Vědci údajně našli způsob, jak z obličeje vyčíst sexuální orientaci. Výzkum kritizuje LGBT komunita

Američtí vědci loni vyvinuli algoritmus, který má na základě obličejových rysů rozpoznat sexuální orientaci. Studie však obsahuje několik sporných bodů. Tématu se ve svém komentáři v rakouském deníku Der Standard věnuje doktorandka ekonomie Alessandra Peterová ze Stanfordské univerzity v Kalifornii.

Stanford Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ilustrační foto | Zdroj: Fotobanka Pixabay | CC0 Creative Commons

V úvodu článku autorka odkazuje na text, který rakouský deník otiskl na začátku června. Ten pojednává o studii vědců Michaela Kosinského a Jiluna Wanga z univerzity Stanford, kteří s pomocí počítačového algoritmu přišli na to, že existuje souvislost mezi rysy tváře a sexuální orientací.

Prague Pride je oslavou. Každý ať se raduje, jak chce, říká herec Hromada o festivalu, který spoluzakládal

Číst článek

Článek se intenzivně zabývá tím, že výzkumníci chtěli mimo jiné zdůraznit, jak nebezpečné mohou takové postupy být. A to i v souvislosti s úniky dat ze sociálních sítí. Jejich výzkum si vysloužil ostrou kritiku ze strany LGBT organizací, které se vůči vyvinutému softwaru vymezily. Vědci tvrdí že s pomocí algoritmů jsou schopni rozpoznat nejen sexuální identitu, ale také politickou příslušnost nebo emoce.

Peterová se ve svém komentáři pro rakouský list zabývá především druhou částí výzkumu, který shledává rovněž problematickým. V tom autoři studie interpretují souvislost obličejových rysů a sexuality jako důkaz toho, že homosexualita je vrozená.

Takové tvrzení je ale podle doktorandky sporné. „Jak totiž dokazují dosavadní poznatky, mezi sexuální orientací a tělesnými znaky osobnosti existuje celá řada jiných souvislostí, které výzkumníci přehlížejí,“ podotýká.

Menšiny v ohrožení

Typické nebezpečí každého výzkumu je podle ní přehlížení alternativních vysvětlení na úkor vlastních výsledků. Co se ale týká stanfordské studie, její nebezpečí tkví v tom, že se věnuje menšině, která čelí diskriminaci. A to, že výsledky zmíněného výzkumu částečně nekriticky přijal neakademický svět, je proto problematické, uvádí Peterová v článku pro deník Der Standard.

‚Krok k důstojnosti.‘ Rumunský ústavní soud umožnil trvalý pobyt americko-rumunským gay manželům

Číst článek

Peterová si všímá toho, že většina médií a také kritika ze strany LGBT organizací v souvislosti s uveřejněním studie opomněly neoprávněnost výsledků výzkumu. Svou pozornost totiž směřovaly především na nebezpečí, která pro sexuální menšiny z tvrzení stanfordských vědců vyplývají. Anebo kritizovaly samotnou metodologii práce. Celá diskuse tak byla doprovázená nedorozuměním a falešným obviňováním.

Vina ale podle doktorandky leží na obou stranách. LGBT organizace například zveřejnily špatné rešerše – třeba článek, ve kterém se tvrdí, že výsledky výzkumu nemohou posloužit žádnému odbornému posudku.

Autoři studie zase nebyli schopni zástupcům menšin své závěry přiměřeně vysvětlit. Kosinski například během diskusního fóra se stanfordskou studentskou queer organizací užíval pojmy jako atypické rysy tváře a sexuální záliba bez toho, aniž by jasně deklaroval, že je používá v čistě statistickém smyslu a bez hodnocení.

Zavádějící proměnné

Der Standard dále vysvětluje, čím se jednotlivé části výzkumu zabývají. V prvním oddílu Kosinski a Wang tvrdí, že vytrénovali algoritmus, který na základě fotografie obličeje rozpozná, jestli se jedná o člověka s homosexuální, nebo heterosexuální orientací. Výsledek této části studie je, že počítač si v rozpoznávání sexuality vedl lépe než lidé.

Peterová tvrdí, že výsledek se nesmí generalizovat. Použité fotografie totiž pocházejí z online seznamek, čímž je orientace člověka dopředu známá. Nakonec sami autoři studie se také domnívají, že v případu obrázků z každodenního života by rozpoznávání bylo problematičtější.

Ve druhé části výzkumu se vědci zabývali otázkou, proč algoritmus označil některé osoby na fotografiích za homosexuální. Rozlišovali přitom mezi stálými a proměnnými znaky, například šířkou brady a střihem vousů.

Kosinski a Wang si všimli toho, že pro algoritmus byly důležité zejména stálé znaky osobnosti. Tento poznatek pak interpretovali jako indicii pro ospravedlnění dosavadní teorie o tom, že sexuální orientace je hormonálně podmíněna.

Jak Peterová podotýká, existují ale také jiné souvislosti mezi rysy tváře a osobnostní identitou, které podléhají méně kontroverznímu vysvětlení. Jedná se třeba o vztah šířky brady člověka a stupněm jeho extroverze.

„Vezměme pak v úvahu to, že mezi otevřeností osobnosti a sexualitou není žádná souvislost, protože jak mezi homosexuály, tak mezi heterosexuály jsou extroverti,“ zamýšlí se autorka komentáře a pokračuje.

„Extrovertní homosexuální lidé ale snáze přiznají svou sexuální orientaci, protože to vyžaduje více odvahy, a z toho vyplývá, že se na online seznamkách budou vyskytovat častěji. To by také znamenalo, že homosexuální člověk bude na seznamkách otevřenější než průměr populace,“ vysvětluje Peterová.

Férovější Česko? Tři čtvrtiny lidí fandí manželství bez ohledu na sexuální orientaci, ukazuje výzkum

Číst článek

A dodává, že pokud se rozlišování na základě extroverze neodehrává mezi heterosexuály – nakonec ti se svou orientací nikdy na světlo vyjít nemuseli, jsou to právě lidé s většinovou sexualitou, kteří na seznamkách tvoří onen průměr.

„Zkoumali-li ale vědci pouze lidi z jedné seznamky jako Kosinksi a Wang, museli dojít k závěru, že lesby a gayové jsou extrovertnější než zbytek populace,“ píše autorka komentáře.

Autoři studie ale otevřenost probandů měřit nemohli, šířku brady ale ano, pokračuje článek deníku Der Standard. A protože tyto atributy korelují, vyplývá z výsledku výzkumu, že právě šířka brady a sexuální orientace spolu souvisí. Otázka ale zní, které tvrzení lze považovat za pravdivé. To s otevřeností, anebo to s šířkou brady?

Podle Peterové to nevíme. S ohledem na data, která Kosinski a Wang sesbírali, není se možné dobrat pravdivosti ani jednoho tvrzení. A protože se jedná o vysoce citlivé téma, je povinností autorů jednak z akademické nutnosti, jednak z povinnosti občanské, zdůraznit, že souvislost mezi fyzickými vlastnostmi a sexualitou je nanejvýš spekulativní.

Výzkum v oblasti sexuality se proto musí konat s vysokou opatrností a s vynecháním spekulativních závěrů. Takový postoj je nezbytný s ohledem na historické a tragické zkušenosti plné předsudků, které se tvářily jako vědecky podložené, uzavírá Peterová.

Jakub Rerich Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme