Čína staví jako by se neoteplovalo. Polovinu světového nárůstu spotřeby elektřiny pokryje uhlí a plyn

Podle Mezinárodní agentury pro energii se čínská výstavba uhelných elektráren a jejich odstavování v Evropě víceméně vyrovávají. Čínský ekonomický růst se v následujících letech bez uhlí neobejde.

Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Meziroční změna výroby elektřiny podle zdroje | Foto: Jan Boček | Zdroj: Český rozhlas

Pokud chce lidstvo udržet oteplení planety pod 1,5 stupněm Celsia, nesmí do atmosféry vypustit víc než 400 miliard tun CO2. Říká to letošní zpráva klimatického panelu IPCC. S ročními emisemi přes 36 miliard tun zbývá do tohoto limitu jen dekáda. Pro hranici dvou stupňů, kterou část vědců považuje stále ještě za schůdnou, zbývá vypustit 1150 miliard tun.

Klíčovým zdrojem emisí uhlíku je energetika. Výroba elektřiny spalováním uhlí a zemního plynu produkuje asi 40 procent světových emisí, v Česku je podíl energetiky na uhlíkové stopě obdobný.

Konec uhlí v roce 2050 nestačí. Důležité je, kolik ho mezitím vypustíme do vzduchu, říká analytik

Číst článek

Globální poptávka po elektřině přitom roste. Po mírném propadu způsobeném pandemií očekává Mezinárodní agentura pro energii (IEA) v roce 2021 pětiprocentní a v roce 2022 čtyřprocentní nárůst spotřeby elektřiny.

Asi polovinu růstu pokryjí nově nainstalované fotovoltaické, větrné a další elektrárny využívající obnovitelné zdroje energie (OZE). Téměř stejně velkou část ale obstarají nové uhelné a plynové elektrárny, upozorňuje červencová zpráva IEA. Výroba „špinavé“ elektřiny se letos podle agentury vrátí na předpandemickou úroveň a příští rok dosáhne nového rekordu.

„Fosilní elektřina podle našich očekávání pokryje 45 procent nové poptávky v roce 2021 a 40 procent v roce 2022,“ píší autoři zprávy IAE. „Krátkodobé trendy na globálním trhu s elektřinou tak neodpovídají trajektorii vedoucí k nulovým emisím.“

Čína staví, Evropa odpojuje

Motorem růstu – ekonomického i energetického – je Čína. Zatímco ve zbytku světa poptávka po elektřině během pandemie klesala, v Číně stoupala – a v roce 2022 bude prognózy IAE téměř o dvacet procent vyšší než loni.

Zpráva o trhu s elektřinou

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) vydala v červenci 2021 rozsáhlou zprávu o trhu s elektřinou včetně krátkodobé predikce. Celou zprávu si můžete stáhnout zde.

Peking loni pod mezinárodním tlakem ohlásil ambici dosáhnout do roku 2060 uhlíkové neutrality a před měsícem spustil největší systém obchodování s emisemi na planetě. Čínské datum konce uhlí je sice deset let za ostatními signatáři Pařížské dohody, jeho praktický dopad ale spočívá v nastavení trajektorie, po které mají emise začít klesat. Vrcholu mají podle plánu dosáhnout v roce 2030.

Čína je paradoxně lídrem ve využití obnovitelných zdrojů, alespoň v absolutních číslech. Postavila polovinu globálního nainstalovaného výkonu z obnovitelných zdrojů, v roce 2020 to bylo celkem 280 GW.

Dobrodružství fotovoltaiky. Proč se ze solární naděje stala zatracovaná cesta české energetiky?

Číst článek

Jenže ve stejném roce byla Čína světovou jedničkou také ve výstavbě uhelných elektráren. Přidala 19 GW uhelné kapacity a naplánovala dalších 38 GW. Aktuálně má rozestavěné uhelné elektrárny s 90 GW celkového výkonu.

Čínská energetická politika tak působí dvěma protichůdnými směry, popisují analytici IEA.

„Na jednu stranu prezident Si Ťin-pching […] vysílá jasný signál, že role uhlí ve výrobě elektřiny bude klesat,“ připomínají. „Jenže během studené vlny v prosinci 2020 mělo hned několik čínských provincií potíže se zásobováním elektřinou. Příčinou výpadků byl nedostatek uhlí, problémy s elektrickou sítí nebo nedostatečný nainstalovaný výkon. Ten proto bude zřejmě do roku 2025 růst a pak několik let zůstane na stejné úrovni, než konečně dojde ke snížení.“

Důvodů, proč si Čína nevystačí například s kombinací obnovitelných zdrojů a jádra, je celá řada. Část z nich vysvětlujeme ve starším článku Dobrodružství fotovoltaiky. Proč se ze solární naděje stala zatracovaná cesta české energetiky? V něm se sice věnujeme roli fotovoltaiky v české energetice, ale popisované zákonitosti platí pro energetiku kdekoliv na světě.

