Revmatolog Petr Němec vyšetřuje pacientku s artritidou. Revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění – imunitní buňky začnou v podstatě bezdůvodně vytvářet zánět, nejčastěji v kloubech.

„Beru metotrexát a k tomu si každých čtrnáct dní píchnu biologickou léčbu. Zjišťuji, že mám sníženou imunitu, protože často trpím nachlazením, zánětem dutin a tímto se to projevuje,“ popisuje pacientka. Jde o časté vedlejší účinky současné léčby revmatoidní artritidy.

Potvrzuje to také Daniela Rubanová z Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky: „Pacienti jsou náchylnější k infekčním i různým bakteriálním onemocněním, protože jim léčba obecně tlumí i jejich imunitní systém. Dalším vedlejším účinkem je zásah do metabolismu, což je například poté spojeno se zvýšenou hladinou cukru v krvi.“

Rubanová proto s kolegy z Akademie věd, Masarykovy univerzity a Mezinárodního centra klinického výzkumu tato léčiva vylepšuje, aby vedlejších účinků způsobovala co nejméně.

Speciální nanonosiče

„Rádi bychom navázali současně používaná terapeutika na nanopolymerní nosiče, které je umožní specificky cílit do zaníceného kloubu,“ přibližuje.

Tento nosič je molekula, která funkci léku v podstatě vypne, a to až do chvíle, než se dostane do místa zánětu. V něm je kyselejší pH, což molekulu nosiče od léku oddělí a lék začne účinkovat, tedy potlačovat imunitu. A to přesně v místě zánětu a nikde jinde.

To ale bylo potřeba otestovat, nejdříve na samotných imunitních buňkách. „Tyto buňky aktivujeme, začnou produkovat různé látky, které podporují zánět,“ vysvětluje Rubanová. „Na tomto modelu buněk si potřebujeme ověřit, že nedošlo k ovlivnění protizánětlivých vlastností léčiva a léčivo je stále funkční.“

Výzkumníci lék vyzkoušeli i na myších. „Na končetině myši byla indukována artritida, pak jsme ji léčili a v průběhu času jsme sledovali, jak dochází k poklesu otoku v nemocné noze,” popisuje Rubanová.

Tyto předklinické studie ukazují, že léčivo s nanonosiči lépe cílí na místo zánětu a působí déle. I proto jsou účinné i nižší dávky, než je tomu u současných léčiv. Prostředek ale čeká ještě dlouhé klinické testování, které podle vědců bude hotové nejdříve za sedm let.

Poslechněte si reportáž také jako audio v horní části článku.

Michal Šafařík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít