Na Papui Nové Guineji zkoumala hmyz. ‚Začínala jsem nadvakrát, měli mě za čarodějnici,‘ říká vědkyně
Vědkyně to mají v některých částech světa hodně složité. Přesvědčila se o tom tropická ekoložka Kateřina Sam z Biologického centra Akademie věd. Díky prestižnímu ERC grantu zkoumá v pěti zemích světa hmyz v korunách stromů. Jenže v rovníkové Papui Nové Guineji musela začít nadvakrát. Napoprvé ji totiž nařkli, že je čarodějnice, jak popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Jak k tomu obvinění došlo?
Musím říct, že příjezd byl hodně kritický. Můj školitel Vojtěch Novotný mě asi po čtrnácti dnech poslal do lesa s partou asistentů a to vůbec neklaplo. Měli jsme problém s tím, že mě označovali z různých důvodů za čarodějnici. Já jsem naopak nevěděla, že mají problém s tím, že žena má menstruaci.
Poslechněte si celý rozhovor s tropickou ekoložkou Kateřinou Sam z Biologického centra Akademie věd
Spousta kmenů na Papui řeší menstruaci ženy tak, že ji někam zavřou do chýše a ona v těch dnech nesmí komunikovat s mužem, aby ho neuhranula. A já jsem prostě pracovala. Po dvou měsících mě začali napadat, že jsem je uhranula, protože jsem určitě menstruaci měla a zatajila jsem to před nimi a oni jsou teď kvůli tomu nastydlí.
Takže jsme po dvou měsících moji první expedici ukončili, protože jsem se necítila úplně bezpečně. S asistenty nešlo pracovat, protože odmítali dělat.
To znamená, že jste musela nejprve zjistit zvyky a návyky v Papui Nové Guineji, abyste tam vůbec mohla fungovat.
Ano, přesně tak. A potřebovala jsem vyměnit asistenty, aby respektovali, že děláme ornitologii, ptáci lítají, potřebujeme chodit každé ráno do lesa. Jsem tam na půl roku a nemůžu co měsíc být zavřená deset dní někde v chýši.
Tropická ekoložka Kateřina Sam se teď zaměřuje na vztah hmyzu a ptáků v korunách stromů, a to díky svým spolupracovníkům nejen v Papui Nové Guineji, ale také v Číně, Austrálii, Japonsku a Německu.
Byla jsem jednou z prvních žen na stanici, takže neměli žádný precedens, jak se ženou-vědkyní fungovat. A musím říct, že jsem se taky mnohem lépe naučila papuánsky, takže mě začali víc respektovat. Prvního půl roku jsem si tam zařizovala, jak budeme fungovat.
Na začátku jste si tam také našla manžela. Pomohl vám proniknout do jejich světa?
Nepomohl. On vždycky říká: „Ty to děláš úplně špatně!“ On je totiž z jižní části, kde je společnost spíše matriarchální, takže u něj je vůdčí osobností žena, zatímco my jsme pracovali v té severnější části, kde je spíše patriarchální společnost.
Pomohlo vám u Papuánců, že jste měla manžela z jejich národa?
Řekla bych, že spíš naopak. Kmeny, se kterými jsem pracovala, říkaly: „Ty nejsi dobrá žena, ty se o nás nestaráš. Nekrmíš nás. Řekneme to tvému příteli.“ Říkám: „Klidně řekněte. Jemu je to úplně jedno, protože on je tím, kdo to má naopak.“
Hmyz není jen havěť, apelují vědci. I českou krajinu opylují hlavně divoké druhy
Číst článek
A oni, jak dnes necestují, vlastně taky neměli moc přehled o tom, že na jižní straně ostrova to může fungovat takto obráceně.
Na Papui Nové Guineji jste se věnovali predátorům podrostu, to znamená na zemi.
Tam jsme vlastně napoprvé spočetli, kteří predátoři můžou za co, jaké skupiny hmyzu žerou, jak ovlivňují lesk podrostu jako takový. V tropickém lese je to tak, že spousta stromů má velmi těsné vztahy s mravenci. Ti po nich chodí a ožírají z nich hmyz. Ve chvíli, kdy jsme mravence odstranili, tak se tam některý hmyz přemnožil a úplně strom zabil.
Chápali Papuánci, co zkoumáte a proč?
V tomto ohledu jsou velmi chápaví. Les strašně dobře znají a vysvětlit jim, co v něm děláme, bylo velmi jednoduché. Sami pak přicházeli s nápady, jak les vlastně funguje. Když tam nějaký strom umře, jaký to bude mít důsledek. Tohle je na Papui skvělé.