Evropský směr je naopak jednoznačný: unijní země odstavují uhelné elektrárny a nahrazují je obnovitelnými zdroji energie. Hlavním důvodem je cena emisních povolenek, která od roku 2017 vytrvale roste, a snaha zemí o splnění unijních klimatických cílů pro rok 2030, tedy snížení emisí skleníkových plynů na 55 procent úrovně roku 1990. Současná cena povolenek 50 USD za tunu CO2 znamená, že uhlí se nevyplatí.

„Elektrárna Turów 7, zprovozněná letos v květnu, je zřejmě na nějakou dobu poslední uhelný provoz spuštěný v Evropské unii,“ soudí zpráva IAE. Zdůrazňuje, že přibývá zemí, které s uhlím skončily: Švédsko a Rakousko uzavřely poslední uhelné elektrárny loni, Portugalsko letos. Španělsko loni ukončilo provoz poloviny uhelek.

Trend nemíjí ani Česko: minulý týden skončil třetí blok jedné z nejšpinavějších českých hnědouhelných elektráren, v Mělníku. V dalších letech se má tato elektrárna z větší části přeorientovat na zemní plyn.

Globální nevýhra

Oba trendy – čínské rozšiřování a evropské uzavírání uhelných provozů – se dnes vyvažují, propočítávají analytici IAE.

„V roce 2020 se globální kapacita uhelných elektráren zvýšila o necelé procento na 2115 GW,“ píší ve studii. „Čínská výstavba byla téměř stoprocentně kompenzována uzavřením uhelných elektráren jinde. V Severní Americe a Evropě pokračuje uzavírání elektráren, v Asii se uhelná flotila rozšiřuje, ačkoliv pomaleji než dřív. Očekáváme, že do roku 2024 se trend nezmění.“

„Jinde v Asii se od uhelných projektů pod mezinárodním tlakem i tlakem veřejnosti ustupuje,“ dodávají. „Je také obtížnější zajistit financování, neboť přibývá finančních institucí, které se odmítají do uhelných projektů zapojit.“

Překážkou pro snižování emisí v energetice ovšem není pouze Čína. Ta ze srovnání vyprodukovaných emisí CO2 na jednoho obyvatele ani navzdory uhelnému boomu nevychází nejhůř. Vyšší emise na hlavu má Severní Amerika s Austrálií, ale také několik evropských států, včetně Česka. Přes 70 procent emisí uhlíku dnes mají na svědomí státy, které se zavázaly k dosažení uhlíkové neutrality: USA, členské země Evropské unie, Japonsko a Korea směřují k roku 2050. Problém je, že pouze minimum jich stanovený cíl zhmotnilo v zákonech a ještě méně má detailní plán, jak ho dosáhnout.

Následující mapa ukazuje emise CO2 ze spalování fosilních paliv na jednoho obyvatele. Kliknutím na World vpravo nahoře je možné vybrat region, kliknutím na Chart vlevo dole sledovat vývoj emisí v minulosti. 

Poměrně účinnou cestou ke snížení emisí se jeví zpoplatnění emisí skrze systémy emisních povolenek nebo uhlíkovou daň. Po letošním spuštění čínského systému uplatňuje nějakou formu zpoplatnění většina velkých znečišťovatelů – ne však Rusko a Spojené státy.

Kliknutím do mapy ji zvětšíte.

Světové energetice stále dominují fosilní zdroje: 34 procent elektřiny vzniká pálením uhlí a dalších 25 procent spalováním zemního plynu. Nízkoemisní zdroje – jádro a obnovitelné zdroje energie – se podílejí 37 procenty.

„Klíčem k uhlíkové neutralitě je výroba elektřiny,“ opakují vědci ve zprávě IAE. „Poptávka po elektřině se v letech 2020 až 2050 vlivem masivního nahrazení fosilních paliv u koncových uživatelů zvedne více než dvaapůlkrát. Je nutná rapidní a kompletní dekarbonizace.“

„Ústřední změnou bude obrovský růst podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny,“ pokračují. „Výkon slunečních panelů a větrných elektráren v letech 2020 až 2050 vzroste dvacetinásobně. Role biopaliv, vodních a geotermálních elektráren se zvedne téměř 2,5násobně. Doplní je zdvojnásobení výkonu jaderných reaktorů.“

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme