Plastový odpad je velkou bolestí světových oceánů. Řešením by podle vědců z Brna mohly být sinice
Vědci z brněnské Mendelovy univerzity chtějí využít k vyčištění oceánů od plastů sinice, které by mohly po speciální úpravě rozkládat mikročástice plastového odpadu ve vodě. Díky tomu by se zmenšily takzvané odpadkové skvrny, které v oceánech tvoří plochu velkou zhruba jako Austrálie.
Kolem je spousta zkumavek s tmavě zelenou tekutinou, a všechno to jsou sinice a řasy. „Většina lidí si je představuje jako něco velmi škodlivého, nicméně není to pravda. Řada sinic a řas je nezbytně nutná pro fungování ekosystému,“ popisuje pro Radiožurnál Ondřej Pěnčík z Mendelovy univerzity. „Aktuálně se zaměřujeme na sinice, které jsou schopné degradovat plasty.“
Na Agronomické fakultě zkoumají, jestli sinice dokážou v oceánech požírat plastový odpad, a to díky takzvané genetické modifikaci.
„Metoda spočívá v tom, že se gen běžně vyskytující se v bakterii, která žije na skládkách, přeneseme do sinice. Ty bychom následně introdukovali do oceánu, díky čemuž by bylo možné degradovat plastový odpad,“ vysvětluje Pěnčík.
Vzorek znečištěného oceánu je možné přirovnat k naředěnému mléku: „Nasimulovali jsme podmínky v odpadkových skvrnách. Plasty v oceánu představují velký problém, protože máme sice velké plasty, nicméně větší nebezpečí představují menší kousky, takzvané mikroplasty a nanoplasty.“
Pomoc i pro sladkou vodu
Metoda by mohla pomáhat především v mořích a oceánech. Výzkumníci testují ale i další způsob, který by čistil i sladkou vodu. To umí některé sinice ve své přirozené podobě, a to ty, které mají specifickou slizovou vrstvu. Na tu by se odpad jako by nalepil.
„Díky tomu, že je na sebe nachytají, utvoří doslova chumly, díky čemuž je možné z vody dostat poměrně snadno sedimentací. Pak je voda prakticky čistá,“ přibližuje Pěnčík.
Takové sinice najdou využití třeba v čističkách odpadních vod. Zachycovaly by mikro a nanoplasty plus další škodlivé látky, například hormony a pesticidy.
