Peněz je ve vědě dost, ale rozdělují se mezi spoustu průměrných, tvrdí vědkyně

Jeden z největších talentů české vědy odchází do zahraničí. Profesorka chemie Jana Roithová v červenci nastupuje na Radboud Universiteit v nizozemském Nijmegenu. „Přála bych si, aby tu byla snaha dostat se na vrchol evropské a světové vědy. Aby existoval plán rozvoje. Potom bych považovala za svou povinnost v tom pomoci. Ale to tady bohužel není,“ konstatuje Roithová.

Doporučujeme Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Profesorka chemie Jana Roithová | Foto: Jana Přinosilová | Zdroj: Český rozhlas

Vědeckých osobností je podle ní v Česku málo, zbytku stačí být průměrný a porovnávat se jen mezi sebou. „Připadá mi, že Masarykova univerzita jde dál a chce se dostat na evropskou úroveň a snaží se přitáhnout nejlepší vědce. Karlova univerzita zatím sedí pohodlně na svém místě,“ soudí Roithová.

„Čím to je, že nám stačí být průměrní? Vidím to i u svého syna, vychováváme tak další generaci. Neženeme je dopředu, aby se srovnávali s těmi nejlepšími, ale každý má tendenci srovnávat se jen se svým sousedem.“

Jana Roithová (česká vědkyně)

Excelence jen v názvu

V rozhovoru pro Českou pozici poznamenala, že většina českých vědců si myslí, že jsou excelentní. „Všechny nové iniciativy mají v názvu slovo excelence. Občas to ale ani nemá za cíl být excelentní a spousta lidí je na to už alergická. Označuje se tak kde co, abychom získali peníze z Evropské unie,“ kritizuje.

Na začátku sice bývá ambiciózní myšlenka, výsledek s tím ale obvykle nemá nic společného. „Pokud už někde je excelentní tým, instituce se ho snaží zarovnat, aby nikdo nevyčníval. Všeobecná snaha je, abychom se všichni měli rádi, byli kamarádi a nikdo nebyl ukřivděný. Takhle ale opravdovou excelenci vybudovat nemůžeme,“ uvedla pro Českou pozici.

A jaké tedy navrhuje řešení? „Je třeba přitáhnout pár excelentních vědců a dát jim do rukou zodpovědnost a rozhodující pravomoci. Ani na Cambridge nemají neomezený rozpočet, ale čas od času se snaží přivést velikánskou osobnost a tím obor nasměrovat novým směrem,“ přibližuje.

Příliš mnoho průměrných

Například profesorů chemie je podle Roithové na Univerzitě Karlově více než na velkých univerzitách v Německu. „Peníze rozdělujeme mezi spousty lidí, kteří jich pak individuálně tolik nemají a nemůžou se posunout dál,“ zdůrazňuje. 

Co ale s průměrnými vědci? „Po sjednocení Německa byli všichni vědci propuštěni a zpět byli najímáni jen ti nejlepší. A nějak se vypořádali i s tou sociální otázkou. Ale pokud potáhnete všechny s sebou, jako je tomu teď, tak se to změnit nedá,“ uzavírá.

Michael Erhart Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme