Zapomeňte na cédéčka a USB disky. Informace budeme možná už brzy zapisovat přímo do molekul

Ještě před pár lety měl každý počítač vypalovačku na CD, dnes už zapisujeme data obvykle na externí disky. Vědci z Ústavu organické chemie a biochemie věří, že bychom v budoucnu mohli informace ukládat do molekul. Článek Jiřího Kalety a jeho týmu na toto téma vydal prestižní Journal of the American Chemical Society.

Experiment Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vědcům pod vedením Jiřího Kalety z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR se podařilo připravit na povrchu pevného nosiče pravidelnou dvourozměrnou vrstvu tvořenou z molekulárních spínačů | Zdroj: Tomáš Belloň/ ÚOCHB

„Každý zhruba ví, jak vypadá vypínač na stěně. My dokážeme udělat zařízení sestavené z atomů, které dokáže plnit funkci vypínače,“ popisuje Jiří Kaleta z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. „Vložíme do něj impuls a na jeho základě dojde buď k vypnutí, nebo zapnutí systému.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Co jsou molekulární spínače a jak fungují?

Nástrojem, který vědcům umožňuje takovýto spínač složený z několika molekul vypnout nebo zapnout, je světlo o určité vlnové délce.

„Posvítíme třeba na molekulární spínač určitým světlem, a on se vypne. Pak přestaneme svítit, nebo vzorek ohřejeme či osvítíme jiným světlem, třeba zeleným, a on se znovu zapne. A tak to můžeme dělat donekonečna,“ popisuje Kaleta.

Takzvané vypnutí nebo zapnutí dané molekuly sice přímo nespouští nebo nevypíná nějaké konkrétní funkce, molekulární spínače ale můžou sloužit jako specifický přenašeč informací.

Léky na povel

„Když na molekulu posvítíme, změní se její geometrie a my jsme toto spektrum schopní přečíst. To znamená, že dokážeme vloženým impulsem zapsat informaci do struktury molekuly a pak ji teoreticky zase přečíst,“ vysvětluje šéf výzkumného týmu.

Tyto molekulární vypínače by tak podle Jiřího Kalety mohly sloužit jako další generace paměťového média. Podobné vypínače se už experimentálně přidávají i do léčiv. Ta se nechají doputovat na místo v těle, kde by měla působit, a pak se toto místo ozáří světlem schopným penetrovat tkáň, a léčivo se aktivuje.

Vojtěch Koval, and Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme