Pedofilové nepotřebují lynč, ale léčbu, kritizuje odborník polský registr sexuálních násilníků

Polsko má jako jedna z mála demokratických zemí světa veřejně dostupný registr sexuálních násilníků. Každý si může na internetu najít jméno, příjmení, fotografii i aktuální bydliště pedofilů nebo pachatelů zvláště krutých sexuálních napadení. Polská sexuologická společnost ale varuje, že zveřejnění těchto údajů zkomplikuje terapii, a lidi proto neochrání.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Jsem proti registru, který by byl veřejný. To, co dělá Polsko, je odklon od demokratických principů a lidských práv,“ uvedl pro Český rozhlas Plus sexuolog Ondřej Trojan.

Podle něj takový veřejně přístupný registr nemá žádný pozitivní význam. „V Americe je od roku 1947, v Kalifornii od 90. let, ale neprokázalo se ani o píď snížení výskytu sexuálně zneužitých nebo sexuálních trestných činů proti dětem, naopak to vedlo k řadě tragédií a nedorozumění. Organizacím by měl stačit výpis z trestního rejstříku. Navíc, pokud je někdo pedofil a transformuje svoje touhy po dětech v práci s nimi, tak je to vlastně ušlechtilá činnost,“ dodal.

Sexuolog připomněl, že existuje opis a výpis trestního rejstříku. „V trestním rejstříku trestné činy zůstávají, ale ve výpisu se po určité době mohou zahladit, pokud o to dotyčný požádá. Záznam ale zůstává a je dostupný například policistům.“ 

Trojan varoval, že prolomení bariéry důvěrnosti je nebezpečné. „To by se každý mohl všechno dozvědět o někom. Pak se tedy dohodněme, že všichni pachatelé trestného činu budou někde zveřejněni, protože víc dětí určitě zabijí opilí řidiči než pedofilové.“ 

Závazek mlčenlivosti

„Pranýřování zrušil už císař Josef II. na přelomu 18. a 19. století. Jestliže se dozvím, že ten a ten je pedofil, tak by to stejně vedlo k tomu, že by si na něj někdo počíhal a chtěl si to s ním vyřídit. Tak ale v demokratických a rozvinutých zemích spravedlnost nefunguje,“ upozorňuje sexuolog. 

Psycholog Jeroným Klimeš registr podobný polskému také nedoporučuje. „Tedy aby si každý soused mohl najít něco o svém sousedovi. Máme ale problémy, že se sexuální násilníci sdružují do skupin a pak se zkoušejí protlačit třeba skrz náhradní rodinnou péči, do skautských oddílů, do škol nebo dětských domovů.“ 

Je váš soused pedofil? V Polsku si to prověříte ve veřejném registru sexuálních delikventů

Číst článek

Pokud někdo spáchá podobný čin, bylo by dobré, aby nějaký registr o tom existoval. „Ale pouze pro organizace. Ty by se svolením uchazeče o práci s dětmi požádaly, aby do takového registru mohly nahlédnout.“

„Lidí, kteří se starají o děti, je vždycky málo. A my nemáme žádnou možnost si ověřit, jestli ten člověk nemá za sebou nějakou takovou minulost.“ 

Nejlepší ochrana pedofilů je podle Klimeše závazek mlčenlivosti. „Využívají povinnou mlčenlivost. Já když jako psycholog o pedofilovi vím, tak to nesmím nikomu říct, ani pracovně kolegovi.“ 

„Když člověk z Prahy udělá sexuální delikt, ale přejede třeba do České Třebové, kde o něm nikdo neví, tak tam zase zneužije děti. A jak ze statistik víme, tito lidé mají za sebou těch zneužitých dětí hodně, ačkoli záleží na druhu pedofilie,“ konstatuje Klimeš. 

Tomáš Pavlíček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme