce let.

Matěj Skalický, and Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme