Horské ledovce zadržují o pětinu méně vody, než se myslelo. Závisí na tom stovky milionů lidí
Světové horské ledovce zadržují méně vody, než vědci předpokládali. Vyplývá to z nové studie amerických a francouzských vědců, která vyšla v prestižním časopise Nature Geoscience. Na řadě míst světa tak zřejmě kvůli oteplování zmizí o desítky let dřív cenný zdroj vody, na němž přímo či nepřímo závisí stovky milionů lidí.
Malé andské ledovce, které jsou dlouhé jen několik kilometrů, i ledové plochy Patagonie a kanadské Arktidy, které pokrývají tisíce kilometrů čtverečních. Všechny je ve webovém atlasu ledovců najdete.
Nová databáze zahrnuje světové ledovce od těch nejmenších po největší s výjimkou Grónského a Antarktického ledového štítu. Badatelé vyhodnotili víc než 800 tisíc satelitních snímků ve vysokém rozlišení, které zachycují povrchový pohyb horských ledovců v letech 2017 a 2018.
Jak vědci přišli na to, že horské ledovce zadržují méně vody, než se myslelo? A proč je to problém? Poslechněte si reportáž Štěpána Sedláčka
Pomocí inverzního modelování pak spočítali tloušťku ledu a stanovili celkový objem. Podle českého glaciologa Daniela Nývlta z Masarykovy univerzity jde o zásadní studii právě s ohledem na její globální rozsah.
„Zpracovali 98 procent drobných ledovců na celé naší planetě. Možná že jen půl roku trvala příprava podkladů, aby to pak nějaký superpočítač zpracoval,“ popisuje pro Český rozhlas Plus Nývlt, který vede Český výzkumný antarktický program.
„Jde o klasickou glaciologickou metodu, která se používá dlouho, ale každý ji dříve využíval na jednom ledovci, a ne na 200 tisících ledovců najednou. Studie kvantifikuje tyto informace pro celou planetu.“
V Himálaji víc, v Andách méně
Výpočet tloušťky ledovců mimo jiné ukázal, že zadržují o 20 procent méně vody oproti předešlým odhadům. Například v jihoamerických Andách je podle nové studie o 27 procent méně ledu. Naproti tomu v Himálaji je zásoba ledu o 37 procent větší.
Autoři studie v čele s glaciologem Romainem Millanem z francouzské Université Grenoble-Alpes, jejíž servery tloušťku světových ledovců vypočítaly s využitím milionů kalkulací, v článku na akademickém serveru The Conversation uvádějí, že jejich databáze zlepšuje porozumění pohybu ledovců po celém světě i souvisejícím dopadům.
„V mnoha regionech se výsledky této práce výrazně liší od předchozích odhadů, což má významné důsledky pro dostupnost pitné vody, spotřebu, ale také například pro zemědělství nebo využití vodní energie,“ upozorňují dva z autorů studie.
To vidí jako jeden z klíčových přínosů jejich práce také Daniel Nývlt. „Jasně se ukazuje, že především Jižní Amerika bude mít do budoucna stále menší objemy vody. Ukazuje se, že nedostatek ji nemusí postihnout v roce 2050 či 2070, ale bude to třeba v roce 2030 nebo 2040. Bohužel jde o tropické oblasti, to jsou zejména méně rozvinuté státy, jako například Bolívie a Peru, které to bude významně ovlivňovat,“ podotýká.
Studie tak představuje jisté varování, na co a kdy se mají některé regiony závisející na ledovcové vodě připravit.
Čtyři milimetry ročně
Výzkum také mění odhadovaný vliv horských ledovců na nárůst hladiny oceánů. Ve světle nových výpočtů můžou navýšit hladinu o zhruba 25 centimetrů oproti původně odhadovaným 30 centimetrům. Ale to nemění nic na tom, že na aktuálním průměrném nárůstu mořské hladiny o necelé čtyři milimetry za rok má jejich tání značný podíl.
„Drobné ledovce po světě se dnes podílí asi 30 procenty na nárůstu hladiny světového oceánu. Ještě před deseti lety byly nejpodstatnější. Dnes už tuhle roli přebírá Grónský ledovcový štít. Tam se jedná o potenciál řádově šest metrů vodního ekvivalentu nárůstu hladiny světového oceánu a u Antarktidy téměř 60 metrů,“ podotýká Nývlt.
„Ale tání drobných ledovců všude možně po světě v nejbližších dekádách rozhodně bude významně přispívat k růstu hladiny,“ dodává s tím, že rychlost tání závisí na tom, jestli a kdy lidstvo radikálně omezí emise skleníkových plynů, které podněcují nárůst teploty.
Klíčovou otázkou je, jestli přitom budou překročeny takzvané body zlomu.
I kdyby se ovšem hypoteticky podařilo emise ze dne na den zcela zastavit, nárůst hladiny by kvůli setrvačnosti klimatického systému pokračoval ještě relativně dlouho, jak nedávno v rozhovoru pro Plus vysvětlil přední německý oceánolog Stefan Rahmstorf.
„Mořská hladina bude dál růst po dobu několika staletí potom, co zastavíme emise. Jednoduše jde o to, že ledovcům trvá docela dlouho, než roztají, a teplota bude nadále vyšší ve srovnání se stavem před začátkem průmyslového období. I když budou emise nulové, nevrátíme se do starého klimatu. Zkrátka jen zastavíme další oteplování, ale klima bude nadále teplejší,“ upozorňuje Rahmstorf z Postupimského Institutu pro výzkum změny klimatu.
„Když vezmete kus ledu do tepla, tak vám také pomalu odtaje. A přesně to se bude dít s Grónskem a Antarktidou. V příštích staletích budou dál tát, i kdybychom oteplení zastavili na hranici 1,5 stupně.“
Podle loňské zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu OSN hrozí, že nárůst hladiny moří na konci století překročí jeden metr. Ustupující horské ledovce na tom mají podstatný podíl.
