Nemiřme na rakovinné buňky, nabádá biolog Galluzzi. Účinnější je podle něj imunoterapie
Vznik onkologického onemocnění znamená, že se rakovinné buňky vyhnuly našemu imunitnímu systému. Z této myšlenky vychází italsko-francouzský buněčný biolog Lorenzo Galluzzi. Ve svých 41 letech má za sebou působení na prestižních univerzitách v Evropě i Spojených státech a patří mezi nejcitovanější odborníky ve svém oboru. Budoucnost léčby rakoviny vidí právě v imunitě, jak říká v rozhovoru pro Radiožurnál.
Od 90. let jsme skutečně pochopili důležitost imunitního systému především při kontrole postupu rakoviny. Víme, že i mnohokrát za den se v našem těle vytvoří buňky, které jsou potenciálně rakovinné, ale nikdy z nich nádor nevznikne, protože náš imunitní systém je prostě zabije.
Teď už tak nechceme cílit na rakovinné buňky. Chceme cílit na imunitní buňky, aby byly lepší v této přirozené kontrole. Ukazuje se to důležité především proto, že toxicita léčby může být pro pacienty obecně nižší než u chemoterapie nebo ozařování.
Ale je ještě potřeba udělat mnoho věcí, aby z tohoto přístupu v budoucnu profitovalo ještě více pacientů.
Kdybyste mně, laikovi, měl říct nejzajímavější, nebo nejzásadnější věc, kterou jste zatím zjistil, co by to bylo?
Jedním z hlavních objevů bylo, že když ozáříte rakovinné buňky, reagují tím, že spustí imunitu, která začne cílit na nádor. To už ale bylo prokázané dávno. Nám se podařilo rozkrýt molekulární mechanismus mezi radiací a reakcí imunitního systému na nádor.
Rakovinu varlat lze nyní díky nové metodě diagnostiky odhalit včas
Číst článek
Motory každé buňky jsou mitochondrie. Produkují energii, bez které nemůžeme žít. Obsahují ale i jakési nebezpečné signály. Ozařování může tyto nebezpečné signály uvolňovat a tělo je používá ke spuštění imunitní reakce na nádor.
Pokud se nám podaří zlepšit schopnost radiace a jiných léčebných postupů tak, abychom tyto nebezpečné signály uvolňovali, dosáhneme lepší reakce imunitního systému. Když se totiž radiace využívá určitým způsobem, tak pro imunitu dokáže být velmi účinným stimulantem.
Na bázi imunoonkologie vyvíjí nové léky vědci na různých místech po celém světě. Některé z nich částečně vznikají i v České republice. Jak si naše země v tomto ohledu podle vás stojí?
Myslím, že je to pro Českou republiku velmi slibná doba. Zvláště některé instituce v tom skutečně dělají velký pokrok. A v klinických studiích jsme viděli velmi pozitivní výsledky, které nám dávají naději.
Situace se velmi rychle vyvíjí po celém světě. Velké společnosti a velké farmaceutické firmy investují hodně peněz, protože chápou potenciál těchto nových léčebných postupů. Myslím, že existuje přinejmenším 10 nebo 12 způsobů, jak aktivovat imunitní systém k léčbě rakoviny. A pouze dva nebo tři byly zatím úspěšně zavedeny u pacientů.
Teď je velká snaha o to pochopit, proč některé způsoby léčby fungují na myších a na pacientech ještě ne. Nepoužíváme ale jenom imunoterapii samotnou, začínáme ji kombinovat právě s ozařováním nebo chemoterapií. A některé účinky jsou opravdu silné.
CART-T terapie může zachraňovat děti s akutní leukémií. Spočívá v úpravě pacientových buněk
Číst článek
Náš magazín Experiment je o vizi. O tom, co bude možné za 20, 30 a více let. Myslíte si, že jednou bude možné vzít si pilulku či jiný typ léku, a tím nastartovat naši imunitu a předejít tak rakovině?
Tohle už jsme ve velmi specifickém prostředí viděli, a to u HPV (u lidského papilomaviru, který může u žen způsobit rakovinu děložního čípku, u mužů pak vznik genitálních bradavic - pozn. red.). Takže poprvé v historii jsme byli schopni vyvinout bezpečnou vakcínu, která může být podána dospívajícím, aby se zabránilo viru HPV způsobit nádor.
V zemích, kde zavedli systematickou očkovací kampaň proti HPV, jsme v podstatě svědky zničení tohoto typu nádorů, což je fantastický úspěch. U jiných typů rakoviny to bude složitější, protože je těžké odhadnout molekulární modifikace, na které bychom potřebovali zacílit.
Budou nutné další výzkumy. A proto je potřeba dostávat veřejné prostředky i ty od soukromých dárců a jakoukoliv další podporu, díky které bychom mohli hnát pokrok kupředu. Je to totiž velmi nákladná práce a prostředků není nikdy dost.
