Sloni a velryby umí bojovat s rakovinou. Chrání je gen, který má i člověk

Epidemiolog Richard Peto z Oxfordské univerzity si už v roce 1977 povšiml jistého rozporu. Rakovina začíná mutací jediné buňky, a organismům s více buňkami by tak mělo hrozit vyšší riziko, že rakovinu dostanou, uvádí britský týdeník Economist.

Flagstaff (USA)/Oxford Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sloni v Krugerově národním parku v Jihoafrické republice | Foto: Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0, Bernard Dupont

Třeba u slonů, který má až stokrát víc buněk než člověk, by tak zhoubné nádory měly jen bujet, stejně jako u velryb, které jich mají ještě desetkrát tolik. Přesto je však výskyt rakoviny u těchto obrovských tvorů extrémně nízký. Velké tělo a odolnost vůči zhoubným nádorům se vyvíjely společně, takže tajemství, jak vzdorovat rakovině, se možná skrývá v genech těchto obrů.

Dnešní vědci se tímto Petovým paradoxem nechali inspirovat a zkoumají výskyt rakoviny a odolnost vůči ní u tisíců živočišných druhů s důrazem na ty největší. A doufají, že se jim podaří uplatnit zvířecí schopnost bojovat proti rakovině i při léčbě lidí.

Jednu nedávnou studii na toto téma její autoři v čele s Marcem Tollisem ze Severoarizonské univerzity nazvali „Vraťme se do moře, zvětšeme měřítko a zvítězíme na rakovinou“. Vědci uspořádali sekvenci genomů velryby keporkaka a začali v ní hledat geny, které potlačují bujení zhoubných nádorů.

Vynález českých vědců odhalí, jestli se pacientům vrací rakovina. Stačí odebrat krev

Číst článek

Strážce před rakovinou

Dřívější výzkum prokázal, že před padesáti miliony let vstoupili do moře tvorové, kteří vypadali jako kříženci krysy a jakéhosi vlkopsa, a ve vodě se z nich postupně vyvinuly velryby. Až do doby před zhruba třemi miliony let byla tato zvířata poměrně malá, ale pak se náhle začala rychle zvětšovat, až dosáhla velikosti autobusu.

Tollis zjistil, že jak tyto pravelryby rostly, objevovaly se u nich četné změny v genech potlačujících zhoubné bujení. Spolu se svými kolegy identifikoval u keporkaků 33 takových genů. Patří k nim gen ATR, který zjišťuje poškození DNA a zastavuje cyklus dělení buňky, který rakovinné mutace povzbuzuje. Dalším je gen AMER1 potlačující růst buněk nebo gen RECK, který brzdí metastázi.

Keporkak má také duplicitní geny, které podporují apoptózu, tedy proces, jenž nařizuje zmutovaným buňkám, aby „spáchaly sebevraždu“. To vše naznačuje, že evoluce gigantismu kytovců je spojena se silným selektivním tlakem ve prospěch genů, které nad rakovinou vítězí.

Milion druhů živočichů a rostlin je v ohrožení, píše OSN. Problémem je zemědělství i změna klimatu

Číst článek

Badatelé zkoumající rakovinu uvedené geny znají, protože lidé je mají také. Velryby však mají možná i protirakovinné geny, které věda nezná. Dalším krokem proto bude ozařování řady laboratorně vypěstovaných velrybích buněk, které povzbudí mutace způsobující rakovinu. Vědci pak budou zjišťovat, které geny se aktivují, aby bujení zastavily.

Podobné studie probíhají i se slony. Jejich úmrtnost na rakovinu je pouze pětiprocentní, zatímco u lidí představuje až pětadvacet procent. Badatelé už zjistili, že důležitou zbraní slonů je gen TP53, jenž šifruje protein P53, který navozuje apoptózu. Tomuto proteinu se říká „strážce genomu“.

Člověk má v chromozomech dvě kopie TP53 – jednu po každém z rodičů. Lidé, u nichž jedna z nich nefunguje, skoro jistě rakovinu dostanou. Sloni však mají čtyřicet verzí tohoto genu, a proto jsou u nich zřejmě zhoubné nádory tak vzácné, uzavírá britský Economist.

Gita Zbavitelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme