V Praze vznikl moderní kryosklad. Skladovat se v něm budou štěpy pro transplantaci i vzorky od pacientů
Moderní kryosklad obsahuje čtrnáct objemných kontejnerů pro uchovávání štěpů, které jsou určeny k transplantaci. V každém z kryokontejnerů může být skladováno několik tisíc vzorků. Sklad je součástí Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze (ÚHKT).
„Prosím, nenadechujte se toho tekutého dusíku,“ žádá Robert Pytlík, vedoucí oddělení buněčné terapie, zatímco na malou chvíli otevírá jeden z objemných kryokontejnerů, jakýchsi obřích termosek, kterých tu mají celkem čtrnáct. V mžiku se z něj začne valit pára.
„V kryokontejneru je tekutý dusík a jeho páry, ale ta pára, kterou teď vidíme, jsou jen vodní sražené kapičky z atmosféry. Denní odpar tekutého dusíku je 700 litrů, ale toho, že bychom se zde udusili, se nebojíme. Vše je velice bezpečné, monitorované na několika úrovních kyslíkovými čidly,“ ujišťuje lékař.
Zároveň dodává, že součástí moderního kryoskladu je automatizovaná vzduchotechnika, která v případě poklesu kyslíku pod 18 procent zvýší svůj výkon až osminásobně.
Zatím jsou ale kryokontejnery prázdné. Štěpy určené k transplantaci do nich budou přesunuty z externích kryoskladů postupně v průběhu příštích šesti až devíti měsíců. Samotný přesun bude proveden za velice přísných bezpečnostních podmínek.
„Jednak je důležité, abychom znali v každém okamžiku identitu toho kterého buněčného přípravku uskladněného na určité pozici. A samozřejmě jde také o to, aby se přípravky nerozmrazily, aby byla neustále zachována konstantní teplota nižší než 150 stupňů Celsia,“ vysvětluje Pytlík.
Do každého kryokontejneru se vejde tisíc až tři tisíce buněčných přípravků. V tekutém dusíku pak vzorky vydrží spoustu let. Ústav hematologie a krevní transfuze je využije také pro výzkum. K tomu slouží dva roboti situovaní v blízkosti kryokontejnerů.
Vztah s profesorem Pafkem je jedno z privilegií mého života, přiznává chirurg Lischke
Číst článek
Podle Martina Mayera, vedoucího oddělení biomedicínského inženýrství, se do nich vejde až půl milionu vzorků a ÚHKT je může poskytovat výzkumným týmům po celé světě.
„Výhoda biobankingu je v tom, že můžeme od pacientů odebírat velké množství vzorků v různých stádiích jejich onemocnění: od diagnózy přes průběh léčby až k tomu, kdy jsou pacienti dlouhodobě vyléčeni, anebo bohužel k tomu, kdy dlouhodobě vyléčeni nejsou a nemoc se jim vrátí,“ vysvětluje Robert Pytlík.
Doposud se buněčné přípravky zpracovávaly na druhé straně Vltavy, ve Fakultní nemocnici v Motole, a cestovaly sanitkou tam a zpátky. Také zdravotnický tým byl na obou místech.
„Teď budeme mít všechno pod jednou střechou. Pro všechny to bude jednodušší,“ těší Roberta Pytlíka z ÚHKT v Praze.
