Zpátky na stromy? Právě tam se předchůdci člověka naučili chodit po dvou, nikoliv na zemi
Bipední chůze neboli pohyb po dvou končetinách zřejmě nevznikla v evoluci člověka při chůzi na zemi, ale v situacích, kdy se naši dávní předkové věšeli na stromy a potřebovali někam přelézt po větvích. Vědci to doložili pozorováním šimpanzů, nejbližších příbuzných člověka, ve studii zveřejněné v časopise Science.
V západní Tanzanii žijí šimpanzi v savaně, v otevřené krajině s malou rozlohou hlubokého lesa. Tento typ krajiny svědčil i předkům lidského druhu a pro další vývoj člověka mohl být zásadní.
Kde jsme se v evoluci naučili chodit po dvou? Poslechněte si celou Laboratoř Martiny Maškové
Vědci odhadují, že někdy před 20 miliony let se napřímila společnému předkovi člověka a dalších lidoopů postava. Vzpřímený postoj máme společný. Vzdálení předkové člověka se tehdy v korunách stromů začali často pohybovat v závěsu za ruce.
Chůze po dvou se u lidí nejspíš objevila mnohem později. Článek, který se tomu věnuje, vyšel v prestižním časopise Science.
Chobotnice po sobě házejí předměty. Vědce to překvapilo, znají takové chování jen u primátů
Číst článek
I když v dětství nejdřív lezeme po čtyřech a teprve pak se učíme chodit po dvou, v evoluci to tak nemuselo být odjakživa.
„Vědec si musí udělat odstup. Díváme se na to z pohledu člověka,“ říká Stanislav Lhota, vědec, který se specializuje na primáty a většinu roku tráví v oblastech, kde žijí.
Bipední chůzi si podle něj člověk vytvořil, až když šel vlastní vývojovou cestou, nezávislou na šimpanzích. Jak nová studie dokládá, stalo se to zřejmě na stromech.
Jiné chodidlo
Badatel upozorňuje, že lidé mají také jinak stavěné chodidlo než šimpanz. Teprve v lidské vývojové linii, která se od společného předka oddělila, vznikla nožní klenba.
Motorem evoluce člověka může být i klimatická změna. Ukázaly to vrty v zaniklých jezerech
Číst článek
„Když se bosky pohybujete po tvrdé podložce, zvednete nohu, ucítíte v ní pérování,“ připomíná Stanislav Lhota. Díky klenbě je chůze snazší, usnadňujeme tak práci svalům.
Jak vědec dodává, u člověka, ale i u jeho předků australopitéků, kteří také měli nožní klenbu, chůze byla a je energeticky nejefektivnější způsob pohybu po zemi.
S tím podle Lhoty souvisí i to, že člověk je založením spíš maratonec, zatímco šimpanz sprinter. Uběhne kratší vzdálenost, ale rychleji než my.
Kde jsme se naučili chodit po dvou? Proč se primáti škrábou v nose? Jsou ryby chytré jako opice? Poslechněte si celou Laboratoř, audio je výše v článku.
Debatují zoologové Stanislav Lhota a Zuzana Musilová, spoluúčinkuje herec Richard Trsťan.
